Reportáže v regionech
Řezbářství stále žije
Pan Jaroslav Frencl si jde pěkně ráno proběhnout kolem Volyně, promyslí si práci a pak s chutí do toho. Rodák z Dolního Dvořiště si zamiloval řezbářství. Začal s ním už u prvních vyřezávaných lodiček a dnes jeho zručnost potvrzují především krásné betlémy – ty ho proslavily i daleko za šumavskými kopci. Zvláštní péči věnuje jakési drobnokresbě vytesávaných figurek. Jeho postavičky jsou lidové, nezbedné, ve tváři se jim zračí tu moudrost, tu laskavý humor.
Řezbářství stále žije
Archeopark
Stačil jeden nápad skupinky netolických dobrovolníků postavit si vlastní archeopark, pak vyběhat všechna potřebná povolení a po sedmiletém martyriu se pustit do práce. Na vrchu svatého Jana se nejdřív provedly sondy a pak se začaly zkoumat nálezy, které by potvrdily, že tady stával hrádek – centrum politické moci. Dnes už archeologové přemýšlejí o tom, jak dokončit opevnění strážních věží. Počítá se i s možností ukázat návštěvníkům, jak se dřív na takovém hrádku opravdu bydlelo.
Netolice
Hrad Vimperk
Vimperský hrad – dominanta města, které bývá označováno jako brána Šumavy. Vzniklo na přání Přemysla Otakara II. na trase obchodní cesty. Zásadní změny přinesly architektonické plány Rožmberků. Reprezentační sídlo, které si zde zbudovali, koncipovali do tvaru písmena L. Vimperk byl několikrát spálen ohněm a v roce 1423 i dobyt. Jeho součástí proto dodnes zůstalo i hradební městské opevnění.
Vimperk
Papoušci
Do kroku nám pak v další reportáži bude znít hudba. Bude to sice muzika papouščí, ale i ta stojí určitě za to. Nedaleko jihočeských Prachatic žije totiž pan Kubín se svým Tondou, a nejen s ním. Toník je krásný papoušek, tedy přesněji papoušek nádherný a jeho majitel nám ukáže i skvosty pocházející z Austrálie, říká se jim amady nádherné. Jaký tady mají život a jak se jim daří v zimě? V další reportáži odpovědi najdete.
Papoušci – Lhenice
Krajinné území Netolicka
Poté se přesuneme na Netolicko do chráněné krajinné památkové rezervace Libějovicko-Lomecko. Hledáček naší kamery právě tady objevil buquoyský zámek se vzácným stromořadím, na jehož konci se objeví kostelík – místní i poutníci mu neřeknou jinak než Lomeček a za jeho postavení vděčíme velmi silné bouři. Ta totiž zastihla na cestách Karla Filipa Buquoyho... a jak to bylo dál, o tom bude čtvrtá reportáž.