Hledání v reportážích
Ozubnicová dráha
Ozubnicová trať Tanvald – Kořenov v Jizerských horách je nejstrmější železnicí v České republice. Pomocí dvoupásové ozubnice Abtova systému překonává na sedmi kilometrech mezi Tanvaldem a Kořenovem výškový rozdíl 235 metrů, přičemž největší sklon je 58 promile.
Trať dále stoupá až do nadmořské výšky 885 m, kde v Novosvětském sedle nedaleko obce Jakušice v Polsku přetíná hřeben mezi Jizerskými horami a Krkonošemi, dále klesá do Sklářské Poreby a pokračuje do Jelení Hory. Stanice Kořenov byla v minulosti přechodovou stanicí mezi rakousko-uherskou monarchií a Pruskem.
První vlak přijel do Kořenova 30. června 1902. Na české straně zajišťovaly provoz tři parní ozubnicové lokomotivy, od roku 1961 motorové lokomotivy a motorové vozy pro osobní dopravu. V roce 1988 byl i na této trati zaveden adhezní provoz dieselelektrickými lokomotivami. Od roku 1992 je trať včetně objektů národní kulturní památkou ČR.
Na polské straně byla trať až do Kořenova v roce 1923 elektrifikována. Po ukončení druhé světové války byl provoz v úseku Kořenov – Sklářská Poreba zastaven a elektrizace demontována. V letech 1991 a 1992 projely po neprovozovaném úseku, který byl částečně opraven díky nadšení železničních fandů, zvláštní vlaky a vedou se jednání o částečném obnovení provozu.
Dnes už ozubnice patří minulosti, nové motoráky už se do kopce vyšplhají bez pomoci. Přesto jedno pravidlo zůstalo. A tak staré lokomotivy na trať vyjíždějí už jen zřídka, a nebýt členů tanvaldské železniční společnosti, kteří „mají na svědomí“ i muzeum na nádraží, skončily by všechny stroje ve šrotu.
Ozubnicová dráha
Regionální muzeum
Ve druhé polovině 12. století založila královna Judita „u vod teplých“ druhý nejstarší klášter benediktinek v Čechách. Stalo se tak v Teplicích, kde nedělní toulání startuje.
Pozůstatky románského a gotického zdiva kláštera se dochovaly ve východní části zdejšího zámku. Na vnitřním nádvoří je vyznačen půdorys klášterní basiliky, jejíž románská krypta je přístupná návštěvníkům. V husitských válkách byl klášter zničen a na jeho troskách v 2. polovině 15. století vystavěla královna Johana tvrz. V 16. století Volf z Vřesovic postavil zámecký kostel a začal budovat v pozdně gotickém slohu hlavní budovu zámku.
Od roku 1585 držel Teplice rod Vchynských. V době jejich vlády byl nedokončený hlavní trakt přestavěn v renesančním stylu a vznikl lusthaus zvaný Kolostujovy věžičky. Po smrti posledního českého majitele Teplic Viléma Vchynského, zabitého v roce 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu, získal teplické panství císařský maršál Jan Aldringen. Jeho nástupci Clary–Aldringenové rozšířili zámek o barokní Novou budovu (západní křídlo) a k ní připojili ve druhé polovině 18. století divadlo. Půvabný empírový vestibul vybíhající do parku vznikl v roce 1800.
Při poslední velké přestavbě, zahájené koncem 18. století, bylo průčelí hlavní budovy upraveno v klasicistním stylu. Uvnitř zámeckých budov jsou dochovány hodnotné interiéry jako např. renesanční sál s malovaným kazetovým stropem, rokokový sál s bohatou štukovou výzdobou či pokoje s dobovým zařízením. Tyto prostory kdysi byly svědkem soukromých návštěv i politických schůzek evropských panovníků a bohatého společenského života, jemuž dodávali lesku kníže Charles de Ligne, Giacomo Casanova, J. W. Goethe, Fryderyk Chopin, Franz Liszt a další. I to byl důvod, proč se Teplicím říkalo a dodnes někdy říká Salon Evropy.
Na zámku můžete spolu s námi vidět i jedinečnou sbírku porcelánu a keramiky z přelomu 19. a 20. století. A není divu, když po vzniku první manufaktury založené rodinou Huffzkých roku 1822 v nedalekém Unčíně téměř překotně vznikaly další, z pozdějšího pohledu více či méně významné podniky. Vrcholným obdobím pro řadu výrobců byl přelom století, kdy se úspěšně prezentovali i na mezinárodním poli, především pak nestor výroby v Trnovanech A. Stellmacher a jeho slonovinový porcelán, firma Amphora s řadou vynikajících exponátů a továrna podnikatele Wahlisse zaměřená na klasický figurální porcelán.
Regionální muzeum
Hrad a zámek Úsov
Úsov patří mezi nejstarší hrady na severní Moravě Archeologické výzkumy dokládají, že původní hrad zde vznikal kolem poloviny 13. století, zřejmě z příkazu českého panovníka. Do roku 1487 hradní palác přestavěli páni z Vlašimi, dílčí úpravy prováděli páni z Boskovic a od 17. století Lichtenštejnové, kterým patřil zámek až do roku 1945.
Původní gotický hrad, postavený ve stylu francouzského kastelu, náleží mezi nejstarší na Moravě. V roce 1898 umístil Jan II. z Lichtenštejna do zámeckých interiérů lesnické a lovecké muzeum s bohatými sbírkami zvířeny z rozsáhlých lichtenštejnských panství a z loveckých výprav do Polska, Itálie, Afriky a Indie. Ve sbírkách úsovského zámku je přes 4000 kusů přírodnin, z toho na 700 kusů rohů a parohů lemujících zdi chodeb a zámecké schodiště.
Sály v prvním poschodí představují trofeje africké zvířeny – především antilop, gazel, lebku a kly slona, lva pustinného, zebry a nosorožce pocházejících z přelomu 19. a 20. století. Sály druhého poschodí prezentují naše ptáky a savce. Doprovodné exponáty mají loveckou tematiku, jsou zde vystaveny kolekce zbraní, nábytek vyrobený z kořenů stromů a předměty dokumentující lesnictví na počátku 20. století.
Lovecko-lesnické muzeum v Úsově je ojedinělým historickým muzeem tohoto druhu ve střední Evropě. Prezentuje lovecké a přírodovědné sbírky v původní lichtenštejnské instalaci z přelomu 19. a 20. století. Exponáty jsou sto let staré v nezměněném stavu.
Hrad a zámek Úsov
Muzeum čokolády
Jestli máte rádi čokoládu, zbystřete. A jste-li navíc z Prahy, neváhejte a vydejte se do nového Muzea čokolády. Všichni, kdo mají rádi sladké, si zde zajisté přijdou na své. V poměrně krátké době si muzeum našlo spoustu obdivovatelů.
Chodí sem poměrně dost Čechů, ale polovinu návštěvníků stále tvoří cizinci. Ale hlavně děti s rodiči. Umělec Vladomír Čech se svými originálními obrazy objížděl celou Evropu. Usadil se v Čechách, kde jeho první muzeum rok fungovalo v Teplicích. Pražská expozice zahrnuje zhruba 50 obrazů a paní vedoucí věří, že v české metropoli už zůstanou. V současnosti jsou obrazy umístěny pouze v jednom patře, ale jedná se o uvolnění dalších prostor.
„Už od jara jednáme s majitelem okolních prostor o uvolnění a pevně věříme, že tento problém bude již v krátké době vyřešen,“ sděluje s nadějí v hlase paní vedoucí. V nově uvolněných místnostech by měl být otevřen čokoládový workshop, kde si návštěvníci budou moci vymodelovat figurky z čokolády či odlít svým dětem tabulku kakaového pamlsku.
Čokoládové obrazy jsou opravdu malované obrazy. Nejsou lité z čokolády nebo vyrývané. A ty zvídavější pak jistě zaujme i historie výroby čokolády, která je velmi dlouhá a rozmanitá. Při odchodu dostanete pro radost sladký dáreček a pravý kakaový bob!
„Každý návštěvník odcházející s úsměvem je pro nás důkaz, že i přes občasné potíže je naše muzeum opravdu továrnou na dobrou náladu,“ dodává paní Korněva. V říjnu se v muzeu plánuje výstava jedlých obrazů.
Muzeum čokolády
Krkonošské muzeum
Naše Jilemnice, naše Krkonoše nebo naše Jizera. Pro někoho možná pateticky vlastenecký začátek pro nedělní Toulavou kameru, ale vězte, že žil byl člověk, který k tomuhle koutu republiky přilnul natolik, že volil právě tahle slova.
Nebyl jím nikdo jiný než hrabě Jan Harrach. Krkonoše miloval, nechal si přivézt první lyže a právě Jilemnice se díky tomu stala kolébkou českého lyžování.
Protože si letos připomínáme sté osmdesáté výročí narození osvíceného aristokrata, navštívíme Krkonošské muzeum v Jilemnici. Nachází se v zámku, který Harrach nechal zbudovat.
Jeho osvícenství lze dokumentovat i tím, že v Krkonoších stál vždy na straně sklářů, a právě tohle řemeslo kvetlo i díky němu. Sklo totiž považoval za národní poklad.
Hrabě Jan si dobře uvědomoval, že Krkonoše je třeba chránit, a proto v roce 1904 zřídil v Labském dole na severním svahu první zdejší přírodní rezervaci.