Reportáže v regionech
Sklářka
V Dobré Vodě u Hartmanic žije paní Vladimíra Tesařová, která se už víc než dvacet let zajímá o sklářství, kterému upsala své srdce a taky volné chvíle. Má za sebou zdařilou produkci plastik i oltářů nebo křížové cesty.
Některé z jejích prací se pyšnily tím, že byly k vidění i v zahraničí. Podíváme se s ní na to, jak všechny její výtvory vznikají, jak se rozkresluje sklo.
Zajímavé taky je, že to, co se obyčejně u skla označuje jako křehká krása, v tomhle případě moc neplatí. Některá dílka naší paní sklářky nabírají téměř třísetkilové hmotnosti.
K významným pracím Vladimíry Tesařové patří abstraktní reliéfy. Ty dnes najdete v České národní bance na Příkopech nebo v Komerční bance na Malostranském náměstí.
Paní Tesařová zhotovila i řadu křížových cest a oltářů. K nejzajímavějším patří oltář ze skla, který je k vidění v kostele sv. Vintíře v Dobré Vodě. Původně románský kostel, dnes v barokním plášti z roku 1706, ve svých interiérech skrývá na 35 plastik českých a německých světců.
Sklářka
Pohádková chalupa
V obci Mlázovy ležící nedaleko Sušice líbit by se mělo nebo mohlo hlavně dětem. Nenápadná víska proslula Pohádkovou chalupou, ve které si návštěvníci můžou prohlédnout výstavu šumavských pohádkových postaviček – vílu Šumavu, vodnickou rodinu, skřítčí pilu, pohádkové muzikanty a další strašidla, která vytvořili šumavští pohádkáři na motivy pohádek a pověstí.
Ráj pro děti tady založil před třemi lety pan Milan Poláček spolu se svými přáteli. Zázračně záhadných postaviček tady už je k viděni několik stovek. Návštěvníci se můžou dokonce projít po pohádkové stezce, v pergole U Šišouna je pamatováno na ty děti, které si chtějí zkusit něco namalovat nebo modelovat. A kdyby je nenadchlo ani to, pak si jistě rády odzkoušejí skřítčí golfík.
Milan Poláček dokonce umí mluvit se skřítky a ten jeho nejoblíbenější se jmenuje Šišoun. Seznámíme vás rovněž s Jindřichem Fábinem, autorem několika skřítků. Část své nabízené expozice zmechanizoval, a vy díky tomu uvidíte pohyblivý mlýn nebo tekoucí studánku. Nebo Kořínkového krále.
Pohádková chalupa
Chudenice
Podíváme se na zámek, kde sám kodifikátor spisovné češtiny Josef Dobrovský působil jako učitel dětí šlechtického rodu Černínů. Ocitneme se v Chudenicích u Klatov a projdeme se tamním Starým zámkem. Černínové chod obce ovlivnili na víc než na 7 století a jak na jejich éru, tak na samotného Dobrovského pamatuje zámecká expozice.
Zavedeme vás rovněž do Americké zahrady, o jejíž vznik se zasloužil Evžen I. Černín z Chudenic. A na závěr si zahrajeme na turisty-lezce, protože vystoupáme k rozhledně Bolfánek, nacházející se na samotném vrcholu kopce Žďár.
Na místě Starého zámku stávala původně gotická tvrz, a to už někdy ve 13. století. Zbudovat ji nechal Drslav Černín, z rodu Černínů však výrazněji vstoupil do dějin až Humprecht – purkrabí Pražského hradu. Právě on se v polovině šestnáctého století zasloužil nejenom o renesanční přestavby zámku, ale také o povýšení Chudenic na městečko s erbem, pečetí a právem trhů.
Barokního puncu se zámek dočkal ve století osmnáctém a vdechl mu ho Prokop Vojtěch Černín. A dozvíte se taky, jakže vlastně Černínové podle legendy ke svému jménu přišli.
Chudenice
Výstava starých motocyklů
Možná hlavně pro pány bude další reportáž. Pozveme vás v ní do Horažďovic. Málokoho by napadlo spojit si tohle město s motocykly a vidíte – přesto to jde. Tradice menších manufaktur zaměřujících se na jejich výrobu tu existuje už od války a dva nadšenci teď v místním kulturáku vystavují své miláčky – veterány, hlavně ty jednostopé.
Výstava starých motocyklů
Návštěva Strašína
Dnes skončíme ve Strašíně, obci na úpatí Javorníku nedaleko Sušice. Jen o vzniku názvu obce se tradují legendy. Na skalnatém výběžku už ve 13. století postavili kostel Nanebevzetí Panny Marie, najdete tady taky vápencovou jeskyni s chodbami dlouhými až dvě stě metrů. Do podoby kostela významně zasáhl Půta Švihovský – sudí Království českého a majitel hradu Rabí. Kolem svých sídel budoval moderní opevnění – a část z něj zůstalo i ve Strašíně. A sama jeskyně – zprávy o ní pocházejí z roku 1853 a prý ji „má na svědomí“ vápeník Marek, který v jeskyně lámal a pálil vápenec.
