Reportáže v regionech
Historie knihtisku
Pak se podíváme na jih Čech. V městě Vimperku zajdeme do muzea na místním zámku. Vimperk jsme si vybrali i proto, že právě tady se začínaly u nás tisknout knihy.
Snad jen Plzeň byla tím, kdo byl opravdu první. Vimperk trumfla o rok. Knihtiskařské řemeslo tu nejvíc proslavil Jan Steinbrener a zaměřil se hlavně na modlitební knížky. A kolibříky! Neboli maličké korány vyvedené v arabštině.
V roce 1872 si Jan Steinbrener založil první fabriku, v níž rozšířil svou výrobu i o kalendáře. Ty pak společně s modlitebními knihami tiskl až ve 23 světových jazycích.
Na starou tradici výroby kolibříků, které se dnes liší svým obsahem, navázali i Zdenka Klimešová a Petr Šebek. Ti se snažili zachovat podobnost s původní knížečkou a držet se snaží i barvu či obal knihy. Vlastně možná uměleckého díla.
Historie knihtisku
Zámek Kratochvíle
Zámek, kam vás zavedeme v další reportáži, si postavil rod Rožmberků na konci 16. století. A to pro účely kratochvilné. Pro zábavu, lov, reprezentaci – zkrátka pro všechno, co patří k těm pravým šlechtickým kratochvilným rozmarům.
A protože slovo kratochvíle se nám v textu objevilo už potřetí, je nasnadě, že vás přivítáme na jihočeském vodním zámečku Kratochvíle. Reprezentačními prostory projdeme s kastelánem panem Vojtěchem Troupem, který nás provede Zlatým sálem s nepřehlédnutelnými stropními malbami římských dějin v podobě antických příběhů a ukáže nám i malované tapety a různé hudební nástroje rožmberské kapely.
A víte, že k tomu, aby se Vilém z Rožmberka mohl předvést, aby mohl hostům ukázat, jakže si to žije, posloužily bufety. Nešlo ale o žádné švédské stoly a či talíře s chlebíčky rychlého občerstvení, ale o vzácné nádobí. Skvělá architektura – skvělé a zajímavé vyprávění – o historii, která své stopy přenesla až dodneška.
Zámek Kratochvíle
Zámek Dub
Pak se podíváme na zámek. Jmenuje se Dub a stojí 15 kilometrů od Prachatic. Původně krásná novogotická stavba doznala změn – k horšímu, včetně toho, že do něj několik let úspěšně zatékalo.
Před deseti lety ji už jako víceméně trosku koupila rodina Battagliů. Práce na nové majitele čekalo víc než dost. Kdysi tu bývalo zemědělské učiliště, zbyly po něm jen tuny betonu a sutě. Pak zbývalo už jen jediné: zrekonstruovat 34 místností a přidat ještě nový háv, tedy fasádu.
A co je na tomhle zámku jedinečné? Tak například kobercová dlažba s námětem řeckého meandru, v kuchyni původní střílny či renesanční fresky. A protože tehdy ještě nebyly foťáky, za zmínku a prohlédnutí stojí určitě i obraz zachycující prý velmi věrně obraz s nejstarším motivem tehdejší podoby tvrze. Pojďte se tedy spolu s námi podívat, jak se všemi nástrahami vypořádali noví zámečtí pánové, vlastníci.
Zámek Dub
Umělecký kovář
Když je kovář Nekovář – o tom by mohl vyprávět netolický hrdina naší třetí reportáže. Profesně pokračuje jako třetí generace kovářů, i když právě jeho jméno tomu moc neodpovídá. Jmenuje se opravdu Nekovář. Svůj rukodělný kovářský um směruje hlavně na výrobu historického uměleckého nábytku, zábradlí nebo renesančních klik. Kromě toho nás nechá pan Nekovář nakouknout i na fotografie a plány lustrů nebo mříží, které jsou pak umisťovány u kostelů.
Umělecký kovář
Netolice
Pak se přesuneme na Šumavu. O Netolicích se zmiňuje už i Kosmova kronika. Ta líčí, že tu stával hrad Slavníkovců a postupně právě tady vznikalo obchodní a správní středisko kraje. Malé město s velkou historií, i tak se dá mluvit o Netolicích. Nejdřív totiž patřily k cisterciáckému klášteru ve Zlaté Koruně, v době husitské se kolo dějin otočilo, městu pak udělil jisté výsady sám Jiří z Poděbrad a největšího rozkvětu se Netolicím dostalo za vlády Rožmberků. Štěpánek Netolický, Jakub Krčín – i o nich bude řeč.
