Reportáže v regionech
Vánoční ozdoby
Sotva si někdo z nás dovede představit vánoční stromek bez ozdob. K těm nejoblíbenějším patří určitě skleněné. Už bezmála dvacet let je vyrábějí také v rodinné sklárně Heleny Linkové v Železném Brodě. Vánoce v jejich firmě začínají už v dubnu, aby všichni zájemci dostali své koule a jiné tvary včas. Na začátku je laboratorní sklo, které se dobře tvaruje a zpracovává. A pak už záleží na šikovnosti mistrů sklářů a fantazii Nadi Karáskové, která jim svým štětcem dodává poetiku zimních svátků.
Vánoční ozdoby
Skleněné figurky
Podhůří Krkonoš a Jizerských hor – místa s osobitou krásou a malebnou krajinou i lidovou architekturou. A zejména pak sklářská výroba – ta tu má silnou tradici. Vítejte v Železném Brodě – městě skla.
Počátky zdejšího sklářství sahají do poloviny 19. století. Nejprve se zde ručně brousily korálky vyrobené na Jablonecku, až později se začaly vyrábět tzv. mačkané perle – jednodušší korálky zhotovované strojně, a také vinuté perle – u sklářského kahanu ručně vyráběné a bohatě zdobené korálky. My se ale zaměříme na to, s čím Železnobrodští slavili velký úspěch: skleněné figurky.
Pracovní postup při výrobě vinutých perlí a figurek nám vysvětlí naše průvodkyně. Ukáže nám, jak se horké sklo navíjí. Vinuté perle se navíjejí na drát pokrytý hlinkou a potom se ta vinutá perle stáhne z drátu. Figurky se vyrábějí trošku odlišně: na křišťálovou tyčinku, která se v závěru odklepne.
Skleněné figurky
Muzeum bižuterie
Pak zavítáme do Jablonce nad Nisou, kam jsme se vypravili do tamního Muzea skla a bižuterie. To se nachází přímo v centru města Jablonec nad Nisou a poprvé bylo otevřeno již v roce 1904. Obsahuje unikátní sbírky vztahující se k historii i současnosti českého sklářství, šperkařství, výroby bižuterie nebo mincovnictví.
Nejvýznamnější sbírkou je ale sbírka severočeské sklářské a bižuterní produkce. Prezentuje hmotné doklady o užitném umění, místní architektuře, vývoji technologií, současné i staré místní sklářské dílny a továrny včetně významných regionálních osobností, které jablonecké sklo proslavily po celém světě.
My jsme se ale zaměřili jen na sklo černé, a to proto, že jde o raritku. Už půl století se u nás vůbec nevyrábí. Proto černé zlato, které má doma pan Svatoň z Hrádku nad Nisou, je vskutku jedinečné. Černé skleněné kamínky různých tvarů a velikostí mají svoji zvláštní historii i výrobu.
A právě její složitost, technologická náročnost byly příčinou toho, že výsledný šperk byl moc drahý. A to je přitom kdysi uměly vyrobit i dětské ruce. Hlavně pomocí nýtků – ty sehrály důležitou a nezastupitelnou roli při jejich vytváření. Nýtek proto, že se černá bižuterie vyráběla letováním a bez kovových úchytek by třeba takovou brož nebylo možné dát dohromady.
Muzeum bižuterie
Balvany u Jablonce
Krajina Jizerských hor kdysi proslula i tím, že jste tam mohli narazit na obrovské žulové balvany. Protože ale naši předci přišli na to, že se dají využít jako výborný stavební materiál, ohromných kvádrů ubývalo a ubývalo.
Dnes už na ně narazíte jen v lesích, a jen někde. Třeba v Jablonci nad Nisou. Kdysi velká turistická atrakce, dnes spíš výjimka, kterou většina přechází bez povšimnutí.
Rušná křižovatka – vedle ní balvan. Před sto lety stálo za to dvěma lidem koupit ho a přesunout o pár metrů vedle. Proč? Uslyšíte v naší reportáži z Jablonce nad Nisou. A řekneme vám i to, proč se Čertův kámen nazývá právě tak nebo to, že Vrkoslavice dokonce měly na svém obecním razítku balvan.
I Čertův kámen už měl namále. Stopy po nástrojích kameníků jsou na něm dodnes patrné. Naštěstí za minutu dvanáct zasáhli vrkoslavičtí radní, kteří velmi osvíceně rozhodli, že tenhle balvan bude jako památka zachován pro budoucí generace.
Balvany u Jablonce
Galerie Malá Skála
Na dvě staletí starém Boučkově statku založil galerista a umělec Josef Jíra výstavní síň. Narazíte na ní v Malé Skále, nevelké obci na severním okraji Českého ráje. Boučkův statek je nejzachovalejší roubený statek Horního Pojizeří. Jeho architektura zůstala neporušená od rozsáhlé přestavby v roce 1813.
Ve sroubku s pavláčkou před vchodem bydlívali ještě počátkem minulého století řezníci a ve zděné části předního traktu statku býval krám, který Boučkovi pronajímali. Na statku byli i koně, protože si hospodáři přivydělávali jako formani.
Ve velké světnici dole bývala pec, vytápěná z černé kuchyně. Místnost, kde je dnes historická expozice býval seník a nazývala se „na klenutí“. Dodnes se zde nachází dveře, kterými se podávalo seno. Všechny další půdní prostory byly využity na uskladnění sena.
Jako vzácný skvost lidové architektury se stal Boučkův statek státní kulturní památkou. Jeho záchrana rekonstrukcí byla provedena z prostředků Matesa.
Veřejnosti byl statek předán v roce 1988, ale jak bude využíván, nebylo tenkrát dost jasné. Při prohlídce na statku si můžete dokonce vybrat z několika okruhů. Historická expozice přibližuje historii zdejšího kraje v několika okruzích:
První okruh – hned vlevo od vstupu připomíná geologickou historii obce, zvláště pak Pantheonu, kde stával v 15. století hrad Vranov. Stavení na obou březích Jizery nesla jméno Vranov a Malá Skála tehdy ještě neexistovala. I pozdější zámek se jmenoval Skály nad Jizerou. Teprve za Albrechta z Valdštejna se panství nazývá Malou Skálou na rozdíl od většího panství hruboskalského. Najdete zde také názvy všech 28 obcí, které k panství patřily, a to včetně Jablonce nad Nisou a Mšena.
Druhý okruh zachycuje dobu, kdy po 175 letech vlády Desfourů, kteří dostali zdejší panství od Albrechta z Valdštejna, se stal majitelem panství Zachariáš Römisch, který se zapsal do dějin obce dvěma významnými činy. Jednak jako zakladatel české jednotřídní školy v roce 1817 a jako romantický budovatel dnešního Pantheonu, přírodního památníku, který dal vystavět na zříceninách starého hradu Vranova. Místní kameníci podle jeho představ vytvořili sochy, obelisky a pomníčky s dominantou síně vítězství nad Napoleonem s bustami panovníků Alexandra I., Frantika I. a Bedřicha Viléma III. Mimo jiné je zde také vzpomenuto významné maloskalské rodačky, národní umělkyně národní umělkyně Jarmily Glazarové.
Třetí okruh je věnován velké události, a to spojení obce se světem po železnici. První vlak tudy na trati Pardubice – Liberec projel v roce 1858, a nejen projel, ale také tady vlaky stavěly. Název zastávky a později stanice už byl Malá Skála podle panství, a tak vstoupila Malá Skála do všech jízdních řádů i do pozdějších turistických průvodců jako letovisko.
Čtvrtý okruh se týká rozmachu veřejného života v době, kdy se zakládá Sbor dobrovolných hasičů, tělocvičná jednota SOKOL, Okrašlovací spolek a zachycuje období mezi dvěma světovými válkami.
Pátý okruh je věnován vzpomínce na staré maloskalské hospody, zejména na starobylou hospodu Na Labi, která musela ustoupit rozšíření silnice.
Mladí sochaři udělali odlitek podstavce sv. Josefa, kterou dal postavit majitel tohoto statku na cestě k Zákoutí. Socha tam stojí dodnes, ale šlo o to, aby si návštěvníci expozice mohli udělat představu o dovednosti kameníků tohoto kraje. Zvláštní koutek je věnován sklářství a poslední panel je upomínkou na staré české muzikanty ze řemesla.
V dalších prostorách je prodejní galerie a jsou zde také vystavena díla zdejších sklářů, z nichž někteří se již otevření nově renovovaného Boučkova statku nedožili – jako profesor Vladimír Linka, sklářský výtvarník Miroslav Plátek, sochař Valerián Karoušek.
V půdním prostoru jsou vystavena unikátní díla našeho výtvarného umění a na druhé půdě „hambalkách“ je umístěna samostatná expozice akademického malíře Josefa Jíry.