Reportáže v regionech
Učitel kanárů
Pak se vypravíme do Tábora. Na návštěvu jednoho učitele. Vyučuje hlavně zpěvu, jen ti žáci jsou poněkud jiní, než bychom byli čekali. Jde totiž o kanárky. Pan Novák, jinak taky světově uznávaný expert, se jejich hudební drezuře věnuje přes 50 let. Záleží na zpěvu. Ten se nevytváří u dutopěvců v zobáku, ale ve volátku. Zpěv má být pomalý a hluboký, bez falešných tónů, pěkně kulatý, poslouchatelný. Myslíte, že jim pan Novák předzpěvuje, aby je inspiroval? Uvidíte sami.
O prospěšnosti a využitelnosti zpívajících opeřenců věděli dobře už havíři. Klícky s nimi si brali do dolů, ptáci je včas upozornili na nebezpečí, třeba únik plynu. A víte, že prý těmhle zpěvákům může uškodit mák – jeho přemíra způsobuje to, že se kanárek zmakuje a usne. Tajemství výuky zpěvu v předepsaných tzv. túrách spočívá v něčem zcela jiném: v objevení a výběru těch nejtalentovanějších pěvců. O ty je pak nutné pečovat. Hlavně správně krmit a dopřávat jim i vhodné zatemnění. A zajímavé jsou i ptačí soutěže.
Učitel kanárů
Hvězdárna Horusice
V další reportáži se z Hvězdárny v Horusicích na Českobudějovicku podíváme na nebe. U Sejků na zahradě totiž nenaleznete ani bazén, ani okrasné cestičky, ale rovnou hvězdárnu. Vystudovaný matematik a fyzik pan Sejk si ji zbudoval svýma vlastníma rukama jako dárek manželce. Na třech betonových nožkách stojí třítunová stavba. Jakási podomácku vyrobená observatoř.
Hvězdárna Horusice
Muzeum Františka Bílka
Už od dětství se u něho projevovalo umělecké nadání. V Táboře vystudoval gymnázium a pak v letech 1887–1890 studoval malířství u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. Pro potíže s vrozenou oční vadou – daltonismus, zabraňující rozeznávat některé barvy, přešel na radu svých učitelů k Josefu Maudrovi na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze studovat sochařství. A neudělal chybu. Stal se z něj věhlasný sochař. Další reportáž bude totiž věnována Františku Bílkovi, třetí ze šesti dětí nás „pozve“ do svého muzea, které stojí v Chýnově u Tábora. Umělec získal stipendium mecenáše Vojtěcha Lanny a v lednu 1891 odjel do Paříže, kde studoval na soukromé Akademii Colarossi u prof. Injalberta. Jaroslava Pošvářová, průvodkyně v Bílkově muzeu nám ukáže skvělé mistrovy kousky.
Muzeum Františka Bílka
Rytectví stále žije
Lingvistickým oříškem pro nás bylo označení profese Petry Hanzlíkové. Umí cizelovat, taušírovat a kalit. Pro muže těchto schopností čeština disponuje slovem rytec. Pro ženu pak rytečka, ale prý i rytkyně. Na zámečku Ohrada v Hluboké nad Vltavou překvapila i své kolegy tím, jak umí vracet krásu loveckým zbraním. Inspirací je téhle rytečce hlavně příroda a pak samozřejmě odborná literatura.
Rytectví stále žije
Hasičské muzeum
V jihočeské Bechyni mají nejstarší hasičské muzeum u nás. V prostorách židovské synagogy existovalo od roku 1974, teď se však přesunulo bechyňského centra. Nejstarší kousky, které muzeum vlastní, mají za sebou už čtyři stovky let. Původní nápad pana Antonína Zelenky zřídit muzeum byl ale přijímán spíše s rozpaky, protože se nedostávalo peněz. A tak se exponáty hledaly, kde to jen šlo, dokonce i na smetišti. Soška svatého Floriana, patrona všech hasičů tak ochraňuje třeba i motorovou stříkačku s benzinovým motorem, považte, až z roku 1886.