Reportáže v regionech
Rosarium
Máte rádi růže? Pak si rozhodně nenechte ujít šanci navštívit soutěžní rosarium v Hradci Králové. Pokud jste o něm ještě nikdy neslyšeli, tak vězte, že oslavilo už své čtyřicáté narozeniny a je dokonce jediným svého druhu v naší části Evropy. A co v něm najdete? Momentálně už víc než tři stovky druhů obdivovaných květin, o kterých se říká, že odemykají léto. A protože je léto za dveřmi, je tu jejich čas. Rosarium je většinu roku veřejnosti nepřístupné, otevírá se jen na dva víkendy. A může se chlubit hotovými poklady. Scházejí se tu totiž zástupkyně zahrad z domova i ze světa a soutěží o titul největší krasavice. A co rozhoduje o vítězce? Třeba barva květu, jeho tvar, vůně i odolnost. A chtěli byste se seznámit s aktuální vítězkou? Budete mít šanci.
Rosarium
Kampanologická expozice
Muzeí jsme navštívili za roky našeho toulání už spoustu, dnes se ale vydáme do jednoho neobvyklého. Tušíte, jaké poklady nás čekají v kampanologické expozici? Prozradíme, že zvony. I když to nejsou originály, ale jen sádrové odlitky, dozvíme se při jejich prohlídce spoustu zajímavostí z minulosti. Zvony, jejichž odlitky jsou v kostele Nejsvětější trojice v Suché na Královéhradecku vystaveny, totiž už neexistují. Padly za oběť první světové válce, během níž byly rekvírovány a po roztavení použity na výrobu zbraní. A byla mezi nimi i historická díla. Jeden ze zvonů například sloužil v kostele v Libočanech a odlit byl už v první polovině 18. století. V nejvyšším patře věže pak najdeme jediný originál. A ne ledajaký, jedná se o jeden z nejstarších zvonů Nechanicka, který vyzváněl už v 16. století.
Kampanologická expozice
Drátenice
Martina Horáková z Předměřic nad Labem patří k těm nadšencům, kteří udržují při životě drátenické řemeslo. A dokáže s drátem nevídaná kouzla. Teď v období Velikonoc se v jejích rukách rodí kraslice s drátěnou výšivkou. Nejraději používá drát měděný, k dispozici ho má vždy v několika tloušťkách. Prozradí nám, jak různé vzory vytváří a pochlubí se některými výtvory. Dozvíme se taky, že zdobí nejen klasická slepičí vajíčka, ale i velká pštrosí a že ráda odrátovává rovněž kameny. Budeme obdivovat její rybičky, žabky nebo třeba pavouky. Navíc nedávno objevila dřevěnou vlnu a z ní vytváří různá zvířátka, kupříkladu slepičky nebo ovečky. A oblíbené jsou i její čarodějnice. Každá je jiná a podle toho, co drží, dokonce dostávají jména.
Drátenice
Kostel v Loučné Hoře
V Loučné Hoře se dozvíme něco o její historii, ale především budeme obdivovat starý roubený kostel, který je dominantou návsi. Vyrostl na místě starší svatostánku v 18. století. A protože obec nebyla nijak bohatá, na stavbu bylo použito zčásti i dřevo z kostelíku původního. Ale místní vymysleli fígl, aby na první pohled jejich kostel vypadal jako kamenný. Nahlédneme samozřejmě i dovnitř, kde se toho ovšem z původního vybavení moc nedochovalo, protože kostel sloužil kupříkladu jako skladiště. Povíme si o zdejších varhanách a jejich osudu a pak se vydáme k sousední zvonici. Nejstarší zvon pochází z roku 1513, pamatuje tedy svatostánek původní a dochovalo se na něm i svědectví o tom, kdo ho vyrobil. A prozradíme vám jednu zajímavost o místním umíráčku.
Kostel v Loučné Hoře
Kralické figurky
Figurky, které vyřezával kraličtí řezbáři, bývaly typické tím, že znázorňovaly pohyb. Pes běžel, anděl letěl, pastýř i selka si vykračovali. V 18. století neměly zdejší figurky a betlémy co do vyrobeného množství ve světě konkurenci. Dnes tradici udržuje při životě jen Josef Komárek z Hradce Králové. Je sice vystudovaný keramik, ale už před pětatřiceti lety ho kralické figurky nadchly natolik, že se jim začal věnovat. Jedenáct let prý trvalo, než se jeho výtvory začaly podobat figurkám původním. K jeho pokladům patří nože a další náčiní, které mu odkázal jeho předchůdce, poslední německý řezbář figurek po válce Josef Schwarzer. Dozvíme se, bez čeho se řezbář neobešel, jaké dřevo se používalo a jaký další materiál byl zapotřebí. Nahlédneme taky do kufříku, který ukrývá staré předlohy.