Reportáže v regionech
Hrad Sion
Kroky našeho cestování dnes nejdřív zamíří na Kutnohorsko na hrad nebo spíše hrádek Sion. Své jméno dostal podle biblické hory a proslavil se především díky výkladům dějepisců ve škole či filmovým zpracováním Jiráskova románu.
Sion je zde líčen jako sídlo posledního husitského bojovníka a zarputilého odpůrce císaře Zikmunda Jana Roháče z Dubé. Ten se zde dlouhé čtyři měsíce bránil několikanásobné přesile, aby v závěrečné kruté řeži byl se svými spolubojovníky zajat a posléze v Praze popraven.
Pokusme se však zjistit, jak to bylo doopravdy. Sion byl založen pravděpodobně v letech 1426–27 jako rezidence husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé. Jednalo se o relativně malý hrad o půdorysu trojúhelníku s délkou odvěsen nepřesahujících 40 metrů. Před hradem se nacházelo malé předhradí opevněné zemními valy.
Samotný hrad se pak nacházel za mohutným příkopem. Již skutečnost, že hrad neměl vlastní zdroj vody, ani žádnou věž umožňující aktivnější obranu, svědčí o tom, že hrad nebyl schopen odolávat útoku většího vojska ani několik dnů, natož mnoho měsíců.
A hrad má i svoji pověst. Ta je o květné neděli a tajemné postavě, ukazující směr k místu uložení pokladu. Novodobá pověst o reliéfu říká, že tomu, kdo si s pokorou před tímto reliéfem v duchu vysloví upřímné přání a položí ruce na kámen, se toto přání vyplní.
Hrad Sion
Katedrála v Sedlci
Když slavnější a větší zastiňuje menší – i tak bychom mohli mluvit o našem dalším zatoulání. To nás dovedlo do Sedlce, který byl kdysi samostatnou obcí, dnes se stal součástí Kutné Hory – ta se právě pyšní chrámem svaté Barbory a chlouba Sedleckých katedrála Nanebevzetí Panny Marie zůstává jakoby trošku stranou zájmu, a to nejen turistů. A neprávem.
Stavba katedrály Nanebevzetí Panny Marie byla zahájena kolem roku 1290 v gotickém slohu. Dokončena byla 1320. Je první katedrálou postavenou nejen v českých zemích, ale i ve velké části střední Evropy a do dokončení dostavby Chrámu sv. Víta na Pražském hradě byla stavbou největší.
Katedrálu nechali postavit sedlečtí cisterciáci, kteří přišli do Sedlce již v roce 1142 na pozvání šlechtice Miroslava. V roce 1421 byl klášter vypleněn husity a katedrála zůstala v troskách dlouhých 279 let. V letech 1700 až 1709 byla obnovena ve slohu barokní gotiky stavitelem Janem Blažejem Santinim.
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie mimořádně ovlivnila vývoj gotické architektury v Čechách, ve Slezsku a v Rakousku. Společně s chrámem sv. Barbory a historickým centrem Kutné Hory je od roku 1995 zapsaná do seznamu kulturního dědictví UNESCO. O její pohnuté a mnohdy dramatické historii si budeme povídat se dvěma průvodci: PhDr. Alešem Pospíšilem z Národního památkového ústavu a Karlem Koubským z farního úřadu Sedlec.
Katedrála v Sedlci
Čáslav
Čáslav vznikla kolem poloviny 13. století, v době vlády Přemysla Otakara II. na jedné z hlavních zemských stezek spojujících Čechy s Moravou. Gotický vnitřní půdorys je patrný dodnes, náměstí v centru s radnicí a pravoúhlou sítí ulic je typické.
I hradební ochrana je patrná, sice jen v jedné třetině, ale vytváří jednu z dominant. Městem se projdeme s historiky Jiřím Žaloudkem a Drahomírou Novákovou a s ředitelkou Městského muzea a knihovny Soňou Dedíkovou.
Čáslav se angažovala i po vypuknutí husitských bouří. V červnu 1421 se sešel v děkanském chrámu svatého Petra a Pavla zemský směn, tzv. čáslavský. Sněm mimo jiné ustavil dvacetičlennou zemskou vládu, do které byl zvolen i vojevůdce Jan Žižka. Jeho ostatky se našly v roce 1910 ve výklenku mariánské kaple.
V 18. století se Čáslav stala významným správním centrem, sídlil tady krajský úřad, pošta i vojenská posádky. V roce 1884 bylo založeno městské muzeum podle projektu Františka Tetřeva.
Na kopuli čáslavského muzea je i replika svatováclavské koruny. Ale k vidění toho bude samozřejmě víc: průmyslová expozice a řeč bude i o hlavním mecenáši Josefu Kaunickém.
Čáslav
Kočárky
V prostorách Sankturinovského domu v Kutné Hoře jsou k vidění kočárky. Jde o výstavu s příznačným názvem Babiččiny kočárky.
Pozoruhodnou sbírku historických kočárků daly dohromady dvě manželské dvojice, které kouzlu starých dětských kočárků propadly. Když už jich vyšperkovaly asi 150, rozhodly se o jejich krásu podělit a vystavit je veřejnosti.
Muzeum Babiččiny kočárky představuje historické kočárky pro děti a pro panenky z let 1860 až 1960. Jak se ale přesvědčíte sami, muzeum se pyšní kromě dobových kočárků i dalšími předměty: dobovým miminkovským oblečením, zavinovačkami, polštářky, peřinkami a ukázkami dětských pokojíčků a nádobí pro panenky – to vše je doplněno zvětšeninami fotografií a oblečením pro dospělé z odpovídajícího období.
Takže směr osmipéráky, košatiny – jestli nevíte, co to je, dozvíte se. Nebo si možná pamatujete. Třeba i na maďarské kočárky Ikarus.
Kočárky
Kutná Hora
Kutná Hora – město, kterému se taky jinak říká stříbrné, město, kde se stříbro kutalo. V době vlády Václava II. byl kolem roku 1300 postaven královský palác Vlašský dvůr. My se o něm zmiňujeme proto, že v něm v tyto dny narazíte na nově otevřené muzeum.
Jedná se o ojedinělou výstavu s tématem, z něhož by mohlo i zamrazit. Prezentuje totiž tohle středověké město z pohledu ne příliš libého, ba přímo drastického. Dějiny Kutné Hory, o nichž se příliš nemluvilo. Zavítáme totiž do Muzea útrpného práva aneb Odhalení tajemné tváře Kutné Hory.
Výstava začíná fotografickou expozicí s ohlédnutím do minulosti a přibližuje Kutnou Horu i z jiných pohledů a ukazuje tak i skrytá zákoutí starého města. Další část expozice pak už představuje odvrácenou tvář města a přibližuje se k pravému jádru zločinu a tím i k „Manuálu práva útrpného“ v Kutné Hoře.
Poukazuje na známé i méně známé zločince, kteří působili právě zde a poutavými příběhy odhaluje jejich zločiny, následné jejich odhalení až po samotné potrestání včetně útrpných výslechů. Výstava přibližuje příběhy doplněné zajímavými kresbami a nástroji k mučení a trestům. Se zločiny byla spojena i doba husitská, kde se Kutná Hora stávala v očích kacířů skoro opravdovým symbolem zla.