Hledání v reportážích
Podolská vodárna
Vltava – řeka protékající na své pouti směrem k mělnickému soutoku – má v Praze vybudován jakýsi pomník. Nechal ho vystavět Antonín Engel ve stylu neoklasicismu už před víc než 80 lety a říká se mu pražská Podolská vodárna.
Vltavská voda tvoří hlavní náplň téhle vodní katedrály, ve které najdete mimo jiné i Muzeum vodárenství se zajímavou sbírkou čtyř stovek vodoměrů nebo nádržek na vody či trubky z doby Rudolfa II.
Nejstarší zdejší exponát pochází z antického Říma – pergamonová potrubní roura. Zásobování vodou v samotné Praze se rozvíjelo od 12. století – to byly první soukromé vodovody. Vodárenské věže se v metropoli objevily v 15. století a fungovaly až 400 let. Podívat se tu můžete i na hradní vodovod z doby Rudolfa II. A ukážeme vám i to, jak se kdysi hledalo pod zemí. Technika to byla věru laická.
Podolská vodárna
Kadlín
Kadlínští na Mělnicku se rozhodli, že nebudou bezvýznamnou neznámou obcí a v akci „Kadlínští sobě i druhým“ si sami postavili muzeum, rozhlednu nebo naučnou stezku. Sedm kadlínských zastavení ukazuje vesnici takovou, jaká ještě před pár desetiletími byla.
Cesta návštěvníka vede přes expozici venkovské kovárny, staré selské techniky, kostel či naučnou stezku travin a polních rostlin až na rozhlednu. A určitě nesmíme ani zapomenout na sbírku motyk. Zdeněk Šesták, starosta obce Kadlín nám ukáže ten nejstarší kousek, pravděpodobně z roku 1800, motyka tzv. syslovka. Samozřejmě že sloužila pro dolování syslů ze země.
Podíváme se i na motorky a selskou techniku. Když přijedete, můžete si na vystavované exponáty i sáhnout nebo se s námi alespoň dívat „skrz“ obrazovku. Cesta kadlínskými zastaveními pak bude pokračovat přes dvůr se starou selskou technikou.
Vesnice si některé exponáty půjčila z muzea, jiné získala od dárců, některé našli lidé vyhozené na smetišti. Jsou tady ale i pravé poklady: dvě unikátní rádla, jsou celodřevěná, mají jenom část té radlice kované a jejich původ odhaduji na konec 18. století.
Kadlín
Pražírna kávy
Zajdeme i do království kávy. Voňavé aroma jsme si vychutnávali ve východočeském Borohrádku s panem Frolíkem, podnikatelem roku 2007. Kávička a její vůně mu učarovaly už jako klukovi a minimuzeum, na které je náležitě pyšný, provozuje už 16 let. I proto ví, že správná káva by se měla přes vrch jazyka pustit na kořen jazyka a přelít zpátky do pusy, teprve pak polknout. Je to takový rituálek, který si vychutnávají všichni fajnšmekři.
Sbírka pana Frolíka se každoročně rozrůstá o nové exempláře: tedy ty přístroje, bez nichž by lahodný mok nebyl tím čím je, a nechutnal tak, jak chutná. Raritní je koloniální pražička z roku 1860 – už tehdy dokázala umlít 3 kila kávy. Koneckonců technologické taje pražení nám pan Frolík ukáže taky.
Pražírna kávy
Muzeum šicích strojů
Přes třicet let shromažďoval Jiří Vetýška ze Žirovnice, městečka nedaleko Jindřichova Hradce, staré šicí stroje. Sběratelské vášni propadl už jako student a na svůj první exponát, starou singrovku z roku 1900 je pyšný dodnes – dostal ji od svého kamaráda. Otevřel si i soukromou dílnu na opravu šicích strojů a začal shromažďovat všechno, co s nimi souviselo.
Historie těhle domácích mašinek pro šikovné hospodyňky se začíná psát v roce 1755. Tehdy podal Charles Weisenthal patent, který ale v praxi nezrealizoval. Na něj pak navázali jeho pokračovatelé. V Československu se první šicí stroj objevil v roce 1862 – a to díky Vojtovi Náprstkovi, který ho přivezl ze zámoří. A k vidění jsou i různé kuriozitky.
Muzeum šicích strojů
Železniční muzeum v Hradci Králové
Nejstarší a ojedinělá sbírka mechanických a světelných návěstidel z dob, kdy se sdělovací a zabezpečovací technika klubala teprve na svět, je k vidění v Železničním muzeu v Hradci Králové. Založena byla v roce 1933 v severomoravské Vidnavě, odkud se pak přestěhovala do východočeské metropole. Těžko popisovat to, co je lepší vidět. V dopravní kanceláři zaujme návštěvníkovo oko chytrá pokladna, do které nešla strčit ruka, a klíče měli pouze dva pokladní.
U vystavených věcí si můžete pod bedlivým pohledem průvodců i vyzkoušet, jak fungují. Mají jich tu přes šest stovek. A telegraf, který tady pořád ukazují, si zahrál i ve filmu Přednosta stanice spolu s Vlastou Burianem.
