Reportáže v regionech
Vavřinecký potok
Užít si s námi ještě mohou i vodáci. Společně vyrazíme k rybníku Vavřinec a potoku, kterému se tady říká Vavřinecký a během jeho víc než šedesátikilometrové pouti krajinou taky Kouřimka nebo Výrovka. Zajímat nás ale bude zajímat hlavně klání nadšenců, kteří se vydají do jeho vod pod rybníkem a končí v místech terénního zlomu u Toušic. Dozvíme se, jak tenhle nápad vznikl, která část je pro účastníky nejtěžší a budeme jejich boj s vodním živlem taky sledovat. Zastavíme se i v místech, kde zřejmě už ve 14. nebo 15. století vyrostla Trmalova tvrz, bude nás zajímat, kdo ji nechal vystavět a jak se z ní stala tvrz ostrovní. Pak si prohlédneme barokní kamenný most vybudovaný v 17. nebo 18. století, přes který vedla kdysi významná cesta do Kouřimi.
Vavřinecký potok
Hradešín
Hradešín na Kolínsku se pyšní jednou unikátní historickou pamětihodností. Místní kostel zasvěcený svatému Jiří patří k nejstarším dochovaným stavbám ve středu Čech. První zmínky o něm pocházejí z druhé poloviny 14. století, ale možná pamatuje ještě víc. V průběhu staletí se jeho podoba mnohokrát měnila, každý z historických stavebních slohů na něm zanechal své stopy. Od gotiky až po baroko. Prohlédneme si společně celou stavbu a prozkoumáme její postupné proměny. Na místě, kde kostel stojí, stávala zřejmě už před ním románská rotunda obehnaná valem s palisádou. Celý objekt připomínal pevnost, však měl taky v případě ohrožení posloužit místním jako útočiště. Po prohlídce svatostánku se ještě vydáme na naučnou stezku, která nám představí i další místní zajímavosti.
Hradešín
Výrobky z kůže
V dílně Tomáše Rjabinčáka z Chlumce nad Cidlinou voní kůže. Jejímu zpracování se Tomáš věnuje už přes dvě desítky let. Prvními díly byly spony do vlasů pro dcery. Později spojil svou lásku k materiálu s láskou k historii a pustil se do výroby předmětů, které sloužívaly našim předkům od Vikingů, Keltů, starých Slovanů až po mušketýry. Všechno prý začalo botami, dnes tu vznikají třeba pásky nebo tašvice. Budeme chvíli sledovat, jak se kousky kůže mění v důležitý doplněk, který se hodí například účastníkům rekonstrukcí velkých historických bitev. Bude nás zajímat, která kůže při téhle práci najde největší uplatnění a taky to, jak se hotové výrobky zdobí. No, a pokud byste chtěli vidět výrobky Tomáše Rjabinčáka v akci, prozradíme vám, kdy a kde budete mít příležitost.
Tomáš Rjabinčák jako jeden z mála má tu výhodu, že se mu jeho velký koníček, historie, snoubí s prací. Ve volných chvílích navštěvuje hrady, zámky, muzea a kostely, kde hledá něco zajímavého pro šermíře. Dnes už ve své domácí dílničce vyrábí například na 60 typů nádherných dobově zařaditelných tašvic.
„Výroba těch kožených věcí je poměrně náročná,“ přiznal Tomáš v průběhu natáčení. „Mám kamarády v muzeích, kteří mi někdy mi udělají sádrový odlitek. Já si pak nechám udělat matrice, odlít si určité množství mosazi, dobrousím, doleštím, dotvaruji, zkompletuji. Mám také kamarády, kteří dělají archeologické vykopávky a dodávají mi různé materiály, ať už přímo z vykopávek, nebo z depozitů. To je k nezaplacení, protože informace se získávají velmi těžko, člověk musí hodně improvizovat a přemýšlet, jak to ti naši předci tenkrát udělali. Jsou věci jako například pouzdra na nože, dýky a tesáky, u nichž je zároveň pouzdro na píchák, malý nožík nebo druhý nožík, a všechno je to v jedné kůži bez jakéhokoliv dřevěného podkladu. Trvalo mi dva měsíce, než jsem přišel na to, jak to udělali, protože originál byl napůl rozpadlý. Neměl jsem ani možnost pořádně se na něj kouknout. Až nakonec jsem zjistil, že každou tu věc zabalili do vlastní pochvy, ty slepili dohromady, a teprve celek potáhli ozdobnou kůží.“
Dlouze se diskutuje rovněž o oblečení a doplňcích šermíře. „Já říkám jedno – člověk se nemění. Ať už v 9., 10. století, v gotice, nebo dneska, jsou lidi, kteří nemají tolik financí, ale chtějí se přizpůsobit těm bohatším. Proto se třeba dříve zlaté lžíce nahrazovaly mosaznými, stříbro cínem, aby měšťané ukázali, že jsou v určité skupině vůči té elitě. Fungovalo to tenkrát, funguje to dneska. Když oblečení vyhovovalo obyčejným lidem, neměnilo se. S dobou šla jenom šlechta. To je nejenom můj názor, ale i mých kamarádů, ať už to jsou historici, muzejníci.“
„Spousta lidí kdysi chodila v létě naboso a v zimě jenom v nějakých dřevěných škrpálech obalených v kožešinách. Při výběru oblečení je proto důležité vědět, do jakého období se budu strojit. Když je záběr větší, vyberu si tašvici, která se mi hodí, například když dělám 13. století. Do 9. století už s ní ale jít nemůžu, protože na to je příliš moderní,“ říká Tomáš Rjabinčák a zakončuje: „Podle mých zkušeností se móda měnila i dřív, kdy řemeslníci a kupci putovali třeba z Itálie. Když tam bylo oblečení a doplňky po dvaceti letech nemoderní, přišli s ním do Čech, kde najednou moderní bylo. Takhle se vydělávaly peníze.“
Výrobky z kůže
Tři králové
Za konec vánočního období většina z nás považuje svátek Tří králů. V ten můžeme být i dnes svědky obchůzek koledníků, po nichž zůstávají nad dveřmi domů iniciály K, M a B. Pokud jste přesvědčeni, že připomínají jména Kašpar, Melichar a Baltazar, mýlíte se. Jsou to první písmena jednotlivých slov latinského nápisu, který v českém překladu znamená „Kristus ať obydlí žehná“. Tradici tříkrálových obchůzek si připomeneme v Muzeu lidových staveb v Kouřimi. Prozradíme vám, kdy se na zobrazení Betlému začala objevovat kometa, zapátráme po příběhu Tří králů a jejich darů narozenému Ježíškovi a dozvíme se víc i o tradici tříkrálových pochůzek. Řeč dojde samozřejmě i na období, které po skončení Vánoc následuje, tedy na Masopust.
Tři králové
Ovocná stezka
Na kole se vypravíme do Polabské nížiny. Čeká nás tam stezka s lákavým názvem Ovocná. Jak ke svému jménu přišla? Vede krajem, který je rájem pro pěstitele ovoce. Naši cestu budou lemovat ovocné sady a naše zastávky budou samozřejmě taky plné ovoce. Tou první bude Ráj jablek Bříství. Na statku se setkáme už s jedenáctou generací hospodářů a dozvíme se o jejich cestě k ovoci, na zámečku v Molitorově si pak připomeneme, co on měl a má společného s ovocem a jeho pěstováním. A také to, jak je s jeho současnou podobou spjato jméno slavného básníka dřeva Dušana Jurkoviče. A ovoce nás čeká i na posledních dvou zastávkách. V Hřibech bude řeč o jablkách, hruškách i švestkách. A v Tuchorazi se budeme zajímat o to, jakým odrůdám jablek se tu nejvíc daří. Můžeme vám už teď napovědět, že je jich sedmnáct.