Reportáže v regionech
Lyžářská vázání
V muzeu ve Vrchlabí nás čeká výlet do dějin lyžařského vázání. Jejich prvopočátky odhalily archeologické výzkumy. Z nich totiž pocházejí lovecké lyže. Vázání v pravém slova smyslu nemají, lovci se je přidržovali u nohy pomocí madla z prutu. Rychle se tak dokázali nazout i vyzout. První opravdové vázání, které používali lyžaři v Krkonoších, bylo rákosové. Moc toho nevydrželo, a tak bylo na výpravu vždycky zapotřebí přibalit do batohu náhradní na výměnu. Jen o pár let později spatřilo světlo světa vázání bačkorové a na počátku 20. století se objevilo první vázání speciálně pro běžky. Na výstavě samozřejmě nemůže chybět známý Kandahar, který vládl lyžím celé čtvrtstoletí. A prohlédneme si i vázání nejmodernější, které používají lyžaři na svazích dnes.
Lyžařská vázání
Hrubý Rohozec
Na místě zámku Hrubý Rohozec stával původně skalní hrad. Svůj název získal od staročeského slova rohoz, tedy rákos. V průběhu staletí se několikrát podoba šlechtického sídla měnila a měnili se i majitelé. Jedním z nich byl například vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Od něj pak panství získal rod, který si můžete na zámku připomenout i dnes. Pánové z rodu Des Fours Walderode na zámku žili až do 20. století, zasadili se o několik jeho proměn a po nich tu také zůstalo četné vybavení, které bylo podle fotografií a dobových dokumentů umístěno tak jako za jejich života. Nahlédneme do kaple Nejsvětější Trojice, která si zachovala barokní podobu, ale zastavíme se také v místnostech, kde žila rodina předposledního zámeckého pána ze zmíněného rodu – v jídelně nebo modrém salonku a nevynecháme ani anglický park.
Zámek Hrubý Rohozec
Výrobce sněžnic
Sněžnice jsou staré už pěkných pár tisícovek let. Naši dávní předci si všimli, jak lehce se pohybuje po sněhu díky svým širokým tlapám štíhlý rys a chtěli si dopřát něco podobného. Ty nejstarší byly hodně jednoduché – z větví pokrytých trávou, ale fungovaly. Výroba sněžnic, samozřejmě už podstatně dokonalejších, zlákala také Tomáše Hanuše z Valteřic. Inspiraci pro jejich tvar našel u severoamerických indiánů. Jeho sněžnice mají kapkovit tvar a zvednutou špici. Kdo si myslí, že tvar není pro pohyb důlěžitý, mýlil by se. Sněžnice od pana Hanuše jsou z jasanového dřeva. Nejdřív připraví rám, který musí nechat vyschnout. Pak přijde na řadu výplet a na konec vázání z kvalitní hověziny. Výroba je pěkná fuška, ale zákazník pak může bez obav vyrazit na výlet tam, kam by se v zimě jinak nedostal. A dopřát si mohou i hodně urostlí jedinci. Sněžnice totiž unesou i stodvacetikilového majitele.
Výrobce sněžnic
Malá Úpa
Malá Úpa v Krkonoších láká turisty nejen v zimním období. Rodiny s dětmi určitě zaujme pohádková stezka, po které se vypravíme i my. Nejprve se zastavíme v malém muzeu v Informačním centru Horní Malé Úpy. Najdeme tam řadu předmětů, které byly nepostradatelnými pomůckami horalů. Život v horách nám pak přiblíží i desítka zastavení pohádkové stezky. Setkáme se na nich s pohádkami Marie Kubátové, která právě o Krkonoších ráda psala. Navíc jsou všude pro děti připraveny malé úkoly. Odměnou za jejich splnění je pak Maloúpský groš, který si mohou vyzvednout v informačním centru. Cestou se samozřejmě porozhlédneme po Malé Úpě i okolí. Z jediné místní ulice zvané Nové domky se nám například nabídne krásný výhled na Pomezní boudy nebo na Černou horu. A prohlédneme si i staré horské roubenky.
Pohádková stezka v Malé Úpě
Obří důl
Časy, kdy Krkonoším vládly ledovce, si připomeneme při procházce po naučné stezce, která nás provede z Pece pod Sněžkou Obřím dolem, kolem bývalé Obří boudy a kolem boudy Luční nás do horského střediska zase vrátí. Před stovkami milionů let vzniklo v našich nejvyšších horách něco přes tři desítky ledovců, po nichž tu zůstalo několik krásných ledovcových údolí. K těm nejznámějším patří Obří důl. Nejkrásnější výhled na něj se nám nabídne, pokud vystoupáme nad bývalý důl Kovárna. Jeho chodbami a štolami je prošpikován nejvyšší vrchol Česka – Sněžka. Mimochodem, středověcí horníci hodně připomínali pohádkové permoníky. Byli vousatí, malí, aby se mohli pochybovat v nízkých a úzkých chodbách a měli čepici do špičky uvnitř vycpanou, aby si nerozbili hlavu o skálu.
