24. srpna 2025

Příběh proslulých Mariánských Lázní se začal psát teprve na konci 18. století, Blahodárné působení zdejších pramenů na lidské zdraví tehdy odhalil lékař tepelského kláštera Josef Jan Nehr. Tamní opat Karel Kašpar Reitenberger poté přivedl zahradního architekta Václava Skalníka, který nechal vysušit bažiny, svést minerální prameny a vybudovat nádherné parky. Věhlas místa se začal rychle šířit, kurýrovat se tam jezdili pacienti zvučných jmen, včetně slavných literátů. Šestnáct z nich připomíná 7 kilometrů dlouhá trasa, kterou si společně projdeme.

Jižní Čechy se pyšní celou řadou přírodních krás. Patří k nim i vodopády sv. Wolfganga nedaleko kláštera ve Vyšším Brodě. Jméno dostaly po biskupovi z bavorského Řezna, který ve zdejší krajině už v 10. století hledal klid pro rozjímání. Krásnou přírodu můžeme ale obdivovat i v nedalekém Rakousku. Pár kilometrů za hranicemi si vyšlápneme na rozhlednu Sternsteinwarte. Věž vysoká dvacet metrů stojí déle než 125 let. K jejímu vrcholu vede 83 schodů, takže se cestou ani moc nezadýcháme a užijeme si úžasné výhledy.

Nedaleko od centra Turnova desítky let chátralo opuštěné prvorepublikové kino a zdálo se, že tím jediným, co ho čeká, bude demolice. Jeho osud ovšem změnil místní automobilový nadšenec Jindřich Svoboda, který si vzal do hlavy, že v něm vybuduje v muzeum veteránů a vystaví tam nejhezčí kousky ze své sbírky dědečků automobilů. Svůj nápad dokázal dotáhnout do konce. A tak teď v prostorách, kde se kdysi promítaly němé filmy, stojí stará auta.

Jednou z dominant Jihlavy je kostel sv. Jakuba Většího s typickými dvěma věžemi a barevnou střechou. Patřil k symbolům stříbrné éry královského horního města, na jejímž počátku přišli na Vysočinu důlní odborníci ze saského Freibergu. Přinesli nejen zkušenosti, ale také zvyk uctívání sv. Jakuba. Zatímco kutnohorští havíři se modlili ke sv. Barboře, ti jihlavští k němu. Chrám vybudovaný k jeho poctě se pyšní řadou pokladů, třeba půl tisíciletí starými krovy. A právě ty si společně prohlédneme.

Československé pohraniční opevnění budované ve druhé polovině 30. let minulého století patřilo k největším projektům první republiky. Jeho nejsilnější částí byly dělostřelecké tvrze na severní hranici, na dalších exponovaných úsecích pak vznikaly těžké železobetonové sruby, ale také objekty lehké, zvané řopíky. Ty se na mnoha místech dochovaly dodnes. Najdete je i v pevnostním areálu ve Slavonicích, kam se vydáme.