Hledání v reportážích
Podblanicko
První zastávka s naší kamerou bude tentokrát na památné hoře Velký Blaník. Jde o jeden z pomyslných českých symbolů a podle pověsti spí v jeho útrobách vojsko, které vyjede zemi na pomoc, až jí bude nejhůř.
Legenda má několik verzí, jejich základ je ale více méně stejný, a to už po staletí. Hora Velký Blaník je už od dob národního obrození oblíbeným poutním místem a byl tu vyzvednut i jeden ze základních kamenů Národního divadla. Později vyrostla na vrcholu rozhledna, ke které vede naučná stezka příhodně nazvaná „S rytířem na Blaník“.
Interaktivní naučná stezka je dlouhá 4 kilometry a vede středem naší nejmenší Chráněné krajinné oblasti Blaník. Najdete na ní 13 zastavení, která doplňuje 17 hravých míst pro děti. Náročný výstup je na vrcholu korunován rozhlednou, kam kromě turistů míří i poutníci a dodnes se tu slouží mše.
A dobře se tady taky dá jezdit na místních cyklotrasách, třeba po Romantických zámeckých parcích a navštívit můžete i ty, které teď hrají všemi barvami v Odlochovicích, Ratměřicích nebo v Jemništi, A snad jen dodáme, že v zámku, kde dnes sídlí Muzeum Podblanicka, je prý zakopán poklad Viléma Vostrovce z Kralovic, který po bitvě na Bílé hoře ukryl svůj majetek před konfiskací.
Podblanicko
Muzeum kočárů
Každý člověk se postupem času a stárnutím s přibývajícími zkušenostmi stává patriotem, člověkem, který miluje své blízké, rodinu a samotnou zemi, ve které žije. Všechny tyto pocity, ale spojuje něco, co naši předkové cítili jako samozřejmost; je to víra, která odporuje našeho ducha. A to je právě jedna z hlavních myšlenek muzea kočárů, která by měla oslovit každého z mladších či starších, který překročí práh a ocitne se na půdě, která byla prolita potem našich předků, na místě kde není prostor pro špatnosti a komerci dnešního mnohdy prázdného života.
Strávený čas v muzeu, který vás přivede k zamyšlení nad myšlenkami, které by vás možná nikdy nenapadly, bude tím, co vás pohladí a osloví. V muzeu uvidíte, jak se snoubí řemeslný um našich předků s duchem, kterého vdechli do každého kočáru. Uvidíte kombinaci skvostných kočárů, které sloužily člověku v těch nejradostnějších chvílích života, ale i takové, které se vybíraly na poslední cestu. Je to unikátní sbírka, uvidíte například to, jak nejrůznější typy „vozítek“ reprezentují vývoj dopravního prostředku, jenž dosáhl největšího boomu v letech 1820 až 1920.
Mylord z roku 1914 s odklápěcí střechou byl nejoblíbenějším kočárem všech dob. Nechybí tu lovecká bryčka ani speciální výletní vozítko pro dámy, ty jej směly řídit pouze za svobodna, pro vdané se to už nehodilo. Vůbec nejstarším pokladem je Zlatá karosa z roku 1745, reprezentační vůz církevních hodnostářů. Váží 2,5 tuny a nedávno si zahrál ve Vídni ve filmu Princezna Sisi.
Muzeum kočárů
Zemědělské muzeum
Muzeum zemědělské techniky Čáslav – náš další cíl. Ve svých expozicích představuje na místě bývalých leteckých opraven unikátní sbírky zemědělských strojů a zařízení z 19. a 20. století. Každoročně pořádá i akce spojené s předváděním historických traktorů, parních strojů a dalších zemědělských strojů v chodu.
Tyto akce jsou spojeny s prohlídkami muzea a soutěžemi. Nejznámější z nich je Pradědečkův traktor, přehlídka pořádaná obvykle v červnu. V provozu se představilo zhruba padesát funkčních exponátů ze sbírek zemědělského muzea Čáslav a dvacítka strojů ze soukromých sbírek. Pro návštěvníky byly připraveny komentované předváděcí jízdy s vystoupením mažoretek, ukázky stabilních strojů s motorovým pohonem, soutěže pro traktoristy a dětský program, ve kterém pro letošní rok nahradily šlapací traktůrky opravdové traktory John Deere.
Návštěvníci se po roce mohli opět svézt na vybraných traktorech, v kočáru taženém traktorem Svoboda, parním vozítku či válci, nebo historickým autobusem RN. Muzeum zemědělské techniky v Čáslavi se letos v červnu prezentovalo také na jednom z největších setkání sběratelů stabilních motorů a další historické techniky v Solvayových lomech. Letošní šestý ročník „Rotujících setrvačníků“ přilákal velké množství návštěvníků i vystavovatelů. Mimo stabilních motorů a traktorů byly vidět i parní stroje, historické automobily a motocykly, důlní stroje, modely, bicykly a mnohé další exponáty, které nám představí náš ochotný průvodce, Ing. Vladimír Michálek, ředitel muzea.
Zemědělské muzeum
Cyklostezka Baroko
A směřujeme do západních Čech, a pokud možno na kole. Naším cílem totiž bude cyklostezka Baroko, která vede okolím Plas. Severní Plzeňsko tak otevřelo svou náruč cykloturistům. Proč právě tenhle název? Samotné Plasy zdobí klášter z té doby a bratři cisterciáci v okolí po sobě zanechali dodnes viditelné stopy, díky nimž bývá Plassko nazýváno barokní krajinou. Ale dávno před mnichy, a také po nich, tvář krajiny modelovala řeka Střela se svými přítoky. My se tak podíváme na to, co všechno kdysi rozdivočelá voda natropila.
A začneme u plaského konventu, kousek od Mladotického rybníka. Při neštěstí a velké vodě v roce 1872, 25. května, se protrhla hráz a provedla se velká zátopa celého údolí řeky Střely. A osud a přírodní živel byl k téhle oblasti krutý víckrát, však uslyšíte sami.
Protože jsme na cykloturistické trase Baroko, dostali jsme se k jedné vynikající památce celé oblasti, a to je Mariánská Týnice, což bylo bývalé proboštství, a teď zde trůní galerie a muzeum severního Plzeňska.
Cyklostezka Baroko
Jindřichovice
V Jinřichovicích pod Smrkem už jsme v Toulavé kameře byli. Teď ale zavítáme do staré usedlosti na okraji obce, kde přebývá už přes deset let Zbyněk Vlk. Spolu s rodinou a přáteli se snaží existovat podobně jako naši předkové v dobách před průmyslovou revolucí. Bez plynu, elektřiny, vodovodu, bez auta a na poli bez traktoru.
Velkou část toho, co se jim ocitne na talíři, si taky sami vypěstují. Protože už to ale bude nějaký ten pátek, kdy jsme tady byli naposled, žasli jsme, co všechno se tady změnilo. Polorozpadlá stodola se proměnila v muzeum plné nástrojů i věcí denní potřeby našich předků. Najdete tu kovářskou a truhlářskou dílnu, pochopíte, jak koňmi roztáčený žentour poháněl mlátičku, jak obrovský drapák jedním zatažením přenášel seno pod střechu.
Všechny vystavěné věci jsou funkční a mnoho z nich dodnes slouží původnímu účelu. Vyzkoušet si je ostatně můžete sami. Exponáty přímo vybízejí k tomu, abyste se jich dotýkaly, a koneckonců je to návštěvníkům dovoleno.