Reportáže v regionech
Prakovické koláče
O sladkém bude naše další reportáž. V ní se vydáme do okolí Jilemnice, do Prakovic a objektiv a své chuťové pohárky zaměříme na tamní specialitu – prakovické koláčky, jejichž věhlas dnes už sahá daleko za hranice regionu.
O velikonočních svátcích je možné, že právě tohle povídání vás přiměje vyzkoušet nový recept, takže se dívejte a případně i pište. Tradiční jidáše tady uvidíte upravené v jiné podobě připomínající smyčku – tedy vlastně ten provaz, na kterém se Jidáš podle Matoušova evangelia oběsil.
Řeč ale bude i o velikonočních tradicích Jilemnicka. Tyhle koláčky byly nedílnou součástí velikonoční tabule. Od těch běžných, které většina z nás zná, se liší hlavně svým zdobením do podoby kytičky.
Nikdo přesně neví, kdy se začaly péct, ale patent prý na ně mají předkové Ludmily Wiesnerové, která tohle umění čas od času předvádí návštěvníkům jilemnického Krkonošského muzea. S receptem se netají, prozradila nám i co dát do tzv. moučky, ze které se dělají lístečky.
Prakovické koláče
Horní Branná
Horní Branná je obec nedaleko krkonošské Jilemnice. Historicky velmi významná. Byla totiž posledním českým místem, na němž pobýval Jan Amos Komenský pronásledovaný za své českobratrské vyznání. Navíc tu v rodinné hrobce spočinuly ostatky slavného rodu Harrachů.
Hornobranský zámek odolal i švédským hordám během 30leté války. Dnes slouží obecnímu úřadu. Harrachové ale spravovali podstatně větší panství. Krkonoše milovali a nechali si právě tady vystavět různé stavby. Barokní budova proti jejich rodinné hrobce, která má mimochodem výbornou akustiku, již oceňují dodnes pořadatelé hudebních koncertů, dnes funguje jako Dům s pečovatelskou službou – a pokračuje tak v tradici, protože jako špitál pro vysloužilé služebnictvo sloužila už před třemi staletími.
Horní Branná
Svíčky
V jilemnickém Krkonošském muzeu se zaměřili na světlo, tedy spíš na jeho dávný nosič – svíčku. Výstava se patřičně jmenuje Pozdraveno budiž světlo a my se v ní vrátíme do dob dávných, kdy naši předkové používali nejen svíce, ale i louče nebo olejové lampy. Svíčky – to byla velká a nákladná vymoženost, dovolit si ji mohli jen ti mohovitější – a to koneckonců dokládají i svícny, které jsou pojímány jako umělecká díla. Jak se připravuje taková vodní lázeň a z čeho se skládá – to všechno ví paní Dana Tomanová – povoláním svíčkařka.
Svíčky
Lomnické suchary
Karlovy Vary mají svoje oplatky. V době, kdy se země dohadují o tom, kteréžeto národní jídlo si nechají zaregistrovat jako to opravdu jejich, vás naše kamera dovede do Lomnice nad Popelkou. I ty mají svoje oplatky. Tedy pardon! Suchary. V roce 1810 s jejich výrobou přišel místní cukrář Michal Jíla. Zkrátka ho napadlo, jak by to asi chutnalo, kdyby onen sladký malý korpus začal obalovat v cukru. Geniální nápad? Náhoda? Ať tak či tak, světlo světa spatřila pochoutka, která skoro dobyla i svět.
Lomnické suchary
Vše o chlebu
Chleba se prý nikdy nepřejí. To říkávaly naše babičky. První zmínky o něm dopátráme už ve 12. století, jisto je, že chleba jsme ale uměli péct ještě dřív. Inspiraci jsme mohli hledat u starých Egypťanů. Češi ale chlebem uměli šetřit – byl totiž nejen známkou blahobytu, ale představoval i základní krmi. I proto vytvořily dobré české hospodyně tolik receptů, jak chleba starý, chleba tvrdý nebo chleba okoralý ještě dál spotřebovat. V krkonošském muzeu v Jilemnici se můžete projít výstavou – možná i trochu voňavou. Těsto přece voní. Ke koukání je vše, co se chleba a pečiva týká, až po perníčky.
