Hledání v reportážích
Plátnéři
Zbroj a zbraně až do středověku vyráběli kováři. Ve 13. století se díky velké poptávce o vybavení do bojů začali někteří z nich na tuto práci specializovat. A tak vzniklo platnéřské řemeslo. Jenže bitev ubývalo a navíc meče nahradily pušky a pistole, s nimiž se už nebojovalo v brnění. V 19. věku tahle profese upadala a měla namále. Zpátky na výsluní jí pomohli milovníci historie, kteří chystali rekonstrukce dávných vřav a potřebovali přilby, puklice, štíty, kryty ramen, kolen, loktů nebo rukavice. Do jejich tvorby se v Březně u Chomutova pustili nadšenci, kteří si sami historický šerm oblíbili. Předvedou nám, co všechno jejich práce obnáší.
Plátnéři
Kovář Zdeněk Krejza
Umělecký kovář Zdeněk Krejza z Hradce Králové patří k mistrům svého řemesla. U výhně to poprvé zkoušel už ve 13 letech. Pak vystudoval strojařinu, ale po nějaké době se stejně k černému řemeslu vrátil. A chtěl víc, než jen rutinní práci. Jeho velkým koníčkem se staly nože a historické zbraně. Nejprve je začal vyrábět pro jednu z místních šermířských skupin, u jejíhož zrodu stál. Nože i přesné repliky dalších nástrojů dělá z damascénské oceli. A svou zručnost uplatňuje i výrobě střenek a šití pouzder. K tomu používá exotické dřevo, kosti, rohoviny a stejně tak i kůže z exotických zvířat.
Kovář Zdeněk Krejza
Vápenka Kovářská
Vápenku u městyse Kovářská v Krušných Horách založil v polovině devatenáctého století známý český šlechtic, politik a vynálezce Jiří František August Buqoy. Jenže už na počátku věku minulého osiřela a pomalu jí zvonila hrana. Ještě před nedávnem dokonce patřila k nejohroženějším technickým památkám u nás. Naštěstí se dočkala záchrany a od podzimu by měla být plně přístupná turistům. Dozvíme se, jak vznikala, kolik lidí v ní pracovalo i to, jak se vápno pálilo. Navíc se projdeme po naučné stezce, která představuje historii této výroby.
Vápenka Kovářská
Podkovář Tomáš Kverek
Keltové byli mimo jiné vyhlášeni zpracováním kovů nad výhní. Právě oni taky začali vyrábět podkovy, kterými chránili kopyta a paznehty zvířat. Zároveň věřili, že tyhle jejich výtvory přinášejí štěstí. Proto je věšeli nad vchod do svých obydlí, aby dovnitř nemohli zlí duchové. Staré řemeslo učarovalo i Tomáši Kverkovi z Kněžmostu. Už dlouhé roky se živí jako podkovář. Objíždí stáje se svou pojízdnou dílnou, kde má vše potřebné včetně pece i kovadliny. Zasvětí nás do tajů své práce a dozvíme se i to, co je při výrobě podkov důležité, jak mohou koni pomoci a proč platilo, že ne každý kovář může být podkovářem.
Podkovář Tomáš Kverek
Kovář Daniel Černý
Do lesů v Novohradských horách na samém jihu naší země se vypravíme za kovářem Danielem Černým. Prozradí nám, co ho k černému řemeslu přivedlo, co ho na něm nejvíc fascinuje, u koho se učil jeho základům a budeme ho samozřejmě sledovat také při práci. Své zkušenosti už mistr předává mladým adeptům práce u výhně, které ovšem učí nejen tomu, jak krotit rozžhavený kov, ale také lásce k profesi. Bere je nejen do své dílny, ale i ke svým kolegům nebo na cesty po světě. A za hranicemi už dokonce dělají milovníkův kovové krásy radost některé jejich výtvory.
