Hledání v reportážích
Humpolec
Aleš Hrdlička, Gustav Mahler a Hliník z filmu Marečku, podejte mi pero. Co mají tihle tři společného? Přece Humpolec. A taky to, že jim místní vybudovali muzeum či památník. V tom, kterému nikdo neřekne jinak než Hliníkárium, se návštěvníci hlavně pobaví, při prohlídce expozice věnované významnému antropologovi Aleši Hrdličkovi se pak vypraví do historie lidstva a připomenou si vývoj člověka až k druhu Homo sapiens. Prohlédneme si i památky, kterých je v Humpolci celá řada. Jednou z nich je židovská čtvrť. Na hřbitově tu odpočívají třeba předci Franze Kafky nebo už zmiňovaného Gustava Mahlera. A minout nemůžeme ani první toleranční kostel postavený u nás či nejstarší památku ve městě – katolický kostel, který byl vybudován už před sedmi staletími.
Humpolec
Muzeum gastronomie
O dobrém jídle, úpravách potravin a také o servírování bude řeč v Muzeu gastronomie, které v Praze založili manželé Provaanovi. Zabrousíme hluboko do historie, do časů, kdy se naši předci ještě ani nepokoušeli o tepelné zpracování uloveného masa. Připomeneme si, jak vypadaly kuchyně ve středověku i to, že první komíny bychom mohli najít v době renesance. Zaměříme se také na významné osobnosti světové gastronomie. Říká vám něco například jméno Guillaume Tirel? Byl to známý kuchař a také autor první francouzsky psané kuchařské knihy. A víte, kdo je autorem slavného výroku „Řekni mi co jíš, já Ti řeknu, kdo jsi“? I to vám prozradíme. A přidáme další zajímavosti, například tu, která část příboru je služebně nejmladší.
Muzeum gastronomie
Muzeum na demarkační linii
Největší nestátní vojenské muzeum u nás najdeme v Rokycanech, konkrétně v místech, kde se na konci druhé světové války potkali vojáci sovětské a americké armády. Díky tomu, že řada exponátů kdysi měla domov v barrandovských studiích, můžeme se tu seznámit s ostřílenými filmovými hrdiny. Vidět byly třeba ve filmech Kolja, Obecná škola, ale také v Tobruku nebo Obchodníkovi se smrtí s Nicolasem Cagem. Při prohlídce muzea, které se pyšní bezmála dvěma stovkami vozidel z období od roku 1927 až do současnosti, se ale nebudeme věnovat jen filmu. Řeč bude například o legendárních tancích T 34, hrdinech druhé světové války, kterých se vyrobilo zhruba čtyřicet tisíc kusů. Proč tolik? Byla jich velká spotřeba, protože v bojích měl prý tank životnost pouhých 10-12 minut. Ve vnitřní expozici si pak připomeneme důležité okamžiky světové války s pořadovým číslem dvě.
Muzeum na demarkační linii
Benátky nad Jizerou
Benátky nad Jizerou jako takové neexistují dlouho, vznikly totiž sloučením několika obcí těsně před koncem druhé světové války. Ale přesto tu můžeme najít zámek, který je o hodně starší než vlastní město. Vyrostl v šestnáctém století na troskách kláštera a během staletí prošel řadou stavebních úprav. Posledním majitelem s modrou krví byl hrabě Rudolf Ferdinand Kinský, jehož zásluhou ovšem panství zkrachovalo a on zámek prodal. Dnes v jeho prostorách sídlí muzeum a my nahlédneme hned do několika zajímavých expozic. Například do té věnované jednomu ze zámeckých pánů Janovi z Werthu. Mimochodem jeho duch tu prý dodnes straší. Vzhlédnout můžeme i ke hvězdám, díky expozici, která připomíná Tycha Brahe a za zmínku stojí i sbírka starých hraček, kterou jsme si ovšem prohlédli nedávno.
Benátky nad Jizerou
Broumovský pivovar
Broumov je neodmyslitelně spjat s benediktýny, kteří tu vybudovali klášter. Méně známý je ale fakt, že založili i pivovar. A to už ve 14. století a přímo v areálu kláštera. Pivovar se dokonce může pyšnit označením nejstarší kláštěrní pivovar u nás. Později začali benediktýni s vařením piva mimo areál kláštera v novém pivovaru. V něm se vaří pivo dodnes, i to s příznačným názvem Opat a Benediktýn. Současní majitelé, manželé Noskovi, nás provedou a představí nám nevzácnější částí zařízení, které jsou u nich k vidění. Vybudovali totiž i pivovarské muzeum. Z dávných časů jim zůstal mimo jiné také čtyřtunový trezor, který ovšem od roku 1948 nikdo neotveřel, protože se ztratily klíče. A tak se všichni těší až ho jednou někdo, aniž by ho poničil, otevřít dokáže.