Hledání v reportážích
Provodov
Provodov na Zlínsku proslul hlavně jako poutní místo. Poutníci se sem už od osmnáctého století vydávali především k léčivému prameni, který vyvěrá ve Vodní kapličce u kostela Panny Marie Sněžné. Uzdravil prý stovky lidí, zejména ty, které trápil zrak, nohy nebo bolesti hlavy. Některé zázraky jsou zaznamenány i v knize kněze a prozaika Františka Millera. U provodovského kostela narazíte také na křížovou cestu. Je opravdu unikátní, více než polovina z jejích zastavení je totiž věnovaná obětem první světové války.
Obecní úřad v Provodově
Malenovice
Malenovický hrad – významná historická památka Zlínska ležící asi šest kilometrů od centra Zlína. Byl založen ve druhé polovině 14. století moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským. Prošel několika přestavbami, které z původně gotické stavby vytvořily renesanční sídlo zámeckého typu.
Do poloviny 20. století si hrad udržel i svou funkci obytnou a správní. V jeho držení se vystřídala řada šlechtických rodů, v roce 1953 získalo malenovický hrad krajské muzeum, dnes Muzeum jihovýchodní Moravy.
Zamíříme i na prohlídku hradního interiéru: malovaný sál s pozdně gotickou klenbou a dochovanými nápisy z 1. poloviny 16. století či domácí kaple, velkostatek za to určitě stojí. Pro návštěvníky je zpřístupněna i hradní věž.
Dlouhodobá výstava shrnuje výsledky desetiletého výzkumu archeologického oddělení Muzea jihovýchodní Moravy v zaniklých středověkých hradech regionu.
Malenovice
Hrad Lukov
Tento hrad se poprvé připomíná v roce 1332, kdy patřil pánům ze Šternberka, kteří jej vlastnili až do roku 1516. Ve 14. století měl hrad vlastní jádro tvořené hradním palácem, k němuž na jihu přiléhala hradní věž, připomínající věž hradu Buchlova.
Věž střežila přístupovou trasu. Severní stranu chránila hradební zeď. Na konci 14. století byl hrad rozšířen o neobyčejně rozsáhlé předhradí, zpevněné nárožními věžemi, z nichž jedna – Svatojánská – se zachovala dodnes.
Podle pověsti došlo kdysi na hradě Lukově k neštěstí, když malému synkovi hradního pána urazilo při hře těžké víko truhlice hlavu. Zlobou zaslepený otec přikládal vinu manželce, která synka nedokázala uhlídat, a proto ji srazil ze skalního útesu. Od té doby se tu aktéři této tragédie zjevují: v blízkosti skály žena vedoucí bělouše, ve zříceninách rytíř v bílém šatě a bezhlavý hoch se znamením zlaté podkovy na prsou.
Hrad od 18. století postupně chátral a nebýt nadšenců ze Spolku přátel hradu Lukova, nejspíše by upadl v zapomnění nadobro. Dnes je díky nim jedním z lákadel k návštěvě okolí Zlína a nedávno tu dokonce otevřeli další z návštěvnických okruhů.
Hrad Lukov
Luhačovice
Lázněmi Luhačovice se pyšní hlavně Zlínsko, ve kterém se lázně nachází. Lázně se už po mnohá desítiletí zaměřují na léčbu dýchacích cest, trávicího ústrojí, diabetu a pohybového aparátu. Lázeňské město ale proslulo nejen díky léčebným pobytům či krásné přírodě; známé je i díky léčebným minerálním pramenům, kterých tady vyvěrá sedmnáct.
Prameny se v Luhačovicích objevily již v 17. století a od této doby sem začaly proudit davy návštěvníků. Prameny lákaly návštěvníky svojí slanou, avšak jemnou chutí. Jan Hertod z Todtenfeldu byl první doktor a zároveň i fyzik, který se začal zabývat výzkumem minerálních vod v Luhačovicích.
Následně byla o pramenech napsána kniha popisující jejich účinky, složení a polohu. V Luhačovicích se jako první pramen objevil pramen Amandka – ten ale dnes pijeme už jen jako Vincentku. Během dalších let se v Luhačovicích našlo šest přírodních pramenů.
V 18. století začaly stavby prvních lázeňských budov, které nebyly dodnes zachovány. V tomto století začal růst zájmu o léčivé minerální prameny a zavítal sem i doktor Haslinger na léčebný pobyt. Když doktor Haslinger nechal poslat vzorky pramenů na výzkum, podle výsledků zjistil, že jsou prameny v Luhačovicích třikrát obsáhlejší než selterské prameny v rakouské monarchii. Tento výzkum pomohl Luhačovicím k růstu počtu návštěvníků, tím lázně vzkvétaly.
Ve 20. století architekt Dušan Jurkovič navrhl stavby, které byly využity jako lázeňské domy. Následovala díla secese či funkcionalismu. Hlavním lázeňským domem je – jak jinak: Jurkovičův dům, jehož autorem nebyl sám Jurkovič, ale Waschitschkem, který stavbu navrhl a nechal postavit. Jurkovičem byla budova v roce 1902 zrekonstruována a přestavěna.
Luhačovice
Malenovice
S kamerou se přesuneme do Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. A navštívíme hájenku před hradem v Malenovicích. V ní se totiž představuje domácké zpracování nejdostupnějších přírodních materiálů: dřeva, proutí a slámy, které tvořily významnou součást tradiční lidové kultury.
K vidění jsou nejen hotové výrobky s jejich funkční i estetickou hodnotou, ale i souhrn dovedností a řemeslného umu, díky kterým venkovští tvůrci vytvářeli z přírodních materiálů předměty nutné pro uchování života a rozvoj existence.
Autor expozice Karel Pavlištík nám pak popíše i výrobní postupy, z nichž je patrná i pozoruhodná zručnost a důvtip výrobců i souznění člověka s přírodou. Díky tomu vznikaly předměty užitečné, trvanlivé a krásné.
Samostatná část expozice je věnovaná dřevořezbě a tradiční architektuře regionu, ve které se významně uplatnilo dřevo i sláma. A součástí prohlídky jsou prezentace videodokumentů zachycujících tradiční výrobní postupy.