Hledání v reportážích
Kominická sbírka
Rudolf II. – co všechno už o něm bylo napsáno, vyřčeno. Bylo a ještě určitě ještě bude. I tahle zastávka v Sezimově Ústí jde vlastně na vrub jeho zájmům. Přivedl totiž do našich zemí kominíky – jako fanda ohnivých alchymistických kejklí.
Jejich činnost je povýtce praktická: spolu s hasiči totiž chrání dům před nebezpečím ohně. A taky nosí štěstí. To všechno nám potvrdí pan Josef Bažant, kominický mistr z Tábora, který nás pozval k nakouknutí do své sbírky. Jak jinak – sbírky kominické.
Odedávna to bylo řemeslo velmi vážené: jen považte, že kominíci dokonce nemuseli smekat ani přes samotným císařem pánem! Vystupují i v řadě písniček a na pohlednicích, oblíbení jsou i jako figurky pro štěstí. Kominický mistr z Tábora pan Josef Bažant jich má ve své sbírce přes tisíc!
A na pováženou toho bude k vidění víc. Představte si, že náš hostitel dokonce vlastní i předpisy k čištění komínů Pražského hradu, které vydala samotná Marie Terezie. Dychtí po nich i vídeňské Kominické muzeum, ale můžeme zůstat klidni. Pan Bažant nemá v plánu zbavit se jich.
Navíc jsou psány česky, nikoli tehdejším švabachem. A taky zajímavými slovy se to bude v našem jihočeském zastavení jen hemžit. Ale budete jim rozumět.
Kominická sbírka
Sběratel traktorů
Možná ani nevíte, kde leží obec Chotouň a asi ani nebudete znát pana Pavla Víšu, tamního rodáka. Seznámíme vás s ním a obec na Českobrodsku vám představíme taky.
I když my jsme sem zavítali hlavně proto, že právě pan Víša je sběratelem traktorů, a to takovým, že dokonce vytvořil jejich muzeum. Pan Víša je potomek místního selského rodu Rejholců.
Muzeum traktorů a zemědělské techniky vzniklo v roce 1996 darem historického traktoru Svoboda 12. Dnes má na padesát unikátních kousků, veteránů, 70 stabilních motorů a desítky dalšího nářadí a strojů, od cepu po mlátičku. A uvidíte kousky nejen evropské, ale i zámořské.
Sběratel traktorů
Pohádková stezka
Šumava – pohádkové místo, pohádkově krásná příroda. Prostě vše jako z pohádky. A tak není divu, že právě v šumavské Železné Rudě se za pohádkou vypravíme i my.
Rodina Strnadova spolu s městským úřadem a Lesy České republiky totiž připravila „naučnou“ pohádkovou stezku. Stezka začíná u železnorudského zámečku, vede okolo kostelíka, přes les a končí posledním – desátým zastavením u horského hotelu Grádl.
Připravte se na půlhodinový špacír světem skřítků a pověstí, na kterém nám doprovod budou dělat Tuláček, vodníci Fialové, Šišoun a skřítek Pivnička a nebo Mecháč – komik, šprýmař žijící v nejvyšších korunách šumavských smrků, jedlí či borovic.
Děti se se skřítky můžou pak potkat v hotelu Grádl. Na počest původního majitele a sládka tady otevřeli pivovarské muzeum i pravou strašidláckou knajpu.
Pohádková stezka
Krýzovy jesličky
Jindřichův Hradec, jihočeské malebné město, proslulo svou bohatou betlémářskou tradicí. Zdejší muzeum ukrývá ve svých výstavních útrobách Krýzovy jesličky, které byly darovány do jeho sbírek roku 1935, a od té doby patří k nejnavštěvovanějším expozicím.
Jindřichohradecký měšťan a punčochářský mistr Tomáš Krýza (1838-1918) vyráběl své celoživotní dílo více jak šedesát let a jeho velkolepý betlém, který stavěl na ploše 60 čtverečních metrů, obsahuje 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž se 133 pohybuje.
Střed jesliček tvoří působivá betlémská scéna narození Páně se sv. Rodinou, třemi králi a darovníky. Tato nejstarší část je doplněna známými biblickými výjevy z evangelia a městskou architekturou, kde najdeme bránu s padacím mostem, Herodův palác s miniaturním porcelánovým nádobím na prostřeném stole nebo stráž na hradbách.
Celý betlém je doplněn poetickou vesnickou krajinou dokládající život lidí 19. století. Původní mechanizmus, který byl zpočátku poháněn ručně a později nahrazen elektromotorem, rozvádí pohyb z jediného centra. V roce 1936 získalo muzeum dva další cenné betlémy Emanuela a Bohdana Steinocherových, které byly nainstalovány po obou stranách Krýzových jesliček.
Jesličky Tomáše Krýzy jsou největším lidovým mechanickým betlémem na světě, zapsaným v Guinessově knize rekordů a jsou právem považovány za nejproslulejší exponát nacházející se ve sbírkách muzea.
Krýzovy jesličky
Muzeum strašidel
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Praví české přísloví. Přesto se ale může dívat v klidu na Toulavou kameru, i když její předposlední pražská reportáž se strachem souviset bude. Půjde ale o strach pohádkový.
Zavítáme totiž do Muzea strašidel a pověstí – do temných a zrádných uliček staropražského města, kde ze zdí vystupují duchové, skřítci i bezhlavý rytíř. Ke všemu tomu cvrkotu tady navíc existuje pověst, a každá se prý zakládá na pravdě. Tedy alespoň trošku.
Muzeum najdete v Mostecké ulici, nás jím – možná pro jistotu – provedou dva znalí věci, Helena Babická a Jan Zvolský, spoluautoři expozice. A o kom budou mluvit nebo jiným slovy, na koho se máte připravit?
Tak třeba: o zavražděných Španělech naleznuvších v Karlově ulici v domu U zlaté studny. O Golemovi, Faustovi, zazděné jeptišce, malostranském rarachovi či obřím chlupáčovi, který měl políčeno na lepé děvy.
Dokonce tam, kde dnes sídlí ODS, tedy na Jánském vršku, se kdysi zabydlel Ferda, tedy přesněji, my vám ukážeme jeho kostru – prý šlo o strašidlo neškodné, ale velmi nepříjemné.
Pražští hostinští měli strašidla rádi. Už tehdy šlo o dobrý marketingový trik. Když totiž do jejich lokálu zavítal třeba takový vodník Kabourek, byla to ta nejlepší reklama na kvalitní pivečko.