Reportáže v regionech
Muzeum četnictva
V Chlumci nad Cidlinou vloni otevřela parta nadšenců muzeum četnictva, které neustále rozšiřuje. V českých zemích se začaly dějiny četnického sboru psát v roce 1850, v Chlumci nad Cidlinou až roku 1866. My se nejvíc dozvíme o éře první republiky. Základním prvkem systému byla četnická stanice. Nejvyššími řídícími orgány pak byla zemská velitelství v historických zemích, pro Čechy v Praze, pro Moravu a Slezsko v Brně, pro Slovensko v Bratislavě a pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. A nad tím vším byl generální velitel četnictva. V muzeu, které je rozděleno do několika částí, se dozvíme spoustu zajímavostí o historii četnictva u nás, jeho uniformách i výzbroji. Seznámíme se i s tím, jak vypadala stanice nebo kasárna, v nichž četníci často léta žili.
Muzeum četnictva
Plstění Jolany Hlavové
Plstění ovčí vlny má tradici dlouhou už několik tisíc let. Postupem času vznikaly různé techniky, které začaly umožňovat z tohohle materiálu vyrábět i oděvy. Jednou z nejmladších je takzvané Nuno plstění, které se začalo šířit v roce 1992 v Austrálii, zejména novém Jižním Walesu. A rychle se zabydlelo i jinde ve světě. Vytváří se jím originální lehká tkanina, ze které je možné šít oblečení, ale také vytvářet krásné dekorace. Jeho kouzlu propadla i Jolana Hlavová z Hradce Králové. Předvede nám, jak se s vlnou pomocí této techniky pracuje a vysvětlí, čím dosáhne jemnosti tkaniny. A dozvíme se i to, kterou vlnu si pro tento účel vybírá, aby měla jistotu, že vytvořený model nebude takzvaně kousat.
Plstění Jolany Hlavové
Domácí mýdla
Ditu Hofrichterovou z Hradce Králové náhoda přivedla k výrobě mýdel. Po absolvování gymnázia léta pracovala v chemické laboratoři. Začala se ale taky zajímat o přírodní kosmetiku, a nakonec se rozhodla na zkoušku podomácku vyrobit mýdlo. Recept našla na internetu a hned první kousek, složený z olivového, kokosového a palmového oleje, se povedl. Přesto jeho účinky raději vyzkoušela jen na sobě. A protože byla spokojená, ve svých pokusech pokračovala. V roce 2012 pak své produkty začala prodávat. Nahlédneme do její dílny a budeme sledovat, jak se směs surovin pomalu mění ve voňavé produkty. Bude nás zajímat i to, jak dlouho celý proces výroby trvá.
Domácí mýdla
Samurajské meče bratrů Dachsových
Podle japonského přísloví začíná každá cesta prvním krokem. Tím byly u bratrů Radima a Kamila Dachsových z Jílovic bez nadsázky slavné Želvy Ninja. Tehdy malé kluky animovaný seriál zaujal natolik, že si začali kovat své první japonské meče. A tahle vášeň jim vydržela i v dospělosti. Katany, které se rodí pod jejich rukama, byste sotva rozeznali od originálů ze země vycházejícího slunce. Z té jim dokonce přišel dopis se zprávou, že by své výtvory měli opatřit značkou, aby nedocházelo k záměně s díly tamních mistrů. Prozradí nám, v čem spočívá tajemství jejich úspěchu a zasvětí nás také do tajů jejich vzniku.
Samurajské meče bratrů Dachsových
Kukuřičné šustí
Kukuřičné šustí kdysi sloužilo jako podestýlka pod dobytek. Později se z něj začaly vyrábět potřebné věci do domácnosti. Košíky, tašky, rohože, podložky nebo pantofle. A pak maminky dělaly pro své děti různé panenky nebo holubičky, které věšely nad kolíbku. Dnes se téhle tvorbě věnuje řada lidových umělkyň, mezi které také patří Alena Tschöpová z Letohradu. Materiálu spotřebuje opravdu hodně. Jen co skončí s tvorbou vánočních betlémů, už se pouští do masopustního průvodu masek a muzikantů. U něj nesmí chybět pravé zabijačkové hody. A s blížícími se Velikonocemi začala tvořit venkovskou domácnost tak, jak si ji pamatuje z dětství. Budeme ji sledovat při práci a dozvíme se, jak taková panenka vzniká.
