Reportáže v regionech
Pořešín
Francouzské zámky na řece Loiře znají statisíce milovníků spojení romantické krajiny s architekturou starých časů. Zato hrady na jihočeské Malši takřka upadly v zapomnění. A nechybělo moc a zmizely z povrchu zemského úplně. Naštěstí se našlo pár nadšenců, kteří se pustili do jejich záchrany. My se vydáme na jeden z nich – Pořešín. Nečeká nás samozřejmě žádné luxusní panské sídlo, z hradu založeného ve 13. století, zůstala už jen zřícenina. Průzkumy ale napovídají o tom, že svého času býval opravdu reprezentativní rezidenci. Tou už se asi sotva kdy stane, ale díky obětavým zachráncům se zřícenina nachází v dobré formě. Můžete se na ní vypravit i za divadlem, koncertem anebo jen proto, abyste si užili krásné okolní přírody i výhledu do krajiny.
Pořešín
Velešínský betlém
K vánočnímu času patří také betlém. Někdo si doma staví malý papírový, Pavel Rouha z Velešína se rozhodl vyrobit si trochu větší, ze dřeva a dalších přírodních materiálů. Není vyučeným řezbářem, tvořil po nocích a ve volných chvílích. A inspiroval se nejen klasickou podobou jesliček, ale také ve svém okolí. Mezi postavičkami, které vyrábí z lipového dřeva, se pozná celá řada jeho sousedů. A nechybí ani on sám. Jeho betlém, který se hýbe a také svítí, je až do Tří králů vystaven ve sklepních prostorách bývalé velešínské fary.
Velešínský betlém
Hračky v Netřebicích
Už několikrát jsme vám představili tvůrce, kteří zachovávají tradiční řemesla a obdivovat budeme i originální výrobky ze Šumavy, ke kterým mají blízko manželé Holinkovi z jihočeských Netřebic u Velešína.
Ti, kteří se o jejich výrobky a práci zajímají, ocení hlavně to, že každý předmět vezmou Holinkovi do ruky a umějí si s ním pěkně poradit, a to tak, aby dřevo sloužilo i krášlilo.
A v dílně těchto manželů na nás i na vás čeká i jedna truhla, kde Holinkovi shromažďují staré nářadí. A jednou by oba moc rádi otevřeli i Muzeum soustružení dřeva.
Hračky v Netřebicích
Hrad Rožmberk
Hrad Rožmberk – náš cíl, k němuž jsme se vypravili do stejnojmenného města nad Vltavou. Tvoří jeho dominantu a vybudovaný byl na obchodní stezce vedoucí až do horního Podunají.
O založení hradu se v polovině třináctého století zasloužil Vok z Prčice, příslušník mocného rodu Vítkovů. Za jeho života se Rožmberk stal centrem celého panství a důležité je i to, že hrad byl zamýšlen jako dvojhrad. A také to, že na jeho dnešní podobě si může připsat zásluhy i rod Buquoyů. Ti přestavěli dolní hrad v polovině devatenáctého století na své rodové muzeum.
V roce 1551 byla rodová panství podstoupena tehdy šestnáctiletému Vilémovi z Rožmberka. A začalo se stavět, pracovat, přestavovat. Výsledkem bylo impozantní renesanční šlechtické sídlo. Do tohoto období spadají vůbec nejintenzivnější přestavby hradu, z něhož se postupně stává překrásné renesanční sídlo.
Po roce 1620 získává Rožmberk Karel Bonaventura Buquoy jako náhradu za vojenské služby císaři. A v držení slavného rodu zůstalo panství až do poloviny dvacátého století.
Andrea Čekanová, kastelánka a restaurátor Lubomír Zeman nás památkou provedou a díky nim se z historie plynně dostaneme až k současnosti: mluvit budou pak o restaurování na Rožmberku.
Hrad Rožmberk
Formanské muzeum
Muzeum, do kterého vás pozveme teď, v Česku moc nenajdete. A představitele této profese už vlastně vůbec. Jde totiž o práci, která už se dnes skoro nevidí: převozníci – dřív jich bylo nevídaně a právě o nich bude naše zastavení v Besednici na Kaplicku.
Právě tady mají totiž formanské muzeum, jehož majitelem a tvůrcem je soukromý zemědělec Josef Smolík. Jeho předkové se, stejně tak jako on, zabývali chovem koní. Mají proto velké zkušenosti o téhle práci a třeba i jedinečnou sbírku postrojů. A pan Smolík neotálí – se svými svěřenci se dokonce účastní závodů dvojspřeží za Jihočeský kraj. Na svém kontě má nejedno vítězství.
V muzeu, které vzniklo u příležitosti 600. výročí založení obce, je k vidění na pět stovek různých postrojů a ke Smolíkovic rodině se dostávaly mnohdy různými cestami, a pamatují tedy proto i různé osudy. Postroj se skládá z ohlávky, na které je připevněno udidlo – to je ta část, kterou má kůň v hubě a spolu s ohlávkou umožňují tomu, kdo s ním jede, koníka ovládat. Pan Smolík nám ale řekne i to, jakou roli sehrála v jeho životě lahvička sidolu spolu s obyčejným krémem na boty.