Reportáže v regionech
Výstava o včelách
Nejen včelaře potěší výstava, která právě probíhá v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí. Je na ní k vidění celá řada zajimavých exponátů a my se při její prohlídce dozvíme to nejdůležitější ze života včel. O tom, že jsou velmi pracovité a také neuvěřitelně chytré, snad ani mluvit nemusíme. Povíme si ale, jak jsou na tom napřiklad se zrakem. A víte třeba to, že královna se s trubci páří jen jedenkrát za svůj život a to jí stačí na to, aby mohla opakovaně klást vajíčka a plodit nové včeličky? Ve vrcholné sezóně jich snese až dva tisíce za den. Prozradíme vám také, jak se vyvíjelo včelařství a kdy se objevily první úly tak, jak je známe my. A představíme si krkonošskou specialitu – Hejralův úl, který najdeme i v odborné literatuře.
Výstava o včelách
Dolní Branná
Dolní Branná je poměrně nanápadná obec nedaleko Vrchlabí. V současné době ji dobře znají mnozí milovníci výletů na běžkách. Stačí vystoupit z vlaku a můžete vyrazit. Cesta vás dovede k Vrchlabí a odsud pak můžete pokračovat různými směry. Mezi Dolní Brannou a Vrchlabím si od sportovního areálu Bakov určitě nenecháte ujít krásný výhled na Krkonoše, za zastávku stojí i kaplička zasvěcená svatému Josefovi na malém návrší. Bez povšimnutí byste ale neměli minout ani samotnou Dolní Brannou. Její historie je dlouhá a často nebyla vůbec veselá. Táhli tudy husité a o dvě stovky let později i císařská vojska. Vojáci plenili, místní obyvatelé se často ukrývali v lesích. Přesto se zachovalo několik památek. Patří mezi ně například druhý nejstarší zvon v královéhradecké diecézi. Odlit byl na konci 15. století a ještě dnes svolává věříci z věže kostela svatého Jiří.
Dolní Branná
Lyžářská vázání
V muzeu ve Vrchlabí nás čeká výlet do dějin lyžařského vázání. Jejich prvopočátky odhalily archeologické výzkumy. Z nich totiž pocházejí lovecké lyže. Vázání v pravém slova smyslu nemají, lovci se je přidržovali u nohy pomocí madla z prutu. Rychle se tak dokázali nazout i vyzout. První opravdové vázání, které používali lyžaři v Krkonoších, bylo rákosové. Moc toho nevydrželo, a tak bylo na výpravu vždycky zapotřebí přibalit do batohu náhradní na výměnu. Jen o pár let později spatřilo světlo světa vázání bačkorové a na počátku 20. století se objevilo první vázání speciálně pro běžky. Na výstavě samozřejmě nemůže chybět známý Kandahar, který vládl lyžím celé čtvrtstoletí. A prohlédneme si i vázání nejmodernější, které používají lyžaři na svazích dnes.
Lyžařská vázání
Hrubý Rohozec
Na místě zámku Hrubý Rohozec stával původně skalní hrad. Svůj název získal od staročeského slova rohoz, tedy rákos. V průběhu staletí se několikrát podoba šlechtického sídla měnila a měnili se i majitelé. Jedním z nich byl například vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Od něj pak panství získal rod, který si můžete na zámku připomenout i dnes. Pánové z rodu Des Fours Walderode na zámku žili až do 20. století, zasadili se o několik jeho proměn a po nich tu také zůstalo četné vybavení, které bylo podle fotografií a dobových dokumentů umístěno tak jako za jejich života. Nahlédneme do kaple Nejsvětější Trojice, která si zachovala barokní podobu, ale zastavíme se také v místnostech, kde žila rodina předposledního zámeckého pána ze zmíněného rodu – v jídelně nebo modrém salonku a nevynecháme ani anglický park.
Zámek Hrubý Rohozec
Výrobce sněžnic
Sněžnice jsou staré už pěkných pár tisícovek let. Naši dávní předci si všimli, jak lehce se pohybuje po sněhu díky svým širokým tlapám štíhlý rys a chtěli si dopřát něco podobného. Ty nejstarší byly hodně jednoduché – z větví pokrytých trávou, ale fungovaly. Výroba sněžnic, samozřejmě už podstatně dokonalejších, zlákala také Tomáše Hanuše z Valteřic. Inspiraci pro jejich tvar našel u severoamerických indiánů. Jeho sněžnice mají kapkovit tvar a zvednutou špici. Kdo si myslí, že tvar není pro pohyb důlěžitý, mýlil by se. Sněžnice od pana Hanuše jsou z jasanového dřeva. Nejdřív připraví rám, který musí nechat vyschnout. Pak přijde na řadu výplet a na konec vázání z kvalitní hověziny. Výroba je pěkná fuška, ale zákazník pak může bez obav vyrazit na výlet tam, kam by se v zimě jinak nedostal. A dopřát si mohou i hodně urostlí jedinci. Sněžnice totiž unesou i stodvacetikilového majitele.