Reportáže v regionech
Muzeum motokol
Muzeum motokol si společně prohlédneme v Horní Radouni nedaleko Jindřichova Hradce. Před třemi roky tam dva kamarádi v prostorách školy zpřístupnili poklady ze svých sbírek. A na co se můžete těšit? Na kousky věhlasných firem, které na počátku minulého století usnadňovaly cestování za prací řemeslníkům, ale také třeba obchodníkům za zákazníky. A přestože byla motokola určena spíš pánům, zahanbit se nenechávaly ani dámy. Stroje vyráběné pro ně bývaly zdobnější, o čemž se koneckonců v expozici přesvědčíme. A kde nadšení sběratelé své unikáty získávají? Motokola bývají často zahrabaná hluboko na půdách, nezřídka ve velmi žalostném technickém stavu. Zjistíme, že naši výrobci byli hodně zdatní a úspěšní a uvidíme i konkurenci zahraniční.
Muzeum motokol
Košíky z borových loubků
Na Třeboňsku si během zimního období místní přivydělávali pletením košů a košíků z borových loubků, tedy pružných pásků, které se daly použít ze stromů pomalu rostoucích na chudších písčitých půdách. Tuhle tradici udržuje při životě Milan Macho v Tušti u Suchdola nad Lužnicí. Sám ji zdědil po svých předcích, plést se začal učit už ve dvanácti letech a babička s dědou mu kromě jiného předali i spoustu dobrých rad. Díky nim například ví, kde hledat ty nejvhodnější borovice. Prozradí nám, jak taková výroba košíků probíhá a co je na ní nejsložitější. Mnohé možná překvapí, že to není vlastní pletení, ale spíš příprava a úprava dřeva. Co to všechno obnáší? Samozřejmě štípání, sekání, ořezávání, ale také máčení v lázni. Až po tom všem přijde na řadu pletení a může vzniknout krásný košík.
Košíky z borových loubků
Jihočeské rybníky
Jihočeské rybníky jsou vyhledávaným cílem turistů. A muž, který stál u zrodu rybníků na Třeboňsku, tedy Jakub Krčín, by na své dílo právem i dnes mohl být pyšný. My vás zavedeme k největšímu rybníku u nás, k Rožmberku. Mimochodem jeho rozloha je zhruba pět stovek hektarů, což je pro představu pětistovka českobudějovických náměstí. Rožmberk ovšem rozhodně neohromuje jen velikostí. Je totiž také velkým přínosem pro vodohospodáře. V době velké vody dokáže zachránit své okolí před zaplavením, protože spoustu ničivé vody zadrží. My se ale tentokrát budeme věnovat hlavně velké podívané, kterou je podzimní výlov rybníku. Budeme si povídat o tradici výlovů, o tom, kdy se ryby staly velmi zajímavým obchodním artiklem i oblíbenou součástí jídelníčku a také o tom, že rybníkům nedali velký prostor až Rožmberkové, ale už před nimi Pernštejnové na východě Čech.
Jihočeské rybníky
Móda na zámku Dačice
Časy, kdy na zámku v Dačicích vládlo panstvo z rodu Dalbergů, si připomeneme při návštěvě dnes jihočeského městečka. Bylo to období od 18. do 20. století. Život tu plynul příjemně, žádné dějinné převraty se na zámku nekonaly. Možná i proto působí sály i pokoje, zařízené podle dobových dokumentů a fotografií, útulně. Novinkou prohlídkového okruhu je taneční sál. Stačí se na chvíli zastavit a můžete si představovat, jak tu krásné dámy a galantní páni krouží. Díky ojedinělé výstavě dobových oděvů bude vaše představa takřka dokonalá. Můžete si například prohlédnout obleky pana hrabětě Jana Rudolfa Černína, které jsou typickou ukázkou vrcholné rokokové módy pro šlechtu. Dámy zase určitě potěší krásné rukávy, kterým se říkalo šunkové nebo ukázky módních klobouků. K vidění jsou tu ovšem i parádní uniformy, které v 19. století neodmyslitelně patřily k řadě funkcí.
Móda na zámku Dačice
Hračkolna
Pradědeček i dědeček Luďka Fialy pracovali se dřevem a lásku k němu po nich vnuk evidentně podědil. K ní přidal zálibu v hraní a hračkách a stal se dokonce návrhářem dřevěných hraček v úspěšném jihočeském družstvu. Před časem si u svého domu v Lodhéřově otevřel muzeum hraček a hříček, které nazval Hračkolna. Na své si v něm přijdou samozřejmě hlavně kluci a holčičky, ale ani rodiče určitě nebudou zklamáni. Všechny návštěvníky tu čekají mašiny, ale také kočárky a různé stavebnice. Pokud si malí hosté nechtějí jen hrát, mohou si odvézt třeba koníka, kterého si doma dovyrobí. Představíme si nejzajímavější exponáty muzea, kde se všeho dotýkat klidně můžete a dozvíme se i to, s jakým dřevem pan Fiala pracuje nejraději a nejčastěji.