Reportáže v regionech
Muzeum Františka Josefa I.
Letos v listopadu si připomeneme sté výročí smrti císaře Františka Josefa I. Trochu neobvyklou vzpomínkou na něj je nově vzniklé muzeum v Terezíně. Monarcha se v něm na návštěvníky usmívá z dýmek, kalamářů, hrnečků a dalších upomínkových předmětů, které svědčí o jeho obrovské popularitě. K vidění jsou tu ale i věci, které sám používal a dokonce několik dekretů, které vydal a osobně podepsal. Celkem na dvě tisícovky exponátů. Pocházejí ze sbírky Františka Václava z Tachovska, který poklady s vládcem monarchie spojené shromažďuje už přes 40 let. Zároveň si osvěžíme znalosti ze školních hodin dějepisu informacemi o vládě předposledního českého krále a nezapomeneme ani na jeho choť Alžbětu známou jako Sissi.
Muzeum Františka Josefa I.
Bílé stráně
Znalci Českého středohoří už nejspíš slyšeli o Bílých stráních. A ani ostatním asi nebudeme muset dlouze vysvětlovat, jak návrší k neobvyklému jménu přišlo. Díky opuce září do daleka. A její zásluhou tu taky najdeme spoustu zajímavých rostlin i živočichů. Nikdy se v ní nepodařilo zakořenit stromům, takže tu nevyrostl souvislý les. A proto se v těchto místech daří světlomilným rostlinám. Odborníci při průzkumech napočítali bezmála pět stovek druhů cévnatých, přičemž v celé republice se jich vyskytuje zhruba dva a půl tisíce. Společně si prohlédneme například orchideje, kterých tu roste 11 druhů včetně těch nejvzácnějších. A na své si přijdou i milovníci fauny. Bílé stráně jsou považovány za nejteplejší místo v Českém středohoří, to nejchladnější je pro změnu na protějším Plešivci.
Bílé stráně
Opárenský mlýn
Oparenské údolí nedaleko Lovosic zdobí starý mlýn. Mouka se v něm vyráběla už v 17. století. Nejstarší období připomíná kupříkladu ranně barokní mříž v okně. Své stopy tu ale zanechali i další majitelé. V roce 1880 se ve stavení usadila německá rodina Wünsche, která v mlýně hospodařila až do konce druhé světové války. Jejich dílem je mlýnice s unikátní střechou. V té době se jednalo o nejmodernější konstrukci, která hned tak někde k vidění nebyla. Jenže v roce 1945 museli páni domácí odejít a mlýn osiřel. Před několika lety se ho ujali mladí turisté, takzvaní Tomíci, a pustili se do jeho obnovy. Dokonce nechali vyrobit nové mlýnské kolo. My se pak vydáme ještě o kus dál, k torzu středověkého hradu Oparno. Z něj si dopřejeme krásný výhled do kraje.
Opárenský mlýn
Říp
Až k samotným počátkům naší historie se vydáme v okolí legendární hory Říp. Právě do téhle krajiny měli někdy v šestém století dorazit naši slovanští předci vedení praotcem Čechem. Tak praví pověst. Žádné stopy po nich tady ale archeologové nenašli. Zato už před mnoha lety objevili stopy po mnohem starší osídlení oblasti. A nedávno díky modernímu leteckému výzkumu taky místo, které připomíná mohylu z doby stěhování národů. Na vrcholu Řípu si připomeneme, kdo a kdy tu nechal vystavět rotundu a bude nás zajímat, co je pravdy na tom, že už před ní tu stával dřevěný kostelík. A pak se přesuneme o kus dál, do Roudnice nad Labem. Víte, jak se městu podařilo ubránit před švédskými vojáky? My jsme to zjistili a prozradíme i vám.
Říp
Thonetky
O slavných thonetkách slyšel už snad každý z nás. Do světa tohoto ohýbaného nábytku nahlédneme v Ústí nad Labem, kde k jeho poctě připravili výstavu. Exponáty na ni z velké části dodal sběratel Tomáš Brejník. Tomu židle i další vybavení do bytu vyráběné v tomhle stylu doslova učarovalo. Doma byste ho u něj našli nepřeberné množství. Dokonce se vzdal své práce projektanta vodohospodářských staveb a stal se renovátorem a majitelem prodejní galerie. Připomeneme si ale taky muže, který stál u zrodu tohoto fenoménu. Michaela Thoneta. Ten začal na začátku 19. století experimentovat s ohýbáním dřeva pomocí páry. A v polovině věku otevřel továrnu na výrobu nábytku na Moravě.
