Reportáže v regionech
Houby
Loňská houbařská sezóna je za námi a do letošní zbývá ještě dost času. Ten ale můžeme využít k poučení o tom, které houby můžeme přidat do košíku bez obav a kterým bychom se měli raději obloukem vyhnout. A taky o tom, jak s úrodou, kterou si z lesa přineseme, naložit. Paní Dagmar Brčáková toho o pokladech s klobouky ví opravdu hodně, ráda je sbírá, zpracovává a dokonce i fotografuje. Na zámečku v Prášilech vytvořila expozici svých snímků. Představí nám třeba houbu, která umí chodit. Jmenuje se vlčí mléko a za pár dnů prý ujde i půl centimetru. Nejzrádnější houbou pak je pavučinec nádherný nebo pavučinec plyšový. Jeho jed začne působit až po 14 dnech, a to už asi nikoho nenapadne, že je mu zle po dobrotě z houbařské výpravy. Užitečných informací se dozvíme ještě celou řadu.
Houby
Pavilon skla
Vyprávět o slávě šumavských skláren je takřka nošením dříví do lesa. Nicméně my si v Klatovech v tamním Pavilonu skla připomeneme jednu z nejúspěšnějších. Založil ji Johann Lötz v Klášterském Mlýně u Rejštejna před dvěma stovkami let. Největší úspěchy ale zdejší výrobky slavily kolem roku 1900. Secesní sklo z Klášterského Mlýna se tehdy prodávalo v luxusních obchodech v Paříži, Londýně i New Yorku. A mít doma nějaký takový skvost bylo mezi bohatými lidmi projevem vybraného vkusu. Jenže tyhle časy už připomínají jen prázdné prostory bývalé huti. Zařízení se v osmdesátých letech přesunulo do bavorského skanzenu. V Pavilonu skla budeme obdivovat vzácné kousky, které pocházejí ze soukromé sbírky a nutno dodat, že ze sbírky velmi ojedinělé.
Pavilon skla
Podmalba na skle
K typické výzdobě stavení na Šumavě patřily podmalby na skle. Výroby takových obrázků souvisela s tradicí sklářských hutí. Když se mistrům u pece podařilo vyrobit kazový materiál, ujali se ho malíři. Nejčastějším motivem na obrázcích byly náboženské motivy. Lidé si je doma zavěšovali v takzvaném Svatém koutě. Nejstarší podmalby pravděpodobně spatřily světlo světa na Kvildě, kam přišli na konci 18. století němečtí malíři. Dozvíme se, jak v jejich dílně fungovala dělba práce a že se zapojovaly i děti. A pak se podíváme, jak se vlastně obrázky na skle vytvářejí. Maluje se například úplně opačně, než je obvyklé. Pozadí přichází na řadu na konec. Krásu podmalby budeme obdivovat u paní Jaroslavy Korandové z Kašperských Hor, která se slavnou tradici pokouší obnovit.
Podmalba na skle
Dudy
Ačkoliv hudební scénu ovládají modernější nástroje, tradiční dudy se pořád těší velkému zájmu. Například na Domažlicku se bez nich neobejde žádná pořádná sláva ani oslava. A právě do tohohle koutu země vás zavedeme do dílny Miroslava Janovce. Ten se už přes tři desítky let věnuje výrobě hudebního nástroje, kterému se říká čertovský. Za všechno může vlastně náhoda. Byť pan Miroslav miloval hudbu od dětství, na konzervatoř se nedostal, a tak se vyučil soustružníkem. Pak jednou zaslechl hrát kamarádku na dudy. A když zjistil, že je má vypůjčené a moc by si přála vlastní, rozhodl se, že jí je vyrobí. Prozradí nám, jaký materiál používá, k čemu se mu hodí třeba kozí kůže nebo teletina. A taky se dozvíme, kde všude dudy z jeho dílny rozdávají radost.
Dudy
Modrava
Šumavskou krajinu tentokrát vyrazíme obdivovat na Modravu. Naše putování začneme u Klostermannovy chaty, která je vzpomínkou na slavného spisovatele, který tady nacházel inspiraci pro svou tvorbu. Pak se zastavíme u jedné ze zdejších slatí. Tahle se jmenuje Tříjezerní a dozvíme se, v čem je právě ona naprostým unikátem, a jak velké bylo a je zdejší rašelinové bohatství. Pak si taky dopřejeme výšlap na horu Oblík. Odměnou nám bude nádherný výhled do daleka. Dohlédneme až k Boubínu. Ale poputujeme dál. A prozradíme vám rovněž, že kromě čistého vzduchu si tu můžete užít léčivé vody. Tedy, pokud najdete odvahu namočit se do potoka, jehož teplota se pohybuje kolem sedmi stupňů. A na závěr si prohlédneme jednu zajímavou expozici.