Reportáže v regionech
Orlická přehrada
Vltavská kaskáda – stavba, o které se mluvilo hlavně v dobách ničivých povodní. Jedna z jejích částí – nádrž na Orlíku – je dlouhá bezmála 70 kilometrů a zadržuje vůbec největší objem vody u nás: 720 milionů kubických metrů.
Není se co divit, střetávají se tady totiž vody Otavy, Lužnice, ale především vltavské. My se ocitáme ale v další naší cestovatelské tuzemské destinaci, a tou je Orlická přehrada. A projedeme se po ní lodí, a ještě navíc proti proudu – teď máme na mysli ten proud časový, nikoli říční, když vltavské údolí, kraj vorařů, mlynářů, dřevorubců a drobných rolníků tady nacházeli svou obživu, práci.
Zavzpomínáme taky, a to proto, že v době, kdy se přehrada budovala, zaplavila voda některá místa. Stovky lidí se musely vystěhovat – možná do pohodlnějšího, ale s bolestí. Už dřív tu byl ráj turistů, a davy se hrnuly před zaplavením – užít si naposled zdejší romantiku, kdy „lufťáci“ vylepšovali chudý rodinný rozpočet starousedlíků.
Orlická přehrada
Chovatel terčovců
Následující cesta nás zavede do Milevska. Tam jsme dorazili za chovatelem akvarijních ryb Josefem Pejšou, který se ve své soukromé stanici už přes patnáct let věnuje chovu terčovce zeleného. Přichystal pro nás na pět tisíc pestrobarevných ryb zajímavých svým diskovitým tvarem těla.
Jde o jednu z největších chovných stanic terčovce zeleného u nás a sám pan Pejša se stal před několika týdny už potřetí mistrem republiky v jeho chovu. Nadšený zájem o ryby projevoval Josef Pejša už v šesti letech, a to snad i proto, že generace jeho předků patřila k profesionálním rybářům.
Vystudoval školu s jasným zaměřením ve Vodňanech a pak řadu let pracoval jako vedoucí líhně. Nás samozřejmě zajímalo, proč právě tyto rybičky s prazvláštním tvarem těla a téměř pohádkovým zbarvením pana Pejšu tak uhranuly.
O jejich životě od jiker až po dospělé rybky ví opravdu hodně. Zajímavé je i to, jak se tihle tvorové živí, když se vylíhnou. Jejich rodiče je nechají ozobávat, ochutnávat sekret ze své vlastní kůže.
Chovatel terčovců
Ilustrace
Víte o tom, že ve Sladovně Písek, významné galerii ilustrací v České republice, byly slavnostně otevřeny dvě nové stálé expozice Radek Pilař a Po stopách ilustrace?
Expozice Radka Pilaře, významného rodáka a autora výtvarné podoby Čtvrtkova Cipíska, a výstava Po stopách ilustrace zaměřená na ilustraci dětské knihy. Koutek věnovaný Radku Pilaři umožní návštěvníkovi ocitnout se přímo v Pilařově malířském světě.
Druhá výstava, s názvem Po stopách ilustrace chce živě a atraktivně zachytit přehled české ilustrační tvorby a představit její nejvýznamnější tvůrce, a tedy například tvorbu Josefa Lady, Josefa Čapka, Ondřeje Sekory, Jiřího Trnky, Květy Pacovské, Adolfa Borna, Petra Síse a dalších ilustrátorů dětských knížek.
Ilustrace
Sladovna Písek
V historické části města Písek a v bezprostřední návaznosti na někdejší královský hrad (dnes Prácheňské muzeum) se nachází sladovna pivovaru právovárečného měšťanstva v Písku.
Původnímu účelu, tj. výrobě sladu, přestal objekt sloužit roku 1973 a od té doby nebyl pořádně využíván ani dostatečně udržován. To ohrožovalo samotnou existenci této kulturní památky.
Sladovna má velmi pestrou minulost. Základní kámen byl položen dne 5. července 1862 a rozsáhlá stavba probíhala do roku 1864. V jižním křídle královského hradu u jihozápadní nárožní věže byl v polovině 19. stol. pivovar, který už nepostačoval potřebám, a proto tehdejší právovárečné měšťanstvo rozhodlo o jeho rekonstrukci. Během ní došlo 13. května 1860 ke zřícení věže.
Právovárečné měšťanstvo pojalo tuto nehodu jako výzvu, zakoupilo dvě chalupy v sousedství hradu včetně pozemků a tím získalo prostor pro stavbu sladovny. V 80. letech 19. století přistavěla další generace sladovníků nové hvozdy a úřední dům. Za druhé světové války sloužila sladovna jako sklad obilí pro německou armádu. Po osvobození tu pak byli ubytovaní ruští vojáci.
V nově opravené části sladovny dnes probíhají nejrůznější výstavy a vernisáže. V expozici „Kočkohrátky a hračky nehračky“ si tak můžete prohlédnout unikáty od Václava Kubáta. Byl to právě on, kdo stál u zrodu vývoje českých hraček.
Kromě toho nám pan Kubát představí i sběratelkou činnost svého otce Václava z přelomu 19. a 20. století. Budou to samozřejmě zase hračky, hlavně panenky, koníčci nebo husaři.
Sladovna Písek
Pevnost Fort Hary
Westernových městeček najdete v Česku hned několik. Od velkých zábavných areálů až po menší rodinné ranče. Jejich programy jsou různé, ale v žádném z nich stejně jako na Divokém západě nechybějí koně. Jejich pohlazení a jízda na nich nebo působivá představení však zdaleka nebývají jedinou nabízenou atrakcí.
Ve westernových areálech se třeba můžete naučit country tance, zastřílet si z luku, zaházet nožem či tomahavkem nebo si vyzkoušet jízdu na elektrickém býkovi. A pokud si budete chtít odpočinout, jsou pro vás připravena různá vystoupení, prohlídky muzeí nebo můžete jen tak posedět v saloonu.
O několik set let zpátky se dostanete, jakmile otevřete dřevěnou bránu traperské pevnosti a indiánské vesnice Fort Hary. Lásku k prérijním indiánům pocítil David Navrátil, náš průvodce, už v dětství, když si poprvé přečetl román od Karla Maye. Myšlenka vybudovat si vlastní pevnost ho napadla před deseti lety. Vydal se poroto do Ameriky, aby tu nashromáždil co nejvíce informací o původních obyvatelích. A jak to dopadlo? To uvidíte ve skanzenu, který jsme navštívili a kde se našeho štábu ujal.
Program městečka se skládá ze dvou částí. Jedna je pasivní, kdy lidé sedí a dívají se na představení a pak je aktivní část, kdy je pro návštěvníky připraveno mnoho atrakcí a soutěží. Než se však vydáte do některého z westernových městeček, zkuste se nejprve informovat o programu. Mnoho areálů totiž připravilo na léto řadu speciálních akcí, které by mohly výlet ještě více zpříjemnit. Patří mezi ně různé taneční soutěže, hudební festivaly, noční představení nebo country bály. Některé z akcí trvají do pozdních nočních hodin.
Výlet do westernového městečka se tedy nemusí omezit pouze na jeden jediný den. Navíc v některých areálech je tolik atrakcí, že byste je nejspíš za pár hodin všechny nestihli obejít. A pokud vašemu dítěti nestačí ani víkend strávený v prostředí Divokého západu, můžete ho přihlásit na westernový tábor.
Pevnost, kam vás zveme my, se nachází v malebném prostředí jižních Čech, nedaleko od obce Mirotice. Pohostinnost tady nabízí například: taverna, traperský obchod, sruby různých stylů, indiánské muzeum s replikami indiánských předmětů, indiánská vesnice s malovanými tee-pee, koně plemene Apaloosa, autentický srub lovců kožešin a další. Přímo v areálu se dá po domluvě ubytovat v indiánských stanech tee-pee.