Reportáže v regionech
Kokořínsko
Pozdně podzimní výlet si dopřejeme na Kokořínsku. Naše putování začneme v Mělníku, v jedné z nejzajímavějších kostnic, v níž byly uloženy ostatky více než deseti tisíc lidí. Pak se porozhlédneme po městě i okolí z věže kostela sv. Petra a Pavla a vyrazíme do přírody. Cestou se ještě chvíli zdržíme v nedaleké Lhotce, která je známá skalními byty. Byla jich tu vybudovaná víc než stovka a poslední obyvatelé tu žili ještě v roce 1982. A pak už nás čekají krásné skalní útvary. Krásy Kokořínska pro turisty objevil před zhruba sto lety učitel Josef Bedřich Cinibulk, který celou oblast zmapoval a vytvořil dvanáct turistických stezek, které také sám v terénu vyznačil. My se projdeme po devítikilometrovém okruhu kolem města Mšena, na kterém nás čeká například skalní bludiště.
Kokořínsko
Cvrnkání kuliček
Hliněné kuličky nebo skleněnky známe všichni a většina z nás si určitě někdy zkusila dostat je co nejrychleji do důlku. Představte si, že cvrnkání kuliček je pravděpodobně nejstarším sportem v dějinách lidstva. Bavil se jím už Caesar, ale kuličky znali ještě dřív, už v dobách starých Egypťanů a Aztéků. Hrálo se kuličkami z různých materiálů, ale třeba také peckami z ovoce. Dnes je cvrnkání kuliček samostatnou disciplinou, která má i svého světového šampiona. Tímhle titulem se pyšní také Zbyněk Fojtík. Protože se na řadě turnajů vyžadují kuličky hliněné a ty nikdo už moc nevyráběl, pustil se pan Fojtík do výroby sám. Prozradí nám, co to obnáší a také něco o pravidlech a turnajích. Dozvíme se také, že na regule dohlíží Český kuličkářský svaz.
Cvrnkání kuliček
Košíkářka
K Velikonocům patří i proutěné košíky a ošatky. Na jejich výrobu se zajedeme podívat k Zuzaně Talajcsikové do Veltrus. Paní Zuzana se pro košíkářské řemeslo rozhodla už v dětství a v patnácti se vydala do učení do Mělníka. Měla to štěstí, že do tajů řemesla pronikala vedle zkušených mistrů. Předvede nám, jak takový košík z vrbového proutí vzniká. Spotřebuje na něj zhruba dvě stovky proutků, na ošatku o něco méně. Tam ale zase proutky musí být oloupané, aby kůra neprovoněla pečivo. Pokud si myslíte, že na proutí chodí někam k potoku, pak jste na omylu. Košíkáři si vrby pěstují na polích. A trvá pěkně dlouho, někdy i celý rok, než jsou sklizené proutky správně připravené k pletení. Přítel paní Zuzany Vladimír Dvořák se zase věnuje výrobě pomlázek a ukáže nám, jak plete. Nejčastěji používá osm proutků. Pokud byste chtěli oba vidět při práci na vlastní oči, dáme vám tip.
Košíkářka
Liběchov a Želízy
Barokní zámek patří k ozdobám Liběchova na Mělnicku. My si samozřejmě připomeneme, že jeho podoba je dílem slavného architekta Františka Maxmiliána Kaňky a výzdoba v zahradě zase prací Matyáše Bernarda Brauna. Zajímat se ale budeme hlavně o díla sochaře Václava Levého, který právě na liběchovském zámku odstartoval svou uměleckou dráhu. A to tam původně nastoupil jako pomocník do kuchyně. Prozradíme vám, jak se z kuchtíka stal významný umělec, kde všude tvořil, že jeho díla obdivoval i papež či císařovna Sisi. A vypravíme se také kousek dál od Liběchova, do obce Želízy. Tam totiž Václav Levý vytvořil skalní reliéf Čertovy hlavy. Ten odnepaměti zakrývaly vysoké stromy, ale nedávno byly vykáceny a neobvyklé dílo si teď všichni mohou pořádně prohlédnout.
Liběchov a Želízy
Muzeum Eduarda Štorcha
K výletu do Lobče na Mělnicku zlákáme určitě hlavně milovníky dávné historie a také příznivce díla Eduarda Štorcha. Právě tady totiž slavný spisovatel dlouhá léta žil a má tu dokonce své muzeum. Eduard Štorch se narodil v Ostroměři u Hořic, vystudoval v Hradci Králové a působil pak i v Praze. Ale protože se zajímal o archeologii a věděl, že u Lobče bývala dávná hradiště, usadil se nakonec tam. Věnoval se zkoumání okolí a získával tam i inspiraci pro svá díla. V Lobči napsal například Minehavu. Do pravěku se na chvíli vypravíme i my, při prohlídce expozice v muzeu. A zastavíme se pak ještě v domku, kde Eduard Štorch žil a také psal.