Reportáže v regionech
Prachatická obchodní cesta
Šumavou kdysi vedly tři staré obchodní cesty, po kterých se z Pasova do Čech přivážela tolik žádaná sůl z alpských nalezišť. Takzvaná „Horní“ končila v Kašperských Horách, „Střední“ ve Vimperku a nejstarší a nejvíce frekventovaná „Dolní“ v Prachaticích. Od počátku 16. století se těmhle cestám začalo říkat „Zlatá stezka“. Stejný název má od letoška síť pěších tras při česko-německé hranici. Nás ale tentokrát k výletu zlákala prachatická větev té původní. Živo je na ní pořád, jen místo soumarů s těžkým nákladem tudy putují rodinky s dětmi k zookoutku u Fefrovských rybníčků.
Prachatická obchodní cesta
Nicov
Podle názvu by se mohlo zdát, že v jihočeském Nicově nás žádná zajímavost nečeká. Jenže opak je pravdou. V nejstarších dobách obec patřila benediktinskému klášteru v Ostrově u Davle. Později byla součástí panství hradu Kašperk. V okolí se ve středověku těžilo zlato a křemen pro hutě, v nichž se vyráběly páteříky, známé skleněné korálky k růžencům. I když tyhle časy už patří minulosti, vzpomínek na ně tu dodnes najdeme celou řadu. Jednou z nich je nejvýše položený románský kostelík u nás. Nese jméno svatého Martina a u jeho zrodu stáli už zmínění benediktinští mniši. Společně vyrazíme i ke Královskému kameni a zjistíme, podle čeho tenhle útvar dostal jméno.
Nicov
Silvestrovské jízdy
K Boubínu v minulosti turisty lákal především prales, o jehož vznik se v roce 1858 zasloužili lesmistr Josef John a tehdejší majitel oblasti Jan Adolf Schwarzenberg. Od roku 2005 na vrchol jedné z nejvyšších hor české části Šumavy míří zájemci i k rozhledně. A právě u ní se pravidelně v poslední den roku scházejí milovníci výšlapů ze široka daleka. Všichni ti, kteří nechtějí Silvestra prolenošit, se můžou přiblížit vlakem. Zásluhou Stifterova Pošumavského spolku budou letos mezi Vimperkem a Kubovou Hutí pendlovat už podevatenácté mimořádné soupravy plné zábavy, hudby a recese. Připomeneme si, jak všechno probíhalo před rokem.
Silvestrovské jízdy
Prachatice
Kraj prastaré tradice. Tak by se dalo vlastivědně pojmenovat Prachaticko. Tedy region, plný přírodních, historických i uměleckých krás. V dobách vzniku Prachatic se tu rozprostíral bujný prales. Trhová osada šlechtice Prachaty byla jedním z mála míst, kde si poutníci a obchodníci mohli odpočinout. A odtud i jméno. Ves lidí Prachatových.
Prachatice
Stezka napříč rašeliništěm
Karavany soumarů, které po Zlaté stezce přepravovaly sůl z Pasova do Prachatic, přecházely Vltavu tam, kde dnes stojí Soumarský most, protože tam se tehdy mohly šikovně vyhnout močálům. V současnosti je tohle místo pojmem hlavně pro vodáky, kteří odtud vyrážejí na plavbu po řece. Ale stále častěji sem přijíždějí taky turisté, které láká naučná stezka napříč rašeliništěm. Už v 19. století se tu těžila rašelina ručně, největší rána rašeliniště čekala někdy v sedmdesátých letech toho minulého. Tehdy ho celé protkala několikakilometrová síť odvodňovacích kanálů a do vysušené plochy se pak zakously těžební stroje. Po nich zbyla padesátihektarová holá pláň, která by časem zarostla leda tak borovicovým náletem. Naštěstí se celá lokalita dočkala v posledních desetiletích revitalizace.
