Reportáže v regionech
Stezka K. V. Raise
Před 150 lety se narodil spisovatel Karel Václav Rais a před šesti lety v jeho rodném městě – Lázních Bělohrad, otevřely naučnou stezku nazvanou Po stopách Karla Václava Raise. Má dva okruhy. Kratší o délce 5,5 km vede po městě a jeho blízkém okolí a v šesti zastaveních přibližuje místní památky a zajímavosti. Delší stezka vede z města na horu Zvičina. Je dlouhá 11 km. Navazuje na kratší okruh a má dalších osm zastavení s informačními tabulemi. Přibližuje zajímavosti Raisova kraje s historickými památkami a krásnými výhledy na Podkrkonošsko. Vy ale uvidíte i Raisův rodný dům, který však bohužel vyhořel ještě za jeho života. Jeho model a maketa města připomíná dobu zhruba před 130 lety. Ve vitrínách objevíte cenné dobové záznamy z třídních knih, fotografie, hračky jeho dětí i třeba Raisův psací stůl, u kterého tvořil.
Pozveme vás i na procházku do míst, která si Rais oblíbil nejvíc. Patřilo k nim návrší Byšičky s poutním kostelíkem svatého Petra a Pavla, kde před vchodem je kámen, který má dva dolíky. Je to zřejmě hříčka přírody, ale pověst praví, že právě zde klečel sv. Petr a prosil o smilování za obec Byšice a její obyvatele. „Oni totiž vedli zdlouhavé řeči, nechodili na bohoslužby a radši navštěvovali krčmu.“ To říká Lubomír Hoška, duchovní otec naučné stezky.
Stezka K. V. Raise
Miletín
Městečko, které bude naším dalším cílem, je původně podhradím knížecího hradu – o jehož samotném se prameny zmiňují už v roce 1124. V Miletíně se traduje pověst o tom, jak bohorodička ochránila město za sedmileté války před loupeživou hordou, která přitáhla až na jeho okraj. Když ale lapkové náhle spatřili nad městem vznášející se bílou postavu, vyhnuli se mu obloukem. To Mariánský sloup ozářený sluncem považovali za něco nadpřirozeného. Ale historie městečka se začala psát mnohem, mnohem dříve. Od roku 1241 do husitských válek byl Miletín komendou řádu německých rytířů. Komenda se nedochovala – zůstala po ní ale gotická zvonice. Městem se stal roku 1854.
Na místě vodního hradu byl v letech 1693-1701 postaven barokní zámek, v roce 1847 empírově upravený, obklopený anglickým parkem. Park zřídil kníže Alexandr Schonburg-Harteinstein po roce 1881 v podobě přírodně krajinářského parku o rozloze 9,2 ha. Zachoval se však jen na malé ploše geometricky řešený parter. V současné době je nepřístupný – byl vrácen původnímu majiteli. V části je ale Celní škola. Kousek nad náměstím pak stojí původně gotický kostel Zvěstování P. Marie. Byl založen ve 13. století, později rozšířen, opravován a roku 1898 regotizován a rozšířen.
Nejznámějším místním rodákem je básník a spisovatel Karel Jaromír Erben 1811-70). Jeho domek s pamětní deskou najdete kousek od náměstí a na požádání jím budete provedeni. Památník na jeho počest, který byl postaven péči Družstva Erbenova v Miletíně roku 1901 – aby byl sňat v době poroby roku 1943 a obnoven znovu v roce 1945, najdete přímo uprostřed náměstí. Na samotném náměstí najdete dvě cukrárny, v jedné z nich jsem si koupil na další cestu výborné trubičky, které se tu nedaleko pod náměstím vyrábí.
Miletín
Roubené chalupy
O tom, že Novopacko je skutečným rájem s mnoha zajímavými místy, jste se už mohli přesvědčit sami z našich minulých reportáží. Tato oblast je po staletí spojována nejen s bohatými nalezišti drahých kamenů, spiritismem, množstvím výtvarných umělců, ale i s krásou půvabných dřevěných roubených staveb.
Víte, že Nová Paka byla do 17. století celá dřevěná? Proto se tady uchovaly dodnes roubenky, hlavně z 18. a 19. století. Tyhle stavby jsou krásným dokladem řemeslného umu a zručnosti našich předků. Některé z nich buď zanikají, nebo jsou nešetrně opravovány novými majiteli. Na některé z nich je ale radost dívat se. Tak proč ne s kamerou!
Krásné stavby, zajímavá architektura – to vše udělalo z oblasti místo zajímavé nejen pro turisty. Mimo město pak ke koloritu Novopackých cest patřily chalupy, zemědělské usedlosti či zájezdní hostince. Kolem bývalé kovárny vedla zemská stezka. Spojovala Prahu a Vroclav. Za ní dodnes stojí první textilka na Novopacku. Je jí 140 let. Dávala práci mnoha rodinám.
Chloubou nejednoho vesnického stavení býval vodní mlýn. My se podíváme na Drážníkovský. Byl postaven kolem roku 1593. A ukážeme vám i zajímavou školičku. Ve Staré Pace. Pro 120 dětí. I s vejminkem pro učitele.
Roubené chalupy
Nová Paka
Pak se vypravíme na Husův kopec v Nové Pace a prohlédneme si dřevěný kostelík, který si sem v roce 1930 nechal přivézt z Podkarpatské Rusi továrník Otto Kretschmer. Svatostánek je dnes kulturní památkou.
Původně sloužil jako soukromé muzeum církevního umění, bohužel nenechavé ruce byly příčinou toho, že byl několikrát vykraden. Veřejnosti už přístupný není, ale s kamerou toulavou jsme se do něj dostali.
Stromy a duby, ze kterých byl kostel postaven, pamatují už 4 století. Snad až neuvěřitelně vypadá to, že stavební dřevo, kterého bylo užito, bylo macerováno 50 let v nádržích s příměsí volské krve a skalice modré. Důvod? Aby si na něm jen tak nepošmákl dřevokazný červ.
Kostelík je navíc postaven tak, že při pohledu z jeho věže při slunovratech zapadá slunce přesně za kaplí bývalého hradu Kumburk. Od ostatních staveb, které sem byly převezeny, se tahle liší tím, že má uprostřed kněžiště výpravně vytvořený baldachýn – nad kamenným oltářem.
Nová Paka
Josef Vágner
Zoolog a spisovatel, ale hlavně dlouholetý ředitel královédvorské zoo Josef Vágner by loni oslavil své 80. narozeniny. Právě na jeho počest byla otevřena výstava přibližující odborné i laické veřejnosti jeho africké výpravy.
Během osmi do Československa přivezl na dvě tisícovky exotických zvířat – spousta zajímavostí z těchto cest je k vidění v předhradí zámku Staré Hrady na Jičínsku díky Nadaci Josefa a Zdeňky Vágnerových a sdružení Safari Archa 2007.
A proč tady, a ne přímo ve Dvoře Králové nad Labem? „Je to častá otázka a vždy na ni odpovídáme: není to ještě ta správná doba, až přijde, tak určitě se to musí vrátit do Dvora Králové. Tam je jeho místo v galerii Zdeňka Buriana, v jeho hlavní vile.“ Tak takhle odpovídá jednu z našich otázek Roman Komeda, předseda Sdružení Safari Archa 2007.
Expozice připomíná Josefa Vágnera hned ve dvou úhlech pohledu. Tím prvním jsou jeho výpravy do Afriky, druhý pak zdůrazňuje a vyzdvihuje jeho myslivecký život a bohaté záliby. Dominantou Safari části je ručně vyřezávaný nábytek z Kašmíru a nejrůznější štíty, oštěpy či bubínky z Afriky.