Reportáže v regionech
Veliš
Na toulkách Jičínskem se budeme věnovat vrchu a obci Veliš. Vesnička patří k těm menším, ale taky nejstarším v regionu. Její ozdobou je barokní kostel sv. Václava. Vyrostl tu díky štědrosti Anny Josefy Schlikové, rozené Kolovrat Krakovské podle návrhu významného pražského stavitele italského původu Alselma Luraga. Svou dominantu míval i stejnojmenný vrch. Byl jím královský hrad, který rozhodně nebyl sídlem bezvýznamným. Na počátku novověku na něm dokonce celé století byla uchovávána Basilejská kompaktáta. Býval významnou pevností, a právě proto byl v polovině 17. století z rozhodnutí císařského dvora, stejně jako řada dalších, preventivně pobořen. A zavedeme vás taky k barokní Loretě ukryté uprostřed lesa.
Veliš
Mlýn
Hodně vody proteklo Radotínským potokem od doby, kdy na něm vyrostl v Chotči mlýn. Vybudovala si ho zřejmě vrchnost na svém panství, v druhé polovině 18. století ho koupil Václav I. Veselý a od té doby tu obilí nemlela jiná rodina. Současní majitelé jsou už sedmou generací rodu a kromě toho, že vás nechají nahlédnout, tu taky pečou chleba. Připomeneme si, jak se mlýn v průběhu času měnil, jaký osud potkal majitele po únoru 1948, a prohlédneme si jejich království. A pak taky budeme sledovat, jak se zdejší chlebíček rodí. Dozvíme se, kolik dřeva se spotřebuje na roztopení pece, jak dlouho trvá příprava i samotné pečení. A navíc na cestu dostaneme i recept.
Mlýn
Staré Hrady
Pátrání v historii hradu a zámku Staré Hrady by bylo dlouhým a zajímavým čtením. Na původní tvrzi tu vládli templářští rytíři, po nichž prý v podzemí zůstal vzácný poklad. Jedním z pánů zde byl i nejvyšší písař zemských desek Smil Flaška z Pardubic a po bitvě na Bílé hoře se Staré Hrady staly součástí Šťastné země vévody Albrechta z Valdštejna. Ve dvacátém století ale celý areál poněkud chátral a kdo ví, jaký by byl jeho osud, kdyby se ho neujali manželé Sukovi. Díky jejich snažení se můžeme vydat prozkoumat už zmiňované podzemní prostory, kterým dnes vládnou pohádkové postavičky, ale prohlédneme si i hradní a zámecké komnaty. Nakoukneme do pracovny, ložnice, projdeme velkou loveckou chodbu. A na chvíli se přeneseme i do časů habsburské monarchie.
Staré Hrady
Prachovské skály
„Co bychom se báli na Prachovské skály…“ Tuhle písničku asi nezná jen málokdo. A Prachovské skály jsou na tom s věhlasem podobně. Kdo se jich nebojí, může vyrazit společně s námi na pořádnou túru. Přidáme i pár zajímavostí z historie. Prachovské skály bývaly majetkem českých králů, později pak významných šlechtických rodů. Po bitvě na Bílé Hoře je jako odměnu získal rod Schliků a tomu oblíbená turistická oblast patří, s výjimkou několika desítek let v minulém století, dodnes. Turisté se mohou vydat po dvou značených prohlídkových okruzích. Vyrazit se dá z místa, kde Klub českých turistů postavil v roce 1924 chatu, jejíž předchůdkyní byla vůbec první restaurace ve skalách vybudovaná na počátku 20. století. A co nás čeká? Krásné výhledy, zajímavé skalní útvary a kouzelná příroda.
Prachovské skály
Hrad Pecka
Hrad Pecka dnes mnozí nazývají perlou Podkrkonoší. K záchraně stovky let starého šlechtického sídla přispěli lidé z podhradí, kteří se pustili do opravy, ale taky sem nanosili spoustu zajímavých předmětů a zřídili muzeum. Hrad byl založen zřejmě už ve 13. století. Podle posledních výsledků bádání historiků je docela možné, že u jeho zrodu stál sám český král Přemysl Otakar II., který mu dal za úkol chránit kolem vedoucí obchodní stezku a taky nedaleké zlaté doly. Jedním z nejznámějších hradních pánů byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který se sem přiženil na počátku 17. století. Psal tu své knihy, skládal svá hudební díla, Pecka se za jeho časů stala kulturním centrem. Bohužel zažila také smutný konec pana Kryštofa. Právě tady byl totiž zatčen a posléze spolu s dalšími českými pány popraven na Staroměstském náměstí.