Reportáže v regionech
Metuje
Víte, jak řeka Metuje přišla ke svému jménu? Existuje hned několik pověstí, jedna z nich říká, že kdysi dávno utekl z pekla hříšník, kterého čerti pronásledovali. Když ho jeden objevil, zvolal Meee, tu je! A bylo to. Už na předměstí Náchoda se Metuje vydá do Pekelského údolí. Lemují ho třeba až dvě stovky metrů vysoké skalní stráně, na nichž trampové začali stavět chatky a časem tu vyrostla celá osada. Později dokonce oblíbená výletní restaurace. Po proudu se dostaneme až k ostrohu, na němž stojí Nové Město nad Metují a prohlédneme si i zbytky hradu Výrov a cvičné horolezekcé skály. Celou Metuji samozřejmě prozkoumat nestihneme, na cestu k Jaroměři, kde se vlévá do Labe, bychom potřebovali tak dva dny.
Metuje
Vojenské historické muzeum
Jedno z největších a nejobsáhlejších muzeí u nás najdeme v Josefově. Miroslav Frost v něm představuje militarie z období od roku 1914 do současnosti. Ve své sbírce má přes dvacet tisíc historických kousků. Některé získal z rodinných pozůstalostí, jiné mu nosí i sami majitelé. Každý exponát je spojen s nějakou osobností či událostí, k mnohým se váží zajímavé příběhy. Prohlédneme si například tři stovky uniforem, části válečného vybavení, ale také ostnatý drát, který připomíná období studené války. Českoslovenká vlajka potřísněná krví je zase vzpomínkou na srpen 1968. Expozici doplňují také dokumenty a fotografie dokreslující dobovou atmosféru.
První vojensko-historické muzeum v Josefově
Křížové cesty v Martínkovicích
Martínkovice na Broumovsku vznikly už ve 13. století. Dlouho měli místní obyvatelé k dispozici jen dřevěný kostelík. Až v sedmnáctém století byl nahrazen kamenným. Jeho patronem je svatý Jiří, kterého připomíná výzdoba v kostele, ale také dřevěná plastika uložená dnes v Broumovském klášteře. Znázorňuje svatého Jiří při boji s drakem a dlouhá léta byla velmi důležitou součástí místních oslav svátku světce. Jak místní pouti probíhaly, o tom si budeme samozřejmě povídat. A prohlédneme si také dvě místní křížové cesty. Nedaleko jedné z nich najdeme kapli svaté Anny, ke které se váže pověst o slepém mládenci. Na závěr vám nabídneme i výlet do okolí.
Křížové cesty
Kovář Drašnar
Kováři bývali velmi vytíženými a také váženými mistry. Vyráběli nástroje pro práci na poli i pro různá řemesla, chodili za nimi ovšem také pacienti s bolavými zuby. Lékárníci prý zase rádi využívali jejich mrtvou vodu, která dovede třeba ničit bradavice i dneska. Tohle všechno a mnohé další se dozvíme v historické kovárně pana Josefa Drašnara v Polici nad Metují. Kovářský ráj nechali vybudovat benediktýni už na počátku 18. století a určitě by je potěšilo, že mají nástupce. Pan Drašnar se může pochlubit řadou krásných výtvorů, ale také malým muzeem, které vybudoval. V něm jsou k vidění vzácné předměty ze starých časů, například polotovar na výrobu šavle.
Umělecké kovářství
Výstava panenek
Městské muzeum v Jaroměři se proměnilo v ráj starých panenek a dalších hraček pro malé slečny. Své poklady tam vystavuje paní Alena Pleslová, která se může pochlubit několika stovkami panenek, krásnými kočárky, ale třeba také miniaturním nádobíčkem nebo nábytkem. Svou první panenku, sádrovou mrkačku, dostala k prvním narozeninám. Když začala chodit do školky, panenka se přestěhovala do krabice a později se stala základem sbírky. Všechno na ní je původní. Ve spolupráci s manželem se ale paní Pleslová umí postarat i o ty, kterým nemilosrdný zub času poněkud ubral na kráse. Zvládají společně různé opravy i úpravy.