Reportáže v regionech
Sběratel šicích strojů
Radim Pánek se před lety vypravil na bleší trh v Rakousku. Domů z něj na ozdobu přivezl starý šicí stroj. Nejspíš v té chvíli ani sám netušit, že jednou bude mít z těch strojů celé muzeum. Příbuzní k tomu prvnímu počinu začali přidávat další a brzy se jich nashromáždilo na tři desítky. Reprezentují druhou polovinu devatenáctého a první polovinu dvacátého století. Všechny pracovaly v domácnostech, i když se na nich třeba šilo na zakázku. Dozvíme se také spoustu zajímavostí z historie známé domácí pomůcky. Víte například, že ji v roce 1846 si její vynález nechal patentovat Američan Elias Howe?
Sběratel šicích strojů
Výstava hodin
Hodiny z různých časů a v různém provedení najdeme pohromadě na zámku v Jindřichově Hradci, kde právě probíhá výstava historických hodin. Mezi exponáty jsou k vidění přístroje, které měřily čas panstvu na zámku Hluboká nebo na Červené Lhotě. Obdivovat můžeme ale například také krásné renesanční hodiny. A samozřejmě se dozvíme něco z historie měření času, která je pravděpodobně dlouhá už čtyři tisíce let. Víte třeba, že pro nás samozřejmé dělení dne na 24 hodin se v Evropě užívá až od středověku?
Hodiny v Jindřichově Hradci
Rezervace Dračice
Obec Františkov na Třeboňsku v minulosti proslula hlavně zpracováním železné rudy, která se v blízkém okolí těžila. My se ale vydáme kousek dál, do necelé čtyři kilometry dlouhého kaňonu říčky Dračice, kde najdeme stejnojmennou přírodní rezervaci. Její romantická krajina se stala domovem celé řady zajímavých živočichů, o kterých si samozřejmě povíme. Připomeneme si také sklárnu, která v 18. století u řeky fungovala a po vytěžení okolních lesů se přesunula do nedaleké Nové Hutě. Nicméně ani tam se jí nedařilo dlouho a v roce 1821 vyhlásila bankrot. Zavítáme také do zaniklé obce Nová Ves a poslechneme si vzpomínky tamního rodáka Karla Stellnera. A řeč bude i o nedalekém rašeliništi Široké Blato.
Rezervace Dračice
Červené blato
A na závěr vás vezeme do Jiříkova údolí, a možná i proto si budete chvilkami připadat jako v Jiříkově vidění. Míříme totiž na Třeboňsko do národní přírodní rezervace Červené blato. Ta se nachází nedaleko od Šalmanovic a na ploše 40 hektarů se tady rozprostírá nádherná rezervace. Od roku 1983 jí dokonce vede naučná 3,5kilometrová stezka, která seznamuje příchozí s různými typy rašelinišť.
Červenoblatská stezka je určena pro pěší turisty. Zpřístupňuje typické biotopy jednoho z největších rašelinišť na Třeboňsku, včetně vytěžených ploch. Těžba rašeliny zde v minulosti probíhala hlavně pro potřeby sklárny, která stávala v nedalekém Jiříkově Údolí a proslavila se hlavně výrobou neprůsvitného, tvrdého a téměř nerozbitného skla, nazývaného hyalit. Trasa stezky je převážně tvořena povalovými chodníčky, které umožňují průchod měkkým terénem. Přibližně uprostřed trasy je vybudována terasa s překrásným výhledem na rašelinné jezírko. Celá trasa naučné stezky je vybavena informačními tabulemi, které poskytují základní informace o flóře a fauně vázané na rašelinné podloží.
Typickým porostem je zde více než 200 let stará borovice blatka adaptovaná na malý přísun živin. Díky tomu má husté, pomalu přirůstající dřevo, které se v minulosti s oblibou těžilo. A najdete tady i rojovník bahenní, využívaný ve středověku jako náhražka chmele při výrobě piva.
Červené blato
Červená Lhota
Pak se přesuneme na jeden z našich nejkrásnějších a nejznámějších zámků. Na Červenou Lhotu. Místnosti jsou zařízeny takřka výhradně autentickým mobiliářem, mezi nímž je i několik uměleckých děl, která výrazně předčí průměrnou úroveň zámeckého vybavení. Stávající instalace vznikala za provozu v letech 2004–2006. Návštěvník, který zná její dřívější podobu, bude jistě překvapen útulností a vybaveností interiérů, které evokují pocit, že šlechtický majitel odešel z pokoje před okamžikem.
Nově pro nás ale na zámku připravili novou trasu schönburských podkrovních pokojů. Ta je logickým pokračováním reinstalace expozice interiérů prvního patra zámku. Z hlediska historické autenticity je však daleko volnější, protože využívá značnou část potenciálu zbylého „svozového“ mobiliáře. O evokaci schönburského způsobu užívání místností se snaží dětské pokoje, pokoj komorné a hala.
V místnosti haly jsou tak okna schovaná pod převisem střechy. Interiér pak tvoří důmyslné schodiště. Nátěr na stěnách je z tehdy módních tmavých odstínů doplněný mobiliářem z první republiky. Ze sběratelských kusů tu stojí za vidění orientální výšivka z Uzbekistánu zvaná susáný. Určená byla pro nevěstinu svatební noc. Průvodcem nám bude zámecký pán kastelán Tomáš Horyna.