Hledání v reportážích
Muzeum techniky
Pokud máte rádi staré automobily, motocykly a vůbec všechny technické zázraky z časů našich babiček a dědečků, pak se s námi vypravte do muzea techniky v Loukově. Jeho vznik má v tom dobrém slova smyslu na svědomí Pavel Bujárek, kterého stará technika okouzlila. Navíc říká, že díky svému koníčku zachraňuje věci, které z našeho života pomalu mizí. Při návštěvě v jeho muzeu určitě nepřehlédnete několik desítek dědečků automobilů a motocyklů. Většina z nich je dodnes funkční a pan majitel je spolu s kamarády občas rád provětrá. Společnost jim dělají i další předměty, které s dopravou souvisejí. Ale nejen ty. Mezi poklady patří zhruba čtyři stovky letitých fotoaparátů nebo spousta rádií. A na své by si v ráji kluků všech věkových kategorií přišly i hospodyňky. Možná by tu našly i inspiraci.
Muzeum techniky
Muzeum másla
Když Vlastimil Hyška objevil na půdě rekonstruovaného domu starou odstředivku na mléko, nejspíš ani jeho nenapadlo, že se právě začalo rodit muzeum másla. V počátku měl jen v plánu vnoučatům předvádět, jak se dřív mléko zpracovávalo a jak náročné bylo vyrobit máslo. Jenže u toho nezůstalo. Domů se začaly stěhovat různé předměty s máslem související a podívat se na ně v Bílém Kostele nad Nisou mohou nejen potomci, ale všichni zájemci zblízka i z daleka. Co je čeká? Kromě už zmiňované odstředivky samozřejmě i různé tlučky. Dřevěné, kovové, různých tvarů i velikostí. Objevíme tu bubnové, ale také houpačky. A dozvíme se, jak dlouho trvalo, než bylo máslo hotové. Povídat si budeme i o formách na máslo, o jeho uchovávání a také o tom, jak vzniklo rčení mít máslo na hlavě.
Muzeum másla
Nejdelší řopík v Česku
Před vypuknutím druhé světové války vyrostlo na západ od Prahy víc než sedm stovek obranných bunkrů, které měly chránit metropoli. Této obranné linii se říkalo Pražská čára. Objekty lehkého opevnění, tzv. řopíky, začali nacisté likvidovat hned po svém vstupu do naší země. Některé odstřelovali, jiné alespoň zaplnili kamením a zalévali betonem. Parta nadšenců se pustila do jejich odhalení, vyčištění a zpřístupnění. My vás zavedeme do jednoho, který najdeme mezi Bratronicemi a Dolním Bezděkovem. Pyšní se označením nejdelší a proměnil se v malé muzeum. Dozvíte se tu, jak vznikl i čím byla vybaven a jak to tu mělo v případě ohrožení fungovat. Pokud budete mít chuť putovat vojenskou historií dál, pozveme vás ještě do dvou dalších znovu objevených objektů.
Nejdelší řopík v Česku
Muzeum církevního umění
Přímo v centru Plzně zavítáme do bývalého františkánského kostela. Říká se, že je starší než západočeská metropole sama, vyrostl zřejmě už ve třináctém století. Mniši v něm pobývali až do poloviny minulého století, pak je vystřídali studenti a dnes patří místnímu biskupství. V plné kráse patří po rekonstrukci opět k ozdobám města a unikátní poklady můžete obdivovat i v jeho interiéru. Bylo tu totiž zřízeno muzeum církevního umění. Zřejmě nejzajímavějším prostorem kláštera je kapitulní síň se vzácnými pozdně gotickými freskami s výjevy ze života svaté Barbory. Minout při návštěvě určitě nesmíte ani pokladnici, kde jsou vystavena skvostná roucha, monstrance nebo relikviáře. Najdete mezi nimi ale i starou almaru. Čím si mimořádné místo vysloužila? To vám taky prozradíme.
Muzeum církevního umění
Muzeum vojenské historie
František Hlavatý už jako kluk sbíral různé věci, které v jeho rodišti zbyly po válce. Rád třeba běhal po dvoře ve vojenské uniformě. Pár svých dětských pokladů si schoval a později k nim i díky kamarádům a známým začaly přibývat další. Nakonec jich bylo tolik, že se rozhodl vytvořit muzeum. V Šumperku pro něj našel prostory bývalého krytu civilní obrany. Zdůrazňuje, že rozhodně nemá v úmyslu vyzdvihovat válku, spíš chce připomenout historii a její hrdiny. V jeho velké sbírce najdeme kromě uniforem a součástí výzbroje také třeba bednu na munici, ale i kola wehrmachtu. Na ta prý přišla řada na konci války, kdy německé armádě docházel benzín. Obdivovat ale můžeme kupříkladu taky vázy vyrobené z nábojnic, doklad, že i ve válce vznikaly takřka umělecké předměty.