Hledání v reportážích
Ostrostřelci v Rakovníku
První zmínky o ostrostřelcích ve světě pocházejí z 11. a 12. století, u nás pak ze století patnactého, kdy vznikaly první spolky v Teplicích a Duchcově. Na počátku šestnáctého století je pak už doložen i ostrostřelecký spolek v Rakovníku. V roce 1514 totiž vyslal deset svých členů do Uher, aby vypomohli při jakési válečné půtce. Spolky původně vznikaly pro obranu měst tam, kde neměli k dispozici vojenskou posádku. Brzy se ale u střelců projevil sportovní duch, a tak začali soutěžit o to, kdo se umí lépe trefit. Nejprve stříleli takzvaně ku ptáku, v 18. a 19. století se pak objevily malované terče. V Rakovníku na starou tradici navázali a dokonce si založili muzeum. Dozvíme se, jak vypadaly uniformy, jak se soutěžilo o titul krále střelců a také třeba to, kdy zažily ostrostřelecké spolky své nejslavnějši časy.
Ostrostřelci v Rakovníku
Chřibská
Chřibskou v Lužických horách jsme už navštívili. Tehdy nás zajimalo hlavně muzeum věnované zdejšímu nejslavnějšímu rodakovi Tadeášovi Haenkemu. Dnes se potěšíme krásnou přírodou a také se zastavíme u několika místních pamětihodností. Hned v obci, jen kousek od náměstí na louce zvané „u Brodských“ nás okouzlí krásné květy orchidejí. Rozkvetlých mist ale v okolí najdeme víc. Prohledneme si také starý akvadukt, který přiváděl vodu do místní textilní továrny. Dnes je v něm ovšem sucho. A zapomenout nemůžeme ani na Chřibský hrádek. O jeho vzniku a historii se toho moc neví, takže prostor dostává fantazie a různé pověsti. Podle jedné z nich se tu samozřejmě ukrývá poklad a vede tu prý také dlouhá podzemní chodba.
Chřibská
Bizoni v Halži
Za bizoním stádem se vydáme na západ. Ale nebojte se dlouhé cesty, bude to jen západ náš český. Zmiňované stádo je totiž doma v Halži na Tachovsku. Je jaro, takže se můžeme potěšit i pohledem na malá telátka. K tomu přidáme informace o tom, jaké jsou bizoní samice matky a prozradíme vám také, jestli mají stejmé mléko jako krávy. Dozvíme se i to, že bizoni špatně vidí a snadno se vylekají, takže se v jejich blízkosti docela určitě hodí opatrnost. A až se vynadíváme, přesuneme se do místního špýcharu, v kterém nedávno zřídili Vesnické muzeum. Na co se můžemte těšit při jeho návštěvě? Třeba na žebřiňáky, kočáry, ale také na vazač povřísel nebo šroták na obilí. Všechny tyhle staré poklady shromáždil na stará kolena pan Antonín Vaněk.
Bizoni v Halži
Muzeum chodských krojů
Víte, co to je koláč, žalín nebo třeba čepení? Napovíme, že všechno souvisí s tradičními chodskými kroji. A pro odpověď si zajedeme do Postřekova, kde Marie Langová a Anna Burešová otevřely muzeum. Umístily do něj kroje pro různé příležitosti a nám k nim prozradí, kdy a kdo je nosil. Takže se například dozvíme, že u krku na košili kroje, který nosily ženy při slavné rebelii, nechyběl smuteček, který byl nejprve zlatý, ale pak na památku Jana Sladkého Koziny změnil barvu na černou. Černá byla i barva kroje svatebního, ve kterám šla dívka k oltáři. Proč smutek ve velký den? Nevěsta přece opouštěla svou rodinu, tak proto. A co to je třeba ten v úvodu zmiňovaný koláč? Čepec s výšivkou a paličkovanou krajkou.
Muzeum chodských krojů
Židovské muzeum v Třebíči
Unikátní židovskou čtvrť v Třebíči jsme si už společně prohlédli. Dnes se zaměříme hlavně na Židovské muzeum, které bylo zřízeno hned vedle jedné ze dvou synagog, v domě, kde žil Seligmann Bauer. Vybavení domu navozuje atmosféru období mezi dvěma světovými válkami a působí dojmem, že pan domácí s rodinou tu ještě před chvílí byl. V přízemí si můžeme prohlédnout kvelb, typický obchod. Koupit se v něm daly věci potřebné do kuchyně, ale také třeba použité oblečení a boty. V prvním patře nahlédneme do soukromého světa zdejších obyvatel. Čeká nás jídlena svátečně prostřená, právě začne šabat. Dozvíme se, co nechybělo v jídelníčku a co zase naopak na stůl přijít nesmělo i to, proč zdejší hospodyně měla k dsipozici dvě kuchyně. Nezapomeneme samozřejmě zajít ani do sousední synagogy a projít se uličkami s řadou romantických zákoutí.