Reportáže v regionech
Vánoční Rabí
Náš největší hrad Rabí patří k oblíbeným turistickým cílům po celou sezónu. Zavítat do jeho prostor ale můžete i v čase předvánočním. Letos konkrétně 14. prosince. Na tento den je připravena speciální prohlídka, při níž si projdete hrad a zároveň se dozvíte, jak trávívali nejkrásnější svátky v roce naši dávní předci. Tušíte například, jak vypadalo takové štědrovečerní menu ve středověku? Račte nahlédnout, právě se prostírá. A k vidění bude večeře prostých lidí i panská hostina. Představíme vám jednotlivé chody, dozvíte se třeba, že ve zdejším kraji nikdy nesměly chybět luštěniny. Nebývalo tu ničeho nazbyt a právě luštěniny měly přinést hojnost. Na stůl patřila taky vánočka. A už ve 14. století se rozdávaly vánoční dárky, děti dostávaly kupříkladu exotické ovoce nebo hračky.
Vánoční Rabí
Velhartický řezbář
K vánočnímu času patří taky betlémy. Vyrábějí se z nejrůznějších materiálů, mezi nimiž samozřejmě nemůže chybět voňavé dřevo. My se vypravíme do Velhartic za řezbářem Karlem Tittlem, který už víc než dvacet let ztvárňuje vánoční příběh v nejrůznějších podobách. K nejobdivovanějším dílům patří takzvaný Velhartický betlém, který láká zájemce po celý rok. Nechybí v něm samozřejmě Ježíšek a Tři králové, ale ani typicky české postavičky. A ve Velharticích ani vinaři, konkrétně třeba pan Bušek, věrný společník Otce vlasti. Podíváme se taky na první kousky betlému Železnorudského a pak se ještě vypravíme na procházku. Nepůjdeme ale na místní hrad, nýbrž k chatě, na níž rád trávil volné chvíle Jan Werich.
Velhartický řezbář
Svojšická tvrz
Dovedete si představit, jaké je to být pánem na středověké tvrzi? Manželé Valentovi nám o tom povyprávějí. Usadili se totiž na tvrzi se zámečkem ve Svojšicích. Volba to nebyla náhodná, mužská polovina páru tu do svých šesti let žila. Jenže návrat nebyl vůbec o užívání si starých časů, ale o velké a dlouhodobé obnově jednotlivých budov v areálu. Dnes je tak tvrz, o níž první zmínka pochází z druhé poloviny 14. století, v novém kabátě jednou z chloub Svojšic. Parťákem je jí kostel, který je ještě o století starší a patří k nejvzácnějším památkám široko daleko. Pak si připomeneme zlaté časy říčky Volšovky. Zlatá zrníčka tu nacházeli lidé už od dob Keltů až do šestnáctého století. Dnes nás kolem říčky provede naučná stezka věnovaná rýžování zlata. No a na závěr se zastavíme u zámečku v Chamuticích.
Svojšická tvrz
Sklářská stezka
Popisovat historické spojení Šumavy a sklářského řemesla by bylo nošením dříví do lesa. Pokud si chcete dopřát výlet do časů více či méně dávno minulých, můžete se vypravit Železnorudskem po Sklářské stezce. Čeká vás docela náročné putování, trasa měří bezmála čtyři desítky kilometrů a nabízí skoro kilometrové převýšení. Ale vaši výpravu si můžete rozdělit do několika dnů. My si projdeme méně známou část, naší první zastávkou bude údolí říčky Svarožné. Přestože by mohla klidně konkurovat Vydře, davy k ní neproudí. I proto, že o jejích krásách málokdo ví, dlouhé roky byla skrytá za ostnatými dráty. Poblíž řeky samozřejmě stávalo i několik skláren, jejichž pozůstatky si prohlédneme a zavzpomínáme na práci zdejších mistrů. A dopřejeme si taky kratičkou návštěvu u bavorských sousedů.
Sklářská stezka
Tetřeví stezka
Milovníky přírody nejspíš potěšíme procházkou po Tetřeví stezce. Vyrazíme ze Železné Rudy směrem k jezeru Laka. Měří pět kilometrů a na jejích jednotlivých zastaveních nás čekají základní informace o životě opeřenců, kteří jsou u nás od konce sedmdesátých let minulého století celoročně chráněni. Víte třeba to, že mohou vážit až pět kilogramů a mláďata, tedy kuřátka, po narození vyrážejí s maminkou pátrat po potravě? Tetřevím rájem je Polom, kterému dal pořádně zabrat orkán Kyrill. Možná se vám podaří na nějakého tetřeva narazit. Ale prohlédnout si ho zblízka můžete kousek za hranicemi v ZOO v Lohbergu, kde se jeden ochotně předvádí. A když už u německých sousedů budete, stojí za to zastavit se v Regenhütte, v muzeu vycpaných ptáků.