Reportáže v regionech
Na kole údolím Polepky
Myslíte, že bychom v okolí Kolína sotva hledali vodopády nebo skály jako stvořené pro horolezce? Omyl, oboje si prohlédneme při našem výletě na kole údolím potoka Polepky. Směřovat budeme z Kolína do Ratboře a můžete být klidní, terén zvládnou i vaši nejmenší. První naší zastávkou budou Berkovy skály připomínající, že se tu před stovkou milionů let rozlévalo moře. Dál se přesuneme k místu, kde kdysi stával poplužní dvůr. A právě na něm pobýval v dětství slavný rybníkář Jakub Krčín. Pak už nás čekají slíbené vodopády a nad nimi vesnice Polepy s kaplí zasvěcenou Cyrilovi a Metodějovi. O kousek dál se pak zastavíme u gotické tvrze a milovníkům lezení po skalách nabídneme tu u Kohoutova mlýna, která je pro ně doslova rájem. Zajímavostí nás čeká ještě víc.
Na kole údolím Polepky
František Kmoch
František Kmoch byl muzikantem s talentem od Pánaboha. Mnozí z nás si myslí, že jeho rodištěm je Kolín, ale on prvně spatřil světlo světa v Zásmukách. Stal se učitelem, ale díky své lásce k hudbě zameškával výuku a nakonec se rozhodl kantořiny nechat a věnovat se jen muzicírování. Jeho život i hudební počiny připomíná výstava, kterou si společně prohlédneme v kolínském muzeu. Najdeme na ní například hodně starou taktovku, kterou dostal František Kmoch jako ocenění hry svého orchestru, dozvíme se, ve kterém filmu zazněla jeho hudba a nezapomeneme samozřejmě ani na festival, který se na počest slavného muzikanta v Kolíně pravidelně koná. Letošní ročník je totiž doslova za dveřmi.
František Kmoch
Plaňany
Plaňany nedaleko Kolína historie poprvé zmiňuje už dávno, Ovšem jako Plaňasy. Stávaly na obchodní stezce, později na císařské silnici mezi Prahou a Vídní. Procházeli a později projížděli jimi tudíž všichni putující oběma směry, vojáky nevyjímaje. Ale i jejich vpády Plaňany přežily a je v nich dodnes k vidění hodně zajímavostí. Nejvíc asi na první pohled upoutají věže. Patří různě starým kostelům a zvonici. Nejmladší je kostel sv. Jana Křtitele. Vyrostl na počátku 20. století a nepřehlédnutelná je jeho věž. Odchýlila se totiž na vrcholku o celý metr do strany. Mladému kostelu dělá společnost druhý, o devět století starší. A hned vedle nich můžeme obdivovat renesanční zvonici. Povídat si budeme i o zvonech, nejen o tom, který zdobí zvonici.
Plaňany
Advent v Kouřimi
Adventní období bývalo vždycky časem vánočních příprav. Na ně dohlížela v dobách našich předků řada tajemných postav. My jsme si do současnosti dochovali Mikuláše a jeho obchůzku s čerty a anděly. Dřív ovšem ve staveních vyhlíželi také Barborky. Na svátek této světice obcházely postavy zahalené většinou v bílém hávu a muži se mohli těšit na vyšlehání proutím. Svobodné ženy si zase domů nosily třešňové větvičky, barborky, a doufaly, že jim do Štedrého dne rozkvetou, což bylo signálem, že se do roka vdají. U kostela prý rozhazoval sladkosti Ambrož, který pro ně se shýbající děti vyplácel koštětem. O Luckách jste možná už slyšeli. Ty dohlížely na dodržování zákazu některých domácích prací, hlavně předení. A nejstrašidelnější postavou byla Perchta, která dbala na to, aby byl dodržován půst. Ve skanzenu v Kouřimi si kromě adventních postav představíme i samotnou přípravu Vánoc.
Advent v Kouřimi
Velikonoce v Kouřimi
Velikonoce jsou svátky prastaré a jejich průběh stále připomíná, že především křesťanské. Nejspíš všichni víme, jak se říká jednotlivým dnům a co symbolizují. I to, že svátkům předchází čtyřicetidenní postní období. Znáte ale také to, jak se jmenují jednotlivé neděle v tomto období? Tak třeba hned té první se říká Černá, druhé pak Pražná. Povíme si, proč. Dozvíme se i to, že jedním z neoblíbenějších dnů postního období byla neděle Družebná, kdy bylo dovoleno bujaře se veselit. Při návštěvě Muzea lidových staveb v Kouřimi, kam se za vyprávěním o Velikonocích vypravíme, nezapomeneme samozřejmě ani na dobroty, bez kterých si ani dnes neumíme představit sváteční stůl.