Reportáže v regionech
Zřícenina hradu Břečtejn
Hrad Břečtejn vyrostl nad obcí Vlčice už za husitských válek. Nechali ho vybudovat pánové z rodu Zilvárů ze Silbersteina. Zajímavé je, že zvolili nepříliš moderní plášťovou metodu, to znamená, že obytné místnosti takřka přilepili k hradbě a riskovali tak, že by jim nepřátelé pálili v té době známými zbraněmi přes hradby až do komnat. Hrad byl od poloviny 16. století opuštěný, později se ho ujal bohatý obchodník s plátnem Jan František Theer a pak ho ještě čekala romantická přestavba ve století devatenáctém. Zajímavým místem je i takzvaná Pekelská jeskyně, která je rájem speleologů. A pozornost si zaslouží i v úvodu zmiňované Vlčice. Jejich historie je hodně dlouhá a zajímavá a neměli bychom zapomenout, že bohatá knihovna místních pánů sem kdysi přilákala i Jana Amose Komenského, který tu prý našel inspiraci pro napsání Didaktiky české.
Zřícenina hradu Břečtejn
Japonská keramika
Víte, čemu se v Zemi vycházejícího slunce říká RAKU nebo ČAVAN a třeba ještě JUNAMI? Tak to vám prozradíme při návštěvě u keramičky Ireny Hirai v osadě Bobr u Žacléře. Na východ Čech přinesla z Japonska něco z umu dávných mistrů keramického řemesla, techniky, které si tam předávají z generace na generaci. RAKU je starý výpal, v češtině tohle slovo znamená štěstí. A paní Irena nám ukáže, jak probíhá a prozradí, jak moc teplo při něm v peci je a jak dlouho trvá, než si prohlédneme hotový výrobek, třeba čajovou misku. Těm, které se používají při čajových obřadech, se říká ČAVAN a musí být velmi originální. Tvůrce na nich zanechává jakýsi otisk své duše, různé deformace, otisky nebo zmáčknutí. Pokud vás umění paní Hirai potěší, pak vás prozradíme, kde si její misky i další předměty budete mít šanci prohlédnout.
Japonská keramika
Na safari vlastním vozem
Kus afrického kontinentu objevíte i na východě naší země. Safari ve Dvoře Králové nad Labem patří k vyhledávaným turistickým cílům. Možná ale nevíte, že od loňska se můžete mezi zástupce živočišné říše ze vzdálené Afriky vypravit nejen speciálním autobusem, ale také vlastním vozem. Abyste si projížďku pořádně užili a neohrozili sebe ani zvířata ve výbězích, musíte dodržovat pravidla. K těm nejdůležitějším patří zákaz vystupovat mimo určená místa. Pak vás čeká hned několik různých zón, která nesou svahilská jména. Sledovat v nich můžete zebry, pakoně, ale také zástupce skotu watusi s rohy o rozpětí přes dva metry, mláďata geparda nebo lvy. A pokud si pobyt mezi zvířaty po tomhle mimořádném zážitku budete chtít ještě prodloužit, pak je vám k dispozici zhruba deset hektarů „normální“ zoologické zahrady s více než dvěma tisícovkami zvířat z celého světa.
Na safari vlastním vozem
Výstava o včelách
Nejen včelaře potěší výstava, která právě probíhá v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí. Je na ní k vidění celá řada zajimavých exponátů a my se při její prohlídce dozvíme to nejdůležitější ze života včel. O tom, že jsou velmi pracovité a také neuvěřitelně chytré, snad ani mluvit nemusíme. Povíme si ale, jak jsou na tom napřiklad se zrakem. A víte třeba to, že královna se s trubci páří jen jedenkrát za svůj život a to jí stačí na to, aby mohla opakovaně klást vajíčka a plodit nové včeličky? Ve vrcholné sezóně jich snese až dva tisíce za den. Prozradíme vám také, jak se vyvíjelo včelařství a kdy se objevily první úly tak, jak je známe my. A představíme si krkonošskou specialitu – Hejralův úl, který najdeme i v odborné literatuře.
Výstava o včelách
Dolní Branná
Dolní Branná je poměrně nanápadná obec nedaleko Vrchlabí. V současné době ji dobře znají mnozí milovníci výletů na běžkách. Stačí vystoupit z vlaku a můžete vyrazit. Cesta vás dovede k Vrchlabí a odsud pak můžete pokračovat různými směry. Mezi Dolní Brannou a Vrchlabím si od sportovního areálu Bakov určitě nenecháte ujít krásný výhled na Krkonoše, za zastávku stojí i kaplička zasvěcená svatému Josefovi na malém návrší. Bez povšimnutí byste ale neměli minout ani samotnou Dolní Brannou. Její historie je dlouhá a často nebyla vůbec veselá. Táhli tudy husité a o dvě stovky let později i císařská vojska. Vojáci plenili, místní obyvatelé se často ukrývali v lesích. Přesto se zachovalo několik památek. Patří mezi ně například druhý nejstarší zvon v královéhradecké diecézi. Odlit byl na konci 15. století a ještě dnes svolává věříci z věže kostela svatého Jiří.