Reportáže v regionech
Příhrazské skály
Rájem pro milovníky turistiky je bezpochyby ráj Český. K jeho ozdobám patří i Příhrazské skály, jedno z tamních skalních měst. Vznikly nejspíš v době, kdy krajinu zaplavilo moře a po jeho ústupu zůstaly ohromné vrstvy sedimentů. Svou současnou podobu samozřejmě získávaly hodně dlouho. Pozveme vás do několika zajímavých míst. Například do skalní rozsedliny nazývané Studený průchod. Je dlouhý kolem stovky metrů a výška stěn dosahuje až k metrům patnácti. A je v něm opravdu hodně chladno, sníh se tam například drží až do pozdního jara.
Český ráj
Kapličky u Prahy
Silnici mezi pražským Prosekem a Starou Boleslaví lemuje několik malých kapliček. Jsou si podobné jako vejce vejci. Ve druhé polovině 17. století, kdy byly postaveny, tvořily cestu, která vedla poutníky do míst, kde bylo uloženo Palladium země české – tedy kovový reliéf Panny Marie s jezulátkem. Kapliček bylo původně čtyřiačtyřicet, do dnešních časů se jich dochovaly necelé tři desítky. A už také nelemují cestu, která dávno vede jinudy. Kapličky jsou také spojovány se svatým Václavem, přesněji tedy s převozem jeho těla ze Staré Boleslavi do Prahy, kde byl pak pohřben ve svatovítské katedrále. Poslední cestu přemyslovského knížete připomíná i kostel jemu zasvěcený vystavěný na Proseku.
Kapličky u Prahy
Jabkenice
S Bedřichem Smetanou máme snad všichni v paměti spojenou především Litomyšl, kde se narodil. Důležitou roli v jeho životě ale sehrály také Jabkenice. V tamní myslivně prožil se svou rodinou posledních devět let svého života. I tam samozřejmě sedával u klavíru a skládal. Zrodily se tu například opery Hubička a Tajemství. Hájenka se proměnila v památník, jehož expozice připomíná zejména zde prožité období Smetanova života. A můžete se také projít krásnou přírodou, která lákala k častým procházkám i jednoho z našich nejslavnějších hudebních skladatelů.
Jabkenice
Templ
Pozdně gotický městský palác zvaný Templ byl postaven kolem roku 1490 jako sídlo hejtmana boleslavského panství Jana Císařovského z Hliníka. Třípodlažní budova je skvostem pozdní gotiky.
Palác, do kterého vás pozveme v samém závěru nedělního cestování, najdete v Mladé Boleslavi a byl stavěn v době, kdy byla dokončena parcelace tamního Staroměstského náměstí. Jediné volné místo pro tuto reprezentativní budovu tedy bylo v místě stávajících hradeb. Budova tak kromě obytné funkce plnila i funkci obrannou.
Název Templ se odvozuje od ničím nepodložené pověsti, podle které byl postaven pro templářský řád, jehož členy měl do Mladé Boleslavi přivést ze svých cest po Evropě Jan z Michalovic, přední český velmož v době vlády Václava II.
Do Bílé hory byli majitelé Templu význační šlechtici. Roku 1628 byl palác prodán jako konfiskát a stal se majetkem předních měšťanů Mladé Boleslavi. V letech 1886 až 1910 zde bylo umístěno mladoboleslavské krajinské muzeum.
Ve 20. letech se z Templu stala modlitebna husitské církve. Špatný stavební stav způsobil roku 1977 zřícení jižní části Templu. Teprve poté byly zahájeny záchranné stavební práce.
Dnes Templ slouží jako výstavní síň a pořádají se zde literárně-hudební pořady. A kromě toho všeho představuje Templ i archeologické nálezy. Tak např. kosti nalezené po zbourání domů kolem paláce pocházejí z 10. století. Pro návštěvníky je zajímavé a lákavé i to, že se v jednotlivých patrech dozvědí něco dalšího i o mladší historii této lokality.
Templ
Zámek Domousnice
Barokní zámek Domousnice leží asi 15 kilometrů od Mladé Boleslavi, směrem na Dětenice. Delší dobu byl opomíjen, po jeho chodbách se prošlo mnoho majitelů i těch, kteří se zapsali do našich dějin. Třeba Emma Destinová. Při příjezdu do obce je vidět věž zámečku a okolní hospodářské budovy. Okolo zámku vede turistická cesta. A jeho současní majitelé, manželé Munzarovi, se snaží, seč jim síly stačí, aby napravili to, co způsobil čas – a nejen on.
Historie Domousnice sahá do roku 1290. V roce 1378 byl držitelem Beneš Bílý z Dětenic. Tvrz vznikla okolo roku 1400 a písemně je dokládána v roce 1405, kdy patřila Karlu Harasovi z Bosyně. Ten však nezanechává žádného mužského potomka, ale pouze dceru Elišku, a proto panství připadá příbuznému Bohuňkovi Harasovi. Těch, kterým patřil, bylo opravdu hodně. V době socialismu sloužil pak zámecký areál jako rekreační středisko Svazu invalidů. S Emmou Destinovou tu dokonce pobýval i slavný Enrico Caruso.
Dnešní podoba zámku je výsledkem stavebních úprav v letech 1917–1926. Zámek je dvoukřídlá budova, kde je jižní křídlo dvoupatrové a vedlejší severní křídlo jednopatrové. Zámek má mansardovou střechu. Interiéry mají bohatě zdobené stropy, vnitřní schodiště a původní krby.
Manželé Munzarovi mají své plány, jak se zámkem naložit, a i když byla hlavně paní Munzarová zprvu hodně na pochybách, zda se do takové akce pustit, dnes nelituje. Nevypadalo to tam ale ani trošku pěkně. Že se to změnilo, budete mít možnost poznat i vy – zámku se blýská na lepší časy.
Za zmínku ještě stojí to, že vedle zámku jsou rozsáhlé sklepy, které jsou ve tvaru písmene L a jsou dost těžko přístupné po strmých schodech. Podle místní tradice jde o pozůstatky pivovaru. Pěstuje se tu víno.