Reportáže v regionech
Židovský Jičín
První zmínka o židovských obyvatelích Jičína pochází už ze 14. století, v polovině šestnáctého ale byli z města vyhnáni a znovu se mohli vrátit až krátce před nástupem letopočtu začínajícím jedničkou a šestkou. V 17. století si vybudovali ghetto, ale ještě takřka stovku let museli čekat na vlastní místo pro modlitby. Synagoga v Jičíně vyrostla v roce 1774. Prohlédneme si její nejdůležitější části a prozradíme vám něco ze zákulisí židovských bohoslužeb. Pak se přesuneme do Židovské ulice, jejíž název dodnes připomíná, kdo bývali její obyvatelé. Zastavíme se také na starém židovském hřbitově, fungujícim od roku 1651 kousek od města v chráněném parku nazvaném Libosad. Napočítali byste na něm tři stovky náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1684.
Židovský Jičín
Výroba vitráží
Výrobou vitráží byli naši předci proslulí už ve středověku. A tohle umění udržuje při životě řada umělců dodnes. Patří k nim i Dagmar Voláková, kterou navštívíme ve Starých Hradech. Věnuje se opravám a obnovám vitráží ze starých kostelů, ale vytváří také nové. Prozradí nám, co všechno její práce obnáší a nechá nás dívat se. Už několik let pracuje na vitrážích do kostela sv. Jiří v Dolním Krnsku. Polovinu jich zrestaurovala a další musí dotvořit. Všechno začíná u výtvarného návrhu, který musí překreslit na tvrdý karton a pak rozstříhat na jednotlivé segmenty. Podle nich už se pak řežou skla. Dozvíme se, proč k nejdražším patřívalo a pořád patří to červené. Povídat si budeme i o vlastní tvorbě paní Dagmar. Často v ní najdeme listy, inspiruje se totiž hlavně v přírodě.
Výroba vitráží
Hračky Aleny Pleslové
Hlavně děvčata všech věkových kategorií asi potěší výstava, za kterou se vypravíme do jičínského muzea. Svou sbírku hraček na ní představuje paní Alena Pleslová. A převažují v ní panenky. Ta asi nejcennější spatřila světlo světa už před víc než stovkou let. Je to mrkačka s porcelánovou hlavičkou a pravými vlásky. Čestné místo má v téhle společnosti také panenka, kterou dostala paní Pleslová jako malá holčička. A protože to byla tehdy vzácnost, svou panenku si chránila a dodneška ji uchovala ve velmi dobrém stavu. Pokud vás třeba víc než panenky zajímají různá nádobíčka nebo kočárky, pak si taky přijdete na své. A ani kluci se nemusí bát, že by si neužili. K prohlížení a vzpomínání přidáme také vyprávění o sběratelské vášni, díky níž se paní Pleslová i její manžel zároveň stali opraváři.
Hračky Aleny Pleslové
Šárovcova Lhota
Šárovcovu Lhotu na Královéhradecku asi většina z nás nezná. Přesto si zaslouží pozornost. Při návštěvě si prohlédneme malý zvon z konce sedmnáctého století, o který se místní s patřičnou úctou starají. Zdvořile pozdravíme místního vodníka Šárovečka, abychom ho nerozhněvali a nestáhl nás do říčky Javorky. Nejvíc se ale zdržíme u cihelny, která tu vyrostla ve dvacátých letech minulého století. Dosloužila před půlstoletím a pak už to s ní šlo z kopce. Před nedávnem se nad jejím osudem slitoval Martin Pour a opravil ji. Zájemci si tak mohou prohlédnout celou stavbu, ale také zařízení, které sloužilo k vypalování cihel. Ukážeme si, kudy se do šestnáctikomorové pece vkládaly cihly, jak se v ní topilo, dozvíme se, proč se jí říkalo kruhová a taky to, kolik cihel se do ní vešlo. Už teď prozradíme, že k vidění tu jsou i další zajímavosti.
Šárovcova Lhota
Prachovské skály
Prachovské skály patří k nejnavštěvovanějším místům Českého ráje. Známé skalní město toho už pamatuje opravdu hodně a my vám prozradíme, jak moc a jak vlastně obdivuhodné dílo paní přírody vznikalo. Zavítáme také do pseudokrasových jeskyní, v jedné se budeme muset pořádně nadechnout a zatáhnout břicho, abychom prolezli. Z vyhlídky Českého ráje se porozhlédneme hodně daleko do kraje, uvidíme třeba Trosky nebo Ještěd. Pokusíme se zjistit, co do Prachovských skal tolik láká horolezce, horolezkyně i horolezčata a zastavíme se ještě u zříceniny hradu Veliš. Ten prý nechal vybudovat sám Přemysl Otakar I. na čedičovém podkladu staré prvohorní sopky a podle historických pramenů to býval hrad velice pevný a také mocný.