Hledání v reportážích
Šumava v Jihočeském muzeu
Rozsáhlá výstava v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích mapuje Šumavu za časů spisovatele Karla Klostermanna. Připomíná nejen Klostermannův odkaz, ale hlavně život v tomto drsném kraji s neobyčejnou atmosférou, zvyky i uměním.
Velký prostor dává sklářství a obrázkům zvaným podmalby, které lidé malovali na zadní stranu skla. Podmalby jsou významným šumavským uměním, z něhož tamní obyvatelé čerpali naději a sílu. Výstava Šumava Karla Klostermanna s podtitulem Příběh šumavské podmalby je dosud největším výstavním projektem na jihu Čech. Ukazuje téměř 1000 exponátů a zabírá plochu 1200 metrů čtverečních. V praxi to znamená celé jedno patro a část přízemí.
Uvnitř historické budovy vznikla ucelená expozice v sedmi sálech, která je mimořádná svým rozsahem i uspořádáním. Návštěvníci se dostávají do prostředí, které je od okolní architektury zcela oddělené, aby byla iluze šumavské přírody i života obyvatel co nejpůsobivější. Úvod obstará pohled na současnou Šumavu coby ráj cyklistů. Uvnitř muzea vyrostla vyhlídková věž, která slouží jako tunel času a zavede návštěvníka do druhé poloviny 19. století.
Literární expozice začne připomínkou první Klostermannovy knihy Črty ze Šumavy. Území dokreslují historické mapy, pohlednice a plány, zajímavostí jsou unikátní geodetické přístroje. Pak vstoupí návštěvník do lesa, který skýtal obživu a zároveň svými taji učil pokoře. Atraktivní je expozice věnovaná sklářství, které kdysi Šumavu velmi proslavilo, bohužel nyní už žádná ze zdejších skláren neexistuje. Tím zajímavější je možnost prohlédnout si přes 200 výrobků z početné sbírky skla Jihočeského muzea.
Na skleněné tabule a někdy i zrcadla malovali lidé obrázky světců – patronů, kteří podle víry člověka ochraňují a pomáhají mu překonat těžké chvíle. Na jihu existovala dvě centra, kde vzniklo nejvíc podmaleb, a to v Pohoří na Šumavě ležícím blízko rakouského Sandlu a v Kvildě. Obrazy měly kultovní až magickou funkci a lidé se jimi obklopovali nejen doma, ale i tam, kde pracovali.
Vystavená kolekce 280 obrázků představuje asi čtvrtinu podmaleb, které Jihočeské muzeum shromáždilo. Dalšími exponáty přispěla muzea v Prachaticích, Českém Krumlově, podíl mají také další krajské instituce. Výstava je dosud největším přeshraničním projektem svého druhu. Jde o expozici, v níž spojily síly Jihočeský kraj a Horní Rakousy.
Muzeum Šumavy
Poštovní muzeum
Obrovskému zájmu nejen sběratelské veřejnosti se těšily Světová výstava poštovních známek PRAGA 2008 a mezinárodní veletrh Sběratel. Za tři dny obě spojené akce navštívilo na 45 tisíc lidí ze všech koutů republiky i ze zahraničí.
Pro filatelisty byly největším lákadlem soutěžní exponáty z 61 zemí, pro veřejnost zase možnost vidět část sbírky britské královny Alžběty II. včetně slavného modrého Mauritia.
Vzhledem k velkým bezpečnostním opatřením však Mauritia mohlo v nedobytné, několikanásobně jištěné a klimatizované expozici vidět jen asi pět tisíc návštěvníků, kteří vystáli až čtyřhodinovou frontu.
Původní měšťanský interiér budovy pochází z poloviny 19. století – 4 salony s nástěnnými malbami Josefa Navrátila z roku 1847. Poštovní muzeum v něm bylo založeno v roce 1918.
V Praze jsou expozice zaměřeny na oblast známkové tvorby, dějiny pošty dokumentuje pobočka muzea ve Vyšším Brodu. Muzeum nabízí stálou expozici poštovních známek, specializované výstavy známkové tvorby, příležitostné výstavy a knihovnu a studovnu filatelistické a poštovně historické literatury.
V muzeu napočítáte na tisíce známek. Různé hodnoty a kvality. Je zde zastoupena ČSR od roku 1918 od A. Muchy, pak je tu ČR od roku 1993, k nejzajímavějším patří evropské známky: první známka světa Penny black, známky švýcarských kantonů a soubory španělských známek.
Ke vzácnostem patří předznámkové dopisy, kdy byly obálky před rokem 1840 opatřeny pouze razítkem, slavné novinové Merkury z roku 1851, anebo chybně natištěné archy.
Poštovní muzeum
Loutky v Týně
Když neexistovaly peoplemetry a televize ani koláče sledovanosti, dlouhé večery, a nejen ty zimní, si lidi zkracovali hraním loutkového divadla. U nás má tohle umění už tradici – jeho zakladatel Matěj Kopecký ho proslavil po světě.
V Kolodějích u Týna nad Vltavou skončila jeho životní pouť. A právě tamní muzeum opatruje expozici, která se loutkám a loutkářství věnuje.
S paní Míluší Opluštilovou, která místnímu muzeu řediteluje, si budeme povídat právě o pimprlovém divadélku a jeho hercích. Představení lidových loutkářů patřilo od konce 18. století k českému venkovu právě tak jako lidové pohádky, písně a říkadla. Umělci – herci – loutkáři zajížděli za svým publikem do nejodlehlejších končin naší země, svá představení hráli česky, a byli tak dlouhou dobu jedinými šiřiteli českého jazyka a divadelní kultury mezi venkovským lidem.
Právě proto věnovalo Městské muzeum v Týně nad Vltavou část své expozice loutkovému divadlu. Každý z loutkářské rodiny totiž musel umět přiložit ruku k dílu. Po generace se dědily divadelní hry i pimprlata. Aby diváci byli nadšeni a přišli zas. Takže kromě zábavy vlastně i ta sledovanost?
Loutky v Týně
Muzeum čokolády
Počátek naší následující reportáže bychom s klidem mohli datovat rokem 1770. Právě tehdy totiž v Praze v domě u Černého slunce vzniká první výrobna čokolády. A dnes v téže ulici nabízí požitek pro všechny smysly nové pražské muzeum čokolády Choco-Story-Praha.
Vypráví o historii této kulinářské laskominy a láká k ochutnání i prohlídce sladkých exponátů. Návštěvníci tady můžou sledovat výrobu čokolády, zakoupit si kakaový prášek nebo dokonce čokoládovou rtěnku. A odborníci na slovo vzatí jim dokonce poradí, jak se v oblasti čokoládových chutí orientovat.
Muzeum čokolády se zaměřuje na osvětu o čokoládě i její výrobu. Mimo historické exhibice obsahuje i praktické ukázky tvorby belgických mistrů, tedy hlavně belgických pralinek, které zemi proslavily celosvětově. Návštěvníci si můžou v muzeu, které se inspirovalo tradicí belgických čokolatérů (a to je terminus technicus), prohlédnout nádobí, ve kterém se čokoláda vařila, poučit se o jejím užitku pro lidský organismus nebo pochopit její přípravu.
A tak třeba dospějete najednou k tomu, v čem tkví tajemství vzniku hedvábné čokolády, a proč nám většině tak chutná. Znalce čokoládové historie pak určitě potěší unikátní sbírka obalů na čokoládu.
Muzeum čokolády
Bechyně
Jihočeské město Bechyně leží v malebné lesnaté krajině na soutoku řeky Lužnice a říčky Smutné, asi 20 km od Tábora.
Bechyně byla založena Janem Lucemburským kolem roku 1323. Mezi její nejvýznamnější majitelé patřili Šternberkové. Ty dodnes připomínají náhrobní kameny v klášterním kostele.
Šestitisícové město proslulo hlavně lázeňstvím a keramikou. Dominantou náměstí s řadou historických domů je děkanský kostel sv. Matěje z přelomu 13. a 14. století. Dnešní podobu získal po přestavbě v roce 1740.
Bechyňští se můžou pochlubit i zámkem. Pro veřejnost je přístupný a prohlídková expozice představuje především historicky nejvýznamnějšího majitele panství Petra Voka z Rožmberka.
V bývalé zámecké sýpce je umístěno muzeum Vladimíra Preclíka, v bývalém zámeckém pivovaru zase výstavní expozice keramiky Alšovy jihočeské galerie, tvořené převážně exponáty z mezinárodních keramických sympozií.
Zavítali jsme sem hlavně proto, že kdysi od světa odstřižené město kvůli chybějícímu spojení o sobě chtělo dát vědět. A tak už v roce 1896 vzniklo družstvo pro stavbu dráhy Tábor-Bechyně. Zajištěna byla také státní záruka. Stavba 24 km úseku probíhala rychle díky úspornému vedení trati po vrstevnici, která kopírovala terén.
V roce 1903 vyjela poprvé na trať Tábor-Bechyně elektrická vlaková souprava z dílny Ing. Františka Křižíka, jednalo se o první elektrifikovanou železnici v bývalém Rakousku-Uhersku. Původní vlakovou soupravu můžete vidět v provozu i dnes. Během letních prázdnin pořádá Klub přátel elektrické dráhy Tábor-Bechyně tzv. nostalgické jízdy původním vlakem.