Reportáže v regionech
Restaurátor
Jiří Špinka je známý především jako restaurátor. Jeho tvorba je ale mnohem pestřejší, zahrnuje pamětní medaile, figuríny pro hrady a zámky, nebo třeba loutky. Z Jiřího dílny pocházejí taky reliéfy na nedávno zavěšených zvonech jménem Hroznata a Bartoloměj ve věži plzeňské katedrály. Za svůj skutečný majstrštyk však považuje takzvané kinetické dřevořezby. Jsou to naprosto unikátní reliéfy, jimiž pohybují jednoduché celodřevěné soustavy fungující na principu hodinového stroje. Bude nás zajímat, jak vznikají.
Restaurátor
Synagoga v Plzni
Prohlídku plzeňské Velké synagogy si většina návštěvníků západočeské metropole nenechá ujít. Je největší stavbou svého druhu u nás. Její věže dlouho nesly šrámy z konce války, kdy je Němci využili jako pozorovatelny. Když vjeli v květnu 1945 do Plzně američtí vojáci, ti němečtí z věží zahájili palbu. Američani ji samozřejmě opětovali a až takřka do konce minulého století byly střely na fasádě vidět. Při opravě se na budovu taky vrátily Davidovy hvězdy. Málokdo ovšem ví, že jen kousek od Velké synagogy je k vidění další bývalá židovská modlitebna. I ta je veřejnosti přístupná. A tak si ji společně pohlédneme a připomeneme si i její příběh
Synagoga v Plzni
Katedrála sv. Bartoloměje
K dominantám západočeské metropole patří gotická katedrála svatého Bartoloměje na náměstí Republiky. Většina návštěvníků Plzně si nenechá ujít výhled z její věže, která je nejvyšší kostelní v České republice. Místní zase téměř nikdy neopominou alespoň letmo pohladit andělíčka na mříži, o kterém se traduje, že přináší štěstí a plní i ta nejtajnější přání. Za svou kouzelnou moc prý vděčí místnímu katovi. Prozradíme vám podrobnosti a prozkoumáme taky další záhadu. Ručičky, které se nedávno objevily kousek od malého posla z nebes. Využijeme taky jednu z posledních příležitostí nakouknout pod klenbu svatostánku před jeho rekonstrukcí, která odstartuje na jaře a bude trvat tři roky.
Katedrála sv. Bartoloměje
Kokotské rybníky
Severovýchodně od Plzně se rozkládá rozsáhlé polesí s rybniční soustavou pojmenovanou Kokotské rybníky. Nazvána byla podle středověké vsi Kokot, která ve středověku stávala v její blízkosti. Zatímco tu dnes připomínají drobné terénní nerovnosti, vodní plochy zůstaly a staly se domovem řady chráněných živočichů a rostlin. Od roku 2010 vede touhle krajinou devítikilometrová naučná stezka, po níž se vydáme i my. Naše putování odstartujeme v obci Dýšina, kde můžeme obdivovat řadu ukázek typické lidové architektury. Pak se osvěžíme u pramene, kterému se říká Čůráček, a vydáme se k Čertovu kameni. K němu se váže zajímavá pověst o sedlákovi a pekelníkovi. Naším cílem bude stará obec Bušovice.
Kokotské rybníky
Sběratelé krojů
V plzeňských ulicích můžete klidně narazit na dvojici oblečenou do kousků, z nichž mnohé pamatují časy rakousko-uherského mocnářství. Manželé Pickovi se do oděvů časů dávno minulých doslova zamilovali a díky sběratelské vášni pana Pavla a šikovným rukám paní Libuše se tyhle poklady dochovaly do současnosti. Paní domu měla ráda lidové kroje od mala. A časem je začala sbírat a renovovat. Její chloubou jsou piešťanské nebo chodské. Ale jako správná patriotka se zaměřuje hlavně na ty plzeňské. Jsou pro ně typické balonové rukávy na košilích, fěrtoch, sukně a taky spodničky, kterých se nosilo až pětadvacet. Přesněji od pěti do pětadvaceti. Když šla hospodyně do chléva, brala si jenom čtyři. A dozvíme se i to jak se podle kroje poznala vdaná žena od svobodné.
