Reportáže v regionech
Paseky nad Jizerou
Paseky nad Jizerou na pomezí Krakonošova království a říše ducha Muhu, tedy Jizerských hor, vznikly na místě vykáceného lesa. Jak už napovídá jejich název. Dřevo se tu těžilo dlouhá léta, hlavně pro potřeby sklářských hutí. My společně zavítáme do nejstarších částí obce. To úplně nej je v tomhle ohledu Makov. Tam můžeme dodnes obdivovat stavení s prvky typickými pro místní lidovou architekturu. Zastavíme se ale taky u lip, které byly vysazeny u příležitosti svatby habsburského monarchy Františka Josefa I. s Alžbetou Barvorskou zvanou Sissi. A nezapomeneme ani na to, že podél zdejšího potoka kdysi stávalo několik klapáčů. K jednomu z nich se váže i pověst o zlomyslném hastrmanovi, kterého ale nakonec místní mlynář vyhnal.
Paseky nad Jizerou
Krakonoš
Před víc než sto lety začal v zimě hlídat náměstí v krkonošské Jilemnici Krakonoš. V roce 1909 tam totiž vyrostla jeho první socha ze sněhu. A její stavění se stalo velkou tradicí, kterou místní dodržují dodnes. Jen jedinkrát vládce hor nahradil lyžařský šampion Jan Buchar, a to v roce 1913. Dřív to měli stavitelé ze sněhu o dost jednodušší, protože zimy bývaly na nadílku vloček štědřejší, přesto i v té letošní socha náměstí ozdobila. Seznámíme vás s Josefem Dufkem, který se její stavbě pravidelně už 15 let věnuje, zjistíme, jestli má nějaký vzor, podle kterého tvoří a taky to, kolik sněhu ke své práci potřebuje. Mimochodem, stavební materiál se sváží z celého města, aby ho byl dostatek. A pokud vás zajímá, kam a proč Krakonoš hledí, slibujeme, že vám to prozradíme.
Krakonoš
Hrací strojky
K oblíbené zábavě našich předků patřily už v 18. století nejrůznější hrací strojky. Největší oblibě se těšily ve věku 19. Jakou podobu měly a jaké melodie dokázaly vyhrávat, to se dozvíme na výstavě v Jilemnici. K jejich popularitě přispělo jednak to, že ne každý uměl hrát na nějaký nástroj a přesto toužil hudbu poslouchat i to, že pro řadu lidí se staly obživou, když s nimi obcházeli různé akce. Připomeneme si řadu typů, které spatřily světlo světa. Nejstarším hracím strojem bývaly hodiny. Ty, které najdeme na výstavě, vyhrávaly hraběti Harrachovi. A to hned dvě melodie – Na krásném modrém Dunaji a Radeckého pochod. Seznámíme se ale i s těmi, které měly výměnné kotouče a dokonce i s nejmodernějšími z nich, které už patřily mezi automatofony.
Hrací strojky
Kameníci
Ačkoliv kámen využívali naši předci odnepaměti, řemeslo, které je zaměřeno na jeho cílené opracovávání, vzniklo až ve středověku. Už v časech Karla IV. měli jeho mistři svůj cech a vznikaly taky různé dílny. My navštívíme jednu dílnu moderní v Roztokách u Jilemnice. Už po tři generace je královstvím pánů Vorlů, kteří kámen přetvářejí v obrazy. Jejich vznik si projdeme hezky od počátku, tedy od okamžiku, kdy přichází ke slovu tužka a papír, aby spatřil světlo světa nákres budoucího díla. Pak uvidíme vyřezávání jednotlivých částí, jejich skládání, dobrušování i leštění. A zajímat nás samozřejmě bude i to, kde pánové získávají materiál a jak poznají, že mezi spoustou jiných zdánlivě obyčejných kamenů právě objevili ten správný.
Kameníci
Plechové hračky
Každý kluk si určitě někdy hrál s malým plechovým traktorem nebo válcem. A možná zrovna ten, který jste měli doma vy, pocházel ze Semil. Tam v roce 1949 zahájili bratři Sedlákové výrobu mechanických plechových hraček. Nejprve přišli s válcem, který poháněla šroubovitá válcová pružina. O pár let později pak nabídli asi nejslavnější místní kousek – plechový traktůrek, který má tři rychlosti dopředu, zpátečku i brzdu. V šedesátých letech z úsporných důvodů nahradil plech částečně plast, ale o takové hračky zájem poklesl. Nejen mezi dětmi, ale i mezi sběrateli. A tak se ještě před koncem století ve výrobě vrátili k hračkám celoplechovým. Vyvážejí je do tří desítek zemí. U nás žebříček popularity vede zmiňovaný traktor společně s jeřábem.
