Reportáže v regionech
Vejprnice
Vejprnice patří k hodně starým obcím západu naší země. První zmínce o nich je už 1023 let. Původně se ale malá osada jmenovala Ojprnice. Podle pověsti za tenhle název může jeden místní sedlák, který při orbě poháněl voly tradičním oj…, pak se je snažil zastavit povelem prr… a poté, co se mu rozprchli, si jen povzdechl, že už nemá nic. Složením těchto slov vznikly oj-pr-nice. Ve středověku sídlili zdejší páni na tvrzi, která ovšem po připojení vesničky k hradu Buben ztratila na významu. V 18. století vyrostl barokní kostel sv. Vojtěcha, k jehož ozdobám patří varhany z dílny Adama Gartnera. Zastavíme se i u Farského kříže a připomeneme si legendu s ním spojenou. A taky časy druhé světové války, kdy u Vejprnic přišla o život řada vlastenců.
Vejprnice
Čarověníky
Už jste někdy slyšeli o čarověnících? Pokud ne, seznámíme vás s nimi při návštěvě u manželů Skalských v Újezdě nade Mží. Svou zahradu proměnili v unikátní arboretum plné magnólií, rododendronů, azalek, vřesů, ale taky právě čarověníků. Pokud na ně narazíte v přírodě, kde je najdete na stromech v podobě zvláštních shluků větviček, pohled na ně vás příliš nepotěší. Bude nás zajímat, kde a v jakých situacích vlastně vyrůstají. V zahradě ale vypadají jinak. Manželé Skalští se jim věnují už čtyři desítky let a my se dozvíme, v čem spočívá tajemství jejich úspěchu a taky budeme sledovat, jak se původní znetvořeniny ze stromů mění v ozdobu zahrady. Miloslav Skalský nás nechá nahlédnout do své mičurinské kuchyně a možná některé z vás inspiruje.
Čarověníky
Výstava panenek
K Vánočnímu času patří i panenky a vůbec nejrůznější hračky. Pod stromečkem nejspíš nechyběly nikde, kde pod ním nadílku hledaly děti. Ale hrát si mohou i dospělí. Důkazem toho je Jana Pechmannová z Nýřan. Jako malá si prý panenek moc neužila. A možná i proto ji láska k nim neopustila ani v dospělosti. Tak je začala sbírat. A nejen je. Mezi jejími vzácnými poklady najdete i další oblíbené hračky. Nakonec se množství starých pokladů rozrostlo natolik, že se paní Jana rozhodla vybudovat muzeum. Nejstarším exponátem v něm je postýlka, která pochází z Anglie. Malé slečny na hraní do ní uléhaly už v 17. století. Většina malých princezen, miminek i dalších panenek musí samozřejmě před vystavením projít menší či větší opravou. I o téhle práci si budeme povídat.
Výstava panenek
Restaurátorka starého textilu
Ruční práce učarovaly paní Heleně Kastlové z Chotíkova u Plzně. Už jako čtrnáctiletá oslňovala krásnými tapisériemi a krajkami. Tohle všechno jí naučila její maminka. Dnes se paní Helena věnuje hlavně restaurování starého textilu. Rukama jí prošla už řada vzácných historických kousků. My si prohlédneme například šátek, který znázorňuje hořící Moskvu po bojích s napoleonským vojskem v roce 1812. Dozvíme se, co všechno musí paní restaurátorka udělat, aby šátku vrátila zašlý lesk a přitom ho nepoškodila. Zajímat nás budou ale i další poklady, ke kterým docela určitě patří i vesta maltézských rytířů. A co když se stará textilie zachránit nedá? I na to se samozřejmě budeme ptát, paní Kastlová se totiž věnuje i tvorbě replik.
Restaurátorka starého textilu
Madeirové kraslice
Pokud si rádi na Velikonoce sami zdobíte kraslice, pak možná najdete inspiraci při návštěvě u Katky Červenkové ve Všerubech na Plzeňsku. Před několika lety si v Krásné jizbě koupila jako dekoraci dvě dírkované kraslice, a tak dlouho jí vrtalo v hlavě, jak asi tohle zdobení probíhá, až se pustila do zkoušení. Na učení padla spousta vajec, ale nedala se odradit. Zkoušela různé pomůcky, různá vajíčka a dneska už ví, které se hodí nejvíc a které také potřebuje nejvíc času. Samozřejmě nám svůj um předvede. Začne hezky od začátku, abychom se mohli přiučit. Dozvíme se, jak je potřeba vejce očistit a jak se dělají dírky. A pak budeme sledovat samotné zdobení, na které se používají bílé křídy nebo bílé voskovky a taky troška včelího vosku.