Reportáže v regionech
Muzeum loutek
Spejbla a Hurvínka známe nejspíš všichni. Určitě patří k nejslavnějším loutkovým postavičkám u nás. A že se narodili v Plzni, to taky není nic moc nového. Nové je zato muzeum loutek, které navštívíme. Je samozřejmě v Plzni a Spejbl s Hurvínkem v něm nemohou chybět. Jak vlastně tyhle dvě legendy loutkového divadla přišly na svět, kdo je vodil jako první po jevišti a proč se v Plzni loutkářům tak dařilo? Na to budeme hledat odpověď při prohlídce nové expozice, která nám o loutkách a jejich světě prozradí hodně zajímavého.
Muzeum loutek
Měšťanská beseda
Podíváme se taky do Plzně, do tamní Měšťanské besedy. V roce 1901 ji dokončil plzeňský patriot František Kotek, převládá novorenesanční sloh, sama výzdoba nese hlavně prvky secese.
Jde o třípodlažní budovu na obdélníkovém půdorysu zasahující hluboko do vnitrobloku, která je umístěna v souvislé zástavbě jižní strany Kopeckého sadů. Měšťanská beseda s několika společenskými sály a salonky, Kinem Beseda, Divadélkem JoNáš a proslulou secesní kavárnou tvoří jedno z nejvýznamnějších společensko-kulturních center v Plzni.
Jako u každé starší stavby bylo i v tomto případě třeba provést rozsáhlou rekonstrukci. Hlavní průčelí bylo obnoveno při první fázi rekonstrukce v roce 1994, a to včetně rekonstrukce malířských prací. V letech 1995-1998 v budově provizorně sídlila nejstarší plzeňská loutková scéna.
Nejvýznamnějším prostorem celé budovy Měšťanské besedy je takzvaná Velká dvorana, dnes se říká tomuto prostoru Velký sál. Zajímavé je, že tento prostor a ještě další dva sály budovy Měšťanské besedy měly už od vybudování té budovy v roce 1901 elektrické osvětlení. Zbytek budovy byl osvětlován plynem.
Druhá fáze rekonstrukce budovy, včetně restaurace výtvarných děl a uměleckořemeslných prvků, proběhla v letech 2001–2004 poté, co budovu zakoupilo město Plzeň. Cílem rekonstrukce bylo navrácení honosnosti této významné památce a odstranění devastujících zásahů pocházejících hlavně z 2. poloviny 20. století.
Měšťanská beseda
Míšeňský porcelán
Z Prahy se vypravíme západním směrem do Plzně. V tamním Západočeském muzeu totiž vystavují sbírku míšeňského historického porcelánu. Má už stoletou tradici a v průběhu let její podobu ovlivnily nákupy na starožitnických aukcích a od soukromníků.
Patří mezi nejkvalitnější soubory v muzeích ČR, protože jsou v ní zastoupeny unikátní porcelánové kousky, a to v měřítku nejen evropském: (např. prvopočáteční období pokusů a výroby tzv. Böttgerovy kameniny, práce malíře J. G. Höroldta, modelérů J. J. Kaendlera, F. E. Meyera, J. F. Eberleina aj).
Ojedinělým kusem je zmenšený porcelánový model jezdeckého pomníku saského kurfiřta a polského krále Friedricha Augusta II., zhotovený jako zkušební výpal pro sochu v dvojnásobné životní velikosti. Na světě existují jen tři kousky.
I další vývojové etapy historie míšeňského porcelánu jsou dokumentovány cenným sbírkovým materiálem od doby pozdního baroka, rokoka, klasicismu a empíru, biedermeieru, přes období historizujících stylů až po secesi a art deco).
Sbírka je časově ohraničená od data vzniku míšeňské manufaktury v roce 1710 do doby před II. světovou válkou a čítá víc než 400 položek.
Míšeňský porcelán
Techmania
Veletrh nápadů v Plzni. To byl náš další cíl. Techmania je neobvyklým muzeem vybudovaným v duchu Komenského Škola hrou a patří mezi science centra. Nápad na tato centra vznikl v 70. letech v San Francisku. A jen v samotné Kalifornii jich je dnes na čtyři desítky.
Česká Techmania má velmi blízko k technickým oborům, v návštěvnících má vybudit touhu, zájem, mánii – říká její ředitel Vlastimil Volák. Reportáž plná fyzikálních zákonů a daných konstant – ale nudná nebude. To, co je mnohdy na hony laikovi vzdálené, se tady celkem jednoduše vysvětluje.
Pan Volák ale nebude naším jediným průvodcem – přidá se i Edutainer. Kdo to je, to se dozvíte.
Techmania
Pohádková země
A v západních Čechách zůstaneme. Spolu s námi se totiž vypravíte na blovický zámek Hradiště nedaleko Plzně. Hlavní slovo dostane paní Vítězslava Klimtová. Nutno zdůraznit, že jde o přední českou strašidloložku vystavující na zámku své loutky.
Svět reálný se tu snoubí s tím pohádkovým a hlavními hrdiny jsou skřítkové, rusalky nebo vodníci. Vztah ke kumštu zdědila paní Klimtová po rodičích. Napsala dvacítku pohádkových knížek, které si sama ilustrovala a teď se zaměřuje hlavně na loutky.
Ty se jí rodí pod rukama vlastně velmi prostě: stačí jí k tomu hrníček a modurit. A inspirace. K té stačí naší strašidloložce potkávat zajímavé lidi, všímá si hlavně obličejů. Pak se svým kamarádem dává postavičkám barvu a rozhodují i o tom, jakou postavičku bude dřevěný tvor mít, a to včetně účesu.
Kořínková Babička, Kostelníček Snový, Babička z Klubíčka – aniž byste je viděli, možná tušíte, jaké poslání plní tyhle postavičky. Vítání jsou nejen děti, ale i dospělí.