Reportáže v regionech
Trpaslíci
Za postavičkami známými z pohádek a taky ze zahrádek se vypravíme do muzea v Jičíně. Právě tam probíhá výstava trpaslíků, která nám umožní nahlédnout do jejich světa. Zjistíme, že asi nejslavnějším výrobcem u nás byla keramička Maresch z Ústí nad Labem, která své pidimužíky na počátku 20. století vyvážela do celého světa. Mezi sběrateli právě jejich výrobky patří k vyhledávaným kouskům. Při procházce výstavou si uvědomíme, že malý mužíček s červenou špičatou čepičkou se zabydlel snad všude, na hrncích i ozdobných předmětech. Na zahrádky ho přivedlo v polovině 19. století rozšíření pověstí o tom, že je dokáže chránit. Ale najdeme ho i mezi uměleckými díly. Tak například v dílně slavného Matyáše Bernarda Brauna vznikl soubor, který můžete obdivovat v zámeckém areálu v Kuksu. A Kurt Gebauer je mimo jiné autorem návrhu na největší plastiku trpaslíka na světě.


Trpaslíci
Z Miletína do Chotěborek
Cyklistům tentokrát nabídneme výlet z Miletína do Chotěborek. Miletín už jsme si společně před časem prohlédli, dokonce jsme z něj putovali do okolí, takže nebudeme otálet, šlápneme do pedálů a vyrazíme. První naše zastávka bude v nedalekém lese, kde si prohlédneme dvouramenný smírčí kříž. Váže se k němu několik legend, jedna vypráví o tom, jak Ota Braniborský vypálil hrad Pecka. Prozradíme vám samozřejmě, co s touhle událostí má zmíněný kříž společného. Pak se zastavíme u Komenského jeskyně. Ukrýval se v ní samotný učitel národů před odchodem do exilu. A hned několik zajímavých pamětihodností nás čeká i v Chotěborkách. Můžeme slíbit dřevěnou gotickou zvonici nebo taky rodný dům Františka Xavera Duška.


Z Miletína do Chotěborek
Hrady Kumburk a Bradlec
Do dávné historie nás přenese návštěvy Syřenova nedaleko Nové Paky. Nepříliš známá vesnička se totiž může pochlubit hned dvěma hrady. Ale nepředbíhejme, nejsou totiž jedinou místní zajímavostí. Nejprve si prohlédneme dochované roubené chalupy a připomeneme jednoho místního rodáka. Jmenoval se František Cyril Kampelík. Netušíte, v čem vynikl? Byl velkým propagátorem češtiny, ale také družstevních záložen. A těm se právě na jeho počest začalo říkat kampeličky. Teď už ale ke zmiňovaným hradům. Jedním z nich je Kumburk a druhým Bradlec. A právě ten je naším cílem. Historické prameny ho zmiňují už v roce 1322, tehdy byl pánem na něm Havel Ryba. Později ho obývali pánové z Jenštejna. Druhý z nich – Václav se do dějin zapsal jako lapka, který rozhněval i krále Václava IV. A nepříliš vzorný pán tu byl ještě jeden. Ten prý dodnes straší jako černý rytíř.


Hrady Kumburk a Bradlec
Výrobce z mědi
Vojtěch Jirásko z Nové Paky se věnuje zpracování mědi. Kovu, který znali už naši dávní předci, ale pro jeho vzácnost ho používali jen na výrobu opravdu prestižního zboží či symbolů moci. Dnes z mědi rádi tvoří výtvarníci. Líbí se jim její měkkost, tvárnost a také teplá načervenalá barva. V dílně Vojtěcha Jiráska budeme pozorovat, jak jeho formy na pečení, svícny, lampy, reliéfní obrazy, trilobiti i další tvorové vznikají. A bude nás samozřejmě zajímat i to, kde hledá Vojtěch inspiraci. Zjistíme, že mu nápad často vnukne momentální situace, nějaké setkání, ale někdy hledá i dál. K vytvoření temného démona ho inspirovala například jedna z francouzských katedrál. Nejoblíbenějším Vojtěchovým dílem je pak Božena, reliéfní obraz mystické ženy, která představuje něco jako snovačku nebo sudičku.


Výrobce z mědi
Židovský Jičín
První zmínka o židovských obyvatelích Jičína pochází už ze 14. století, v polovině šestnáctého ale byli z města vyhnáni a znovu se mohli vrátit až krátce před nástupem letopočtu začínajícím jedničkou a šestkou. V 17. století si vybudovali ghetto, ale ještě takřka stovku let museli čekat na vlastní místo pro modlitby. Synagoga v Jičíně vyrostla v roce 1774. Prohlédneme si její nejdůležitější části a prozradíme vám něco ze zákulisí židovských bohoslužeb. Pak se přesuneme do Židovské ulice, jejíž název dodnes připomíná, kdo bývali její obyvatelé. Zastavíme se také na starém židovském hřbitově, fungujícim od roku 1651 kousek od města v chráněném parku nazvaném Libosad. Napočítali byste na něm tři stovky náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1684.

