Reportáže v regionech
Řepařská drážka
Ve středních Čechách mezi Kolínem a obcí Ovčáry mají zvláštní dráhu určenou pro zvláštní vláček. Jde o malokolejku, jejímž účelem bylo v minulosti dopravovat cukrovou řepu z jednoho místa na druhé.
V 60. letech bylo sice rozhodnuto přesunout tuhle dopravu plně na silnice, pak ale přišla chuť a nápad vrátit věci do stavu, v jakém byly a po několikaleté práci je dnes Kolínská řepařská drážka opět v provozu – i když už výhradně coby sezonní turistická atrakce.
Nápad na tenhle podivně romantický, a přitom účelný způsob dopravy se zrodil v hlavě rytíře Horského v 19. století, ale až jeho vnuk Richter v roce 1894 zrealizoval nápad svého děda: vozit sklizenou řepu z přilehlých polí do Kolína.
V roce 2000 vznikl Klub pro obnovu Kolínské řepařské drážky a až po sedmi letech práce přišel výsledek a radost: opravené funkční vagóny vzniklé z vlastní výroby.
Pojďte se spolu s námi podívat třeba na to, co všechno se musí udělat, aby se milá babička drážka rozjela.
Řepařská drážka
Chotouň
Kdysi to bývalo významné duchovní město, dnes je Chotouň, malá vesnička na Kolínsku, chráněna jako vesnická památková zóna. A není divu. Jedno z magičtějších českých míst se má totiž čím chlubit.
Zachovala se tady totiž řada původních zemědělských usedlostí – za všechny snad jmenujme alespoň špejchar z 18. století s barokním dřevěným krovem.
Na místní návsi stojí barokní kostel svatého Prokopa ze začátku 18. století. Podobu mu daly výkresy architekta Jana Blažeje Santiniho. V těsném sousedství svatostánku stojí Svatoprokopský dvorec, místo, kde se do zemanské rodiny narodil svatý Prokop. Na návsi narazíme i na studánku, jejíž pramen je pojmenován jako Prokopka – prý má pozitivní účinky na plodnost.
Místní pověsti taky vyprávějí o tom, že právě svatý Prokop dokázal zkrotit pekelníky a různé ďasy a hrůzy. Průvodci nám budou lokální patriotka Kateřina Hrbáčková a historik Vladimír Rišlink, kteří nám řeknou i to, co je Čertova brázda nebo se kterou legendou je spojena chotouňská mohyla Homole.
Chotouň
Bauerova vila
V Libodřicích na Kolínsku vstoupíme do Bauerovy vily – klasické ukázky českého kubismu. Vystavět ji nechal Adolf Bauer jako své rodinné sídlo, od roku 1987 je tahle stavba zapsána na seznamu kulturních památek.
Pečuje o ni Nadace českého kubismu, která tu loni zřídila muzeum, zaměřuje se hlavně na nábytek a keramiku. Jde ale o muzeum kubismu, takže toho k vidění bude podstatně víc.
Projekt Bauerovy vily vypracoval už tehdy uznávaný architekt Josef Gočár. Jižní průčelí zdobí prvky hvězdicovitého a trojúhelníkového charakteru a podíváme se i na to, jak se zdařila rekonstrukce kubistického interiéru a jak teď vypadá bývalá jídelna.
Průvodkyní Bauerovou vilou bude Daniela Škarková z Nadace českého kubismu. Celá stavba působí krásně zvláštně: kubistické hodiny, unikátní židle z mořeného dubu, ojedinělá keramika či kávový servis. Jemné detaily skloubené s monumentálností stavby.
Bauerova vila
Zámek Radim
V roce 1610 Záruba z Hustiřan na místě bývalé tvrze postavil renesanční zámek, který se téměř v původní podobě zachoval dodnes. Od roku 1948 do roku 1990 vlastnil zámek stát, pak byl vrácen v restituci potomkům Jaroslava Bukovského. Obec Radim se nachází nedaleko Poděbrad a Kolína, na trati lokální železnice Pečky – Kouřim.
V okolí můžeme navštívit 13 km vzdálené lázeňské město Poděbrady, 17 km vzdálené královské město Kolín a zejména pak 8 km vzdálené město Kouřim, jedno z nejstarších původních slovanských měst u nás, s částečně zachovalými hradbami a zejména pak se skanzenem – Muzeem lidových staveb.
Od roku 1990, kdy byl zámek Radim předán potomkům původního majitele, chátral. Veškeré jeho zařízení bylo kompletně rozprodáno a rokem 2006 se zámek pozvolna blížil do kategorie zřícenin. V interiérech byla vysoká vlhkost a plíseň, všechny fresky zmizely. V zámeckých zdech začínaly být patrné trhliny, ty největší se objevily na věži.
První písemná zmínka pochází z roku 1320 a uvádí zemanské sídlo Bedřicha z Radimi. Na zámku se vystřídalo mnoho majitelů, nejdéle jej vlastnil knížecí rod Lichtenštejnů. V roce 2005 byl zámek prodán novému majiteli. A ten nám ukáže spolu se svou ženou, co všechno už na zámku stačili změnit, zkrášlit, opravit, zútulnit. Hostiteli nám byli manželé Vladimíra a Antonín Dotlačilovi.
Zámek Radim
Zámek Kostelec nad Černými lesy
Kostelec na Černými lesy tvořil vždycky strategické místo. V našich dějinách právě tady vyvýšený ostroh odděloval panství rodů Přemyslovců a Slavníkovců. Sám název Kostelec má svůj původ v latinském castellum – tedy opevněný kostelík. To, že se náš Kostelec stal in silva nigra – tedy nad Černými lesy, souvisí s jedlovými lesy, v nichž zapadající slunce dostává tmavou barvou. Původně tady stával gotický hrad, sídlo několikrát změnilo majitele a v 16. století vyhořelo. Rozkvětu se dočkal až za vládnutí rodů Smiřických. V době drancování švédskými vojsky se právě sem vrátila z exilu Markéta Salomena z rodu Smiřických, která konstatovala, že vše je na svých místech, včetně pokladu. Dosud ho nikdo nenašel. V odsvěcené kapli svatého Vojtěcha se dnes pořádají koncerty. Můžete sem i za vzděláním.
