Reportáže v regionech
Figurky ze sena
A u Velikonoc zůstaneme i v poslední reportáži. K typickým dekoracím patří zajíčci, slepičky, kuřátka. Irena Pribelská z jihočeských Mirovic tyhle figurky vyrábí z voňavého sena. Nejvhodnější pro ni je prý měkká otava, která se seče jako poslední. Ale musí být dobře usušená, nesmí ztratit barvu a stébla musejí být aspoň dvacet centimetrů dlouhá. A pak už se pod rukama paní Ireny začnou měnit v tělíčko ušáka. Stačí se, mačká, obtáčí nití a pečlivě utahuje. Posléze přijdou na řadu nožičky, ocásek, hlavička. To všechno se k tělíčku přilepí tavnou pistolí. A pozor, nechybí ani ošatka s velikonočními vajíčky. Podobně se rodí i slepička. Zní to neuvěřitelně, ale na tyhle symboly jara a rovněž třeba na pavoučky pro štěstí spotřebuje paní Irena rok co rok patnáct pytlů sena.
Figurky ze sena
Pohádková kovárna
Zejména malým dětem uděláme nejspíš radost návštěvou kovárny, která už od konce 19. století zdobí náves malebné jihočeské obce Selibov. Do osmdesátých let minulého století v ní vládli mistři černého řemesla a sálala výheň. Před několika roky se kovárna proměnila v muzeum české pohádky. Zabydleli se tu hrdinové příběhů s dobrým koncem – vodníci, čerti, ale taky víly. A v období adventu se i oni chystají na Vánoce. Mají to ve svém stavení taky pěkně vyzdobené. Najdeme tu celou řadu betlémů – ze dřeva, perníku i nitek. A taky na tři desítky ozdobených vánočních stromků. Každý je jiný, takže tu možná najdete inspiraci pro svůj letošní. Zájemci si v kovárně dokonce můžou vytvořit nějakou dekoraci, kterou si odvezou na památku domů.
Pohádková kovárna
Výstava modelů v lahvích
V písecké Sladovně je k vidění unikátní výstava modelů v lahvích. Všechny pocházejí z dílny pana Emanuela Hody, který se tomuhle nezvyklému koníčku věnuje už dvě desítky let. Do lahví umisťuje nejraději věci za svého okolí. A protože své výtvory často používá jako dárky, tak třeba kamarád soustružník našel v lahvi soustruh, včelař zase včelku Máju. Jednodušší model se prý rodí tak šest hodin, složitější samozřejmě déle. Základem je, aby všechny potřebné komponenty prošly hrdlem, pak je pan Hoda slepuje a skládá. Všechno začalo před lety v hospůdce, kde se vsadil, jestli dostane do láhve vývrtku. Od té doby vytvořil kolem devíti stovek modelů, v láhvi byste našli třeba Eiffelovku, hasičskou stříkačku, kapelu Beatles a taky betlém.
Výstava modelů v láhvích
Hrady ze špejlí
Eiffelovku, Karlštejn, Hlubokou nad Vltavou, Vranov nad Dyjí, ale také Staroměstskou radnici nebo třeba Pražský hrad můžete na jít pěkně pohromadě na jednom místě díky panu Ladislavovi Novákovi v Protivíně. Jen stavební materiál je trochu netradiční – obyčejné kuchyňské špejle. Ale sotva bychom se dopočítali, kolik jich už pan Novák spotřeboval. Stavět začal na vojně, pak si ale dal pauzu a naplno se do modelaření vrhl až později. Věnuje se mu hlavně v podzimních a zimních měsících, ale v případě posledního díla udělal výjimku. Pražský hrad stavěl i pod pergolou. Věnoval mu celkem přes patnáct set hodin a použil na něj bezmála jedenáct tisíc špejlí. V měřítku 1:225 měří jeho hrad na šířku 1,3 m a na délku ještě o dva metry víc.
Hrady ze špejlí
Otava
Do Písku se vypravíme za výstavou nazvanou Bohatá řeka. Je věnovaná jedné z nejznámějších jihočeských řek Otavě, kterou za štědrou považovali už Keltové. Její bohatství spočívalo ve zlatonosných píscích, ale také v rybách. Žilo v ní totiž hodně lososů. K Otavě patřili také plavci a voraři. Ti putovali se dřevem do Prahy, ale někdy také až do Německa. Na voru se ale směrem k hlavnímu městu vydávali i lidé nabízející vajíčka a další podobné zboží. Přítrž putování na vorech udělala stavba Orlické přehrady, ale lidé na voraře dodnes nezapomněli. Otavu ovšem milovali i rekreanti a v oblibě ji mají také vodáci. Všechno důležité o řece, která k jižním Čechům patří stejně jako Hradčany k Praze, se dozvíme právě na výstavě v píseckém muzeu.