Hledání v reportážích
Expozice skla
Muzeum Šumavy v Kašperských Horách představuje ojedinělou kolekci skla ze slavné firmy Lötz, sídlící v Klášterském Mlýně. Od 80. let 19. století do 20. let 20. století patřila tahle šumavská sklárna k uznávaným výrobcům hlavně secesního skla.
Muzeum Šumavy na výstavě dokumentuje i část svého záchranného projektu, kterým je zpracování papírových střihů, které sloužily při výrobě a dekorování skla. V archivu bývalé sklárny jich zůstalo na 90 tisíc – je na nich zachyceno zhruba 40 tisíc různých skleněných výrobků.
Muzeum s projektem začalo v roce 2004 díky finanční podpoře soukromého donátora Christiana Clausena z Rakouska. Postupy při záchranných pracích jsou různé: část střihů je opravována na místě a část je předávána do restaurátorské dílny.
Současně jsou zhotovovány digitální i papírové kopie střihů, které budou od podzimu 2009 zpřístupněny veřejnosti ve Sklářském studijním středisku v Kašperských Horách. Objekty sklárny Lötz zůstaly po roce 1947 opuštěné a zbyla zde jen vzorkovna, archív a sbírka skla.
Vše zachránil místní učitel Emanuel Bouška, který na vozech tažených koňmi i na obyčejné káře převezl celý poklad do Kašperských Hor. Víc dalších detailů se dozvíte od našeho průvodce historika Vladimíra Horpeniaka. S ním muzeem opatrně projdeme.
Expozice skla
Zahradní železnice
Pan Bohumil Špecinger na svojí zahradě v Chlumci nad Cidlinou zbudoval reálný železniční svět na kolejích, které budou v naší reportáži hrát prim spolu se všemi mašinkami, jež se tady projíždějí.
Otci Špecingerovi vydatně pomáhal i jeho syn. Chlumecká zahradní železnice tak díky jejich usilovné a často i mravenčí práci nabízí svým návštěvníkům celkem 4 rozchody kolejnic (45, 143,5, 250 a 600 mm) a muzeum železnic u depa. A možné je projít si i stezku, která vás seznámí s Čiernohronskou železnicí – námět rozchodu 250 mm.
Svůj čas si samozřejmě vyžádá i údržba. Jednou za 14 dní se musí koleje vyčistit speciální mechanickou protiprachovou stěrkou. Zároveň je nutné nabrousit kolej. A protože veškeré tohle království najdete na zahradě, je nutné pečovat i o stromky a rostlinky, které tady bují a připomínají švýcarskou krajinu. A Špecingerovi plánují přidat ještě jednu kolej, po které by se měl prohánět bývalý model československých státních drah, který vyrobil syn pana Špecingera.
Zahradní železnice
Mlýn Hoslovice
A zpět do jižních Čech, na Volyňsko. Obdivovat budeme středověký vodní mlýn Hoslovice.
První písemná zpráva o mlýnu v Hoslovicích je z roku 1352. Díky posledním majitelům se dochovalo funkční mlecí zařízení staré minimálně 200 let, rybník s náhonem, původní stodola a chlév. Muzeum zde představuje unikátní technologii, způsob hospodaření a života ve mlýně na počátku 20. století.
Návštěvníci se mohou seznámit se starými řemesly nebo pečením chleba. Ve skanzenu v Hoslovicích je tak dochován nejstarší a jedinečný vodní mlýn v Česku. Areál unikátního hoslovického mlýna tvoří i původní kryté došky, roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Ke stavbě patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky.
Jihočeský kraj mlýn odkoupil od dědiců, nechal ho zrekonstruovat a otevřel veřejnosti jako jedinečnou ukázku venkovského života. Včetně zvířat, která zvláště městské děti už jen tak nepotkají. Ovšem ani dospělí už nedokážou často ani pojmenovat různé přístroje, s nimiž uměl zacházet každý venkovský chasník, sedlák.
Mlýn Hoslovice
Skanzen Vysoký Chlumec
Oblast středního Povltaví je jedinečná v rámci středních Čech poměrně značným počtem zachovaných objektů lidového stavitelství z 18. až počátku 20. století. Výjimkou nejsou ani památky podstatně starší, např. kamenné stavební články z pozdního středověku a kamenné brány ze 17. století.
V roce 1999 bylo možné přistoupit k budování Muzea vesnických staveb středního Povltaví – jsme ve Vysokém Chlumci, který se nachází 35 km východně od Příbrami a 8 km jihozápadně od Sedlčan, v malebné krajině středního Povltaví.
V roce 1998 Hornické muzeum Příbram odkoupilo od rodiny Lobkowiczů pozemek na katastru obce Vysoký Chlumec o rozloze 3 hektary. Následující rok započala výstavba Muzea vesnických staveb středního Povltaví, pobočky Hornického muzea Příbram.
Do přírodního areálu v údolí potoka jsou citlivě zakomponovány zemědělské usedlosti, chalupnická a domkářská stavení, hospodářské stavby, technické stavby na vodní pohon a drobné sakrální objekty, které v převážné většině pocházejí z 18. až počátku 20. století.
Roku 2001 získalo Hornické muzeum Příbram složené zařízení vodní pily (katru). Pochází původně z obce Dolní Sloupnice. Jde o unikátní stroj z druhé poloviny 19. století, s vodorovným řezným listem, který umožňoval řezat klády s velkým průměrem. Teď po dokončení je pila na vodní pohon teprve druhým zařízením podobného typu umístěným v českých muzeích v přírodě.
Skanzen V. Chlumec
Muzeum fotografie
Kdo má rád fotografie, mohl by si přijít na své při naší reportáži z Jindřichova Hradce. V nově zrekonstruované jezuitské koleji je totiž k vidění ojedinělá sbírka fotografických přístrojů a současných i historických fotografií.
A v improvizovaném fotografickém studiu si dokonce můžete vytvořit portrétní fotografii s dobovými rekvizitami. Dějiny bývalé jezuitské koleje v Jindřichově Hradci se začínají psát na počátku 90. let šestnáctého století.
Jezuitskému řádu se tehdy podařilo přesvědčit českého nejvyššího kancléře Adama II. z Hradce a jeho zbožnou manželku Kateřinu z Montfortu, aby zde vybudovali kolej šířící katolickou víru v kraji.
Na místě zbořených měšťanských stavení se v roce 1594 začalo s výstavbou profesního domu, jenž se svou rozlohou mohl měřit se zámeckým sídlem. Jednou z nejstarších částí areálu je chrám sv. Maří Magdaleny. V šestnáctém století ho tady nechal vybudovat Vilém Slavata.
V roce 2001 získalo objekt Národní muzeum fotografie v naprosto dezolátním stavu. Během let tu však provedlo rozsáhlé rekonstrukce. Dnes se tady pořádají nejrůznější semináře. A jak jinak o fotoaparátech a fotografické technice.