Hledání v reportážích
Hrací strojky
Líšovsko leží na tzv. Lišovském prahu, který vytváří jakousi vyvýšeninu mezi dvěma významnými rybníkářskými oblastmi – Třeboňskou pánví na východě a Českobudějovickou pánví na západě od Lišova.
Máte tak možnost projít se nejen malebným městem proslaveným výrobou nábytku, ale můžete se i zastavit v tamním muzeu hracích strojků. Vystupující červený dvoupatrový dům s většími okny a uprostřed s vjezdem nemůžete ani minout, ani přehlédnout. A právě tady sídlí soukromé muzeum hracích strojků.
Za zastávku určitě stojí: najdete zde sbírku rodiny Irmišů obsahující orchestriony, flašinety, kolovrátky, hrací hodiny, hrací obrazy, gramofony a jiné starožitnosti zhotovené počátkem 19. století. Prohlídka s komentářem a zvukovými ukázkami trvá asi 45 minut. A k vidění je i orchestrion, který hrál v legendárním seriálu ČT Chalupáři.
Muzeum hudebních přístrojů, a tedy vlastně sbírku pana Roberta Irmiše, v Lišově založil už jeho dědeček, když svůj první hrací strojek našel na smetišti. Pan Irmiš v tom nadšeně pokračuje od svých 12 let.
V jeho muzeu se díky mechanické hudbě hracích strojků, flašinetů a orchestrionů můžeme vrátit do dob o sto až dvě stě let zpátky a navíc se dozvíme mnoho zajímavého o tom, jak byly tyhle hrací mašinky konstruovány a v proměnách času i využívány.
Hrací strojky
Hrad Rožmberk
Hrad Rožmberk – náš cíl, k němuž jsme se vypravili do stejnojmenného města nad Vltavou. Tvoří jeho dominantu a vybudovaný byl na obchodní stezce vedoucí až do horního Podunají.
O založení hradu se v polovině třináctého století zasloužil Vok z Prčice, příslušník mocného rodu Vítkovů. Za jeho života se Rožmberk stal centrem celého panství a důležité je i to, že hrad byl zamýšlen jako dvojhrad. A také to, že na jeho dnešní podobě si může připsat zásluhy i rod Buquoyů. Ti přestavěli dolní hrad v polovině devatenáctého století na své rodové muzeum.
V roce 1551 byla rodová panství podstoupena tehdy šestnáctiletému Vilémovi z Rožmberka. A začalo se stavět, pracovat, přestavovat. Výsledkem bylo impozantní renesanční šlechtické sídlo. Do tohoto období spadají vůbec nejintenzivnější přestavby hradu, z něhož se postupně stává překrásné renesanční sídlo.
Po roce 1620 získává Rožmberk Karel Bonaventura Buquoy jako náhradu za vojenské služby císaři. A v držení slavného rodu zůstalo panství až do poloviny dvacátého století.
Andrea Čekanová, kastelánka a restaurátor Lubomír Zeman nás památkou provedou a díky nim se z historie plynně dostaneme až k současnosti: mluvit budou pak o restaurování na Rožmberku.
Hrad Rožmberk
Kovářské muzeum
V Liberci, městě pod Ještědem, budeme prohlížet kleště, kladiva, závity a vrtačky. Využili jsme totiž toho, že pan Martin Dräger sbírá už roky to, co souvisí s kovařinou, kovářstvím.
Každý z nástrojů, přístrojů, které u něj uvidíte v sobě i s sebou nese stopy lidského umu i lidské důmyslné činnosti. Nářadí si totiž kdysi kováři z velké části vyráběli sami, sobě na míru. Každý kus je tedy originál. Co s takovým z dnešního pohledu až primitivním vybavením dokázali – uvidíte i uslyšíte sami.
Obdivovat budeme třeba víkový zámek, který má spoustu západek a díky tomu zapadá do všech stran truhly, k níž je určen. A to vše v kovářském muzeu pana Drägera: v Liberci.
Kovářské muzeum
Muzeum zlata
Nový Knín, královské zlatohorní město s necelými dvěma tisíci obyvateli. První stopy lidstva v novoknínské krajině se objevují v mladší době kamenné. O významu Knína svědčí první písemná zmínka z roku 1186 o historické události, která se zapsala do českých dějin. Toho roku tady byla na knížecím přemyslovském dvorci uzavřena smlouva, známá jako „Knínský smír“, o opětovném připojení Moravy k Čechám v nedílný celek.
V letech 1218 a 1219 tu přebýval Přemysl Otakar I. a roku 1341 další náš panovník Jan Lucemburský. Písemná zmínka z roku 1321 hovoří o zdejší osadě. Rozvoj těžby zlata v následujících letech přivedl do těchto končin hlavně horníky. Městečko se povzneslo natolik, že již v roce 1379 mělo vlastní školu. Jeho rozvoj však přerušily husitské války. Město bylo vypáleno a při požáru shořely i vzácné listiny, zejména privilegium, které Novému Knínu udělil v roce 1437 král Zikmund Lucemburský. Teprve král Jiří z Poděbrad stvrdil písemně všechna jeho dosavadní práva.
V roce 1996 byl obnoven Novému Knínu statut města. A na slávu zlatohorního města vzpomíná i Muzeum zlata, které je pobočku Hornického muzea v Příbrami. Na svoji bývalou slávu již Nový Knín v budoucnu asi nedosáhne, ale jako historické a turistické centrum, které není poškozeno zemědělskou a průmyslovou velkovýrobou, může sehrát pozitivní roli v dalším vývoji zdejšího malebného kraje. K tomuto cíli chce přispět i Muzeum zlata.
Muzeum mapuje činnost v povodí zlatonosné říčky Kocáby od nejstarších dob až do 20. století v kontextu s dějinami města. V 15. století se zde vytěžené zlato zpracovávalo a poté odesílalo do mincoven v Praze a Kutné Hoře. Od roku 1561 budova sloužila jako sídlo perkmistrovského úřadu. Renesanční, v jádru gotický dům, byl přestavěn barokně, empírové průčelí pochází z roku 1801. Expozice umístěné v prvním patře objektu seznamují s historií těžby a zpracování zlata na Novoknínsku, s dějinami města, místními řemesly a průmyslem a s historií mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí.
Muzeum zlata
Muzeum magie
Věděli jste, že v Jaroměři vzniklo první divadlo kouzel v Evropě? Že právě tohle město může být proto označováno jako kolébka kouzelnictví? Svět chce být klamán – Mundus volt decipi – heslo, které přivítá každého příchozího návštěvníka, který se rozhodne navštívit jaroměřské Muzeum magie.
Jde o jediné muzeum kouzelnictví v České republice zaměřené na historii a přiblížení kouzelnictví jako divadla pro zábavu diváků. Duchovním otcem a strůjcem celého projektu je samozřejmě člověk, který magii a kouzlům zasvětil celý svůj život, pan Jaroslav Zach.
Jeho unikátní muzeum přiblíží divákům české principály, snímky z jejich vystoupení, historické plakáty a rekvizity používané v některých představeních. Mluvit se bude i o tom, jak dnes vznikají kouzla nová.