Reportáže v regionech
Hrusice
Kocour Mikeš patří k nejznámějším pohádkovým postavičkám. A každý, kdo se s ním alespoň na chvilinku setkal, určitě zná příběh jeho putování do světa. A kdo ho snad nezná, může se s ním seznámit na stezce, která vede z Hrusic do Říčan. Tudy se vypravil malý černý kocourek do světa, aby vydělal peníze na nový krajáč, který rozbil. Stezka má dvanáct zastavení a na každém se dozvíte příhodu, která se právě tady malému poutníkovi stala. A zastavit se můžete i v rodném domě spisovatele Josefa Lady, který Mikeše vymyslel. V domku je dnes muzeum věnované právě známému malíři i spisovateli.
Památník Josefa Lady
Jenštejn
Hrad Jenštejn, původně zvaný Jencenštejn a Jencštejn byl založen v první polovině 14. století dvorním sudím na dvoře Jana Lucemburského Jenčík z Janovic v letech 1336–1361. Naše první cesta vedla sem, do míst ve Středočeském kraji, nedaleko hranic Prahy.
Hrad byl vystavěn na skalnatém ostrohu v úzkém údolí potoka Chobotu. Byl to vodní hrad, chráněný z jižní strany rybníkem, z ostatních příkopem vytesaným ve skále, který byl napouštěn vodou z rybníka. Zachovány zůstaly zbytky brány, věž a v nepatrném rozsahu i obvodní zeď jednoho křídla paláce na vnitřním nádvoří, které bylo asi v úrovni okolní roviny. V jihovýchodním rohu hradního areálu stojí válcová věž, obklopená navenek masivní plášťovou zdí.
Směrem k severu na ni navazovalo podélné vstupní křídlo, takže její válcová část krytá zděnou helmou napohled vyrůstala jakoby z něj a byla viditelná až nad jeho střechou. Původní vstup do věže byl pouze brankou ve výši 8,6 m nad nádvořím hradu po můstku z hradního paláce.
Hradu sloužil i zdvižený můstek – ten zapadl do mělkého obdélníkového výklenku ve věži. Z předsíňky za brankou byl přístup jednak do kaple, jednak na šnekové schodiště zřízené rovněž v síle zdi, které spojovalo kapli s klenutým patrem pod ní a s místností v patře nad ní; ostatní podlaží věže byl patrně přístupná jen po žebřících.
V minulém století a ještě na počátku tohoto století sloužila zřícenina jako obydlí i hospodářské zařízení venkovské chudiny. Zřícené zdivo pak místní použili jako stavební materiál k stavbě domků v prostorách hradu. Když stav horní části věže už ohrožoval sousední budovy, bylo po provedení archeologického průzkumu hradní torzo opraveno a tato významná historická památka roku 1977 zpřístupněna veřejnosti.
Jenštejn
Bazilika sv. Václava
Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Středočeské dvouměstí, spojené mostem. Procházely tudy české dějiny. Významně. My jsme se tam s kamerou vypravili proto, abychom se podívali na baziliku svatého Václava, kterou najdete ve Staré Boleslavi. Dnes je z ní národní kulturní památka přímo v centru města.
Románská bazilika sv. Václava byla postavená nad kryptou sv. Kosmy a Damiána. Nahradila tedy místo zavraždění a prvního hrobu svatého Václava, byla postavena v roce 1042 a vysvěcena roku 1046.
Uvnitř kostela je zajímavý Pašijový cyklus deseti obrazů ze 17. století. Jsou to repliky Škrétových obrazů. Unikátní je tzv. svatovojtěšská rukavice s vyšívanými obrazy, které pocházejí pravděpodobně ze 14. století. Ve Vrábské kapli je pískovcové sousoší z dílny Matyáše Brauna.
Těsně vedle baziliky stojí drobná stavba, kostelík sv. Klimenta, která je nejstarší zachovanou stavbou ve Staré Boleslavi. Pochází z 11. století a má nejstarší nástěnné malby v Čechách, jejichž vznik se klade do doby kolem roku 1175.
Stavbu samotnou ale provázely po celou dobu její existence dějiny přímo osudné, které z ní vytvořily památku s pohnutou historií.
Bazilika sv. Václava
Rodiště Emila Kolbena
Strančice. Nebo že by snad Stránčice? Malá víska nedaleko Prahy - rodiště Emila Kolbena, jednoho ze zakladatelů pražského ČKD. A vlastně hlavně o něm, o jeho životě a práci bude naše poslední reportáž. Ta vás zavede i do školy, kam Kolben chodil. Místní si zkrátka svého nejslavnějšího rodáka jaksepatří považují.
Rodiště Emila Kolbena
Krojované panenky
V 70. letech se paní Karlíková stala jednou z prvních pražských podnikatelek. Ale už od svých 17 let vlastně „podniká“. Tehdy ještě za první republiky byla účetní v baťovském Zlíně a bavilo ji šít kroje – a tak začala před 17 lety podnikat ve velkém. Objednala si za dvě stě tisíc 2500 kusů panenek, popůjčovala si peníze… A protože o ní mluvíme v Toulavé kameře, je jasné, že to celé dopadlo dobře… Ale vy se na její příběh i příběh o panenkách podívejte.