7. listopadu 2010

Okolí řeky Sázavy nabízí celou řadu zajímavých míst. My se tentokrát zastavíme nejprve ve Zruči nad Sázavou, kde nás čeká rytířská stezka. A pak se přesuneme za jedním rytířem do Ostrova. Rytíř Perkelt, který byl majitelem Ostrovského panství, sice už dávno nežije, ale Ostrovu se ještě dlouhá staletí po jeho smrti říkalo Perkeltův. Tohle malé panství mělo kdysi vlastní pivovar, cihelnu, ale taky sklárnu. Jedním z osmi stovek tehdejších obyvatel byl i nestor českého sklářství Antonín Rückl. V opraveném zámečku si navíc připomeneme jednu zdejší pověst. A ty, kteří nebudou mít putování kolem Sázavy pořád dost, ještě pozveme do nedaleké Bohdanče.

Za čerstvým horským vzduchem a výhledy z vrcholků se vypravíme do Krkonoš. Projdeme se po Žacléřském hřbetu až na nejvyšší místo Rýchor. Cestou se porozhlédneme směrem k Broumovské vrchovině, zastavíme se u Rýchorské boudy a přidáme pár zajímavostí. Představíme si i výchozí místo naší cesty, městečko Žacléř. Zmiňováno je už ve 14. století v souvislosti s hradem, který střežil obchodní stezku vedoucí do Polska. Zemskou branou po ní tehdy procházeli kupci i vojáci. A rodnou vlast po ní opustil také Jan Amos Komenský. Právě po něm je pojmenována naučná stezka vedoucí kolem města.

Turnov proslavily drahé kameny a šperky z nich. Přitom na počátku slavné tradice bylo před třemi stovkami let sklo. Tehdy se tu začalo opracovávat, ale časem se tahle práce přesunula směrem k Jablonci a v Turnově se zaměřili na drahé kameny. Unikátní sbírku připomínající krásu darů přírody i um těch, kteří je opracovávali, můžeme vidět v nedávno otevřené klenotnici Muzea Českého ráje v Turnově. Vystavené skvosty mají nevyčíslitelnou cenu a naopak nemají příliš velkou konkurenci ani v rámci Evropy. Dlouhá léta byly uloženy v depozitářích místní uměleckoprůmyslové školy a dnes těší návštěvníky z domova i ze světa.

V Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici se mohou pochlubit i areálem vinohradnických staveb. Jednotlivé sklepy, lisovny a další budovy reprezentují čtyři různé vinařské lokality. V každé z nich hledali vinaři inspiraci jinde. Někde u německých a jinde zase třeba u slovenských kolegů. Nahlédneme samozřejmě i dovnitř prostor, v nichž se víno vyrábí, skladuje a taky popíjí. Prohlédneme si například jeden velký lis na hrozny, různé sudy a také bečky. Zamíříme i do historie. Podle některých odborníků přinesli vinnou révu na Moravu už Římané, ale jistojistě můžeme tvrdit, že hrozny se tu pěstovaly a zpracovávaly v časech Velkomoravské říše.

Do Chřibské na Děčínsku se nevypravíme za malebnou architekturou, ale za vzpomínkami na tamního rodáka, přírodovědce Tadeáše Haenkeho. Jeho talent se projevil už v dětství a rodiče mu proto dopřáli studia. Záhy pak začal cestovat po světě a ze svých cest posílal zajímavé rostliny, které se dostaly dokonce do sbírek Vlastivědného, dnes Národního muzea. Před odjezdem na výpravu musel sice slíbit císaři Josefu II., že se vrátí, ale přesto se nakonec usadil v Bolívii a je považován za zakladatele tamní přírodovědy. Popsal desítky taxonů rostlin a objevil mimo jiné největší leknín na světě – viktorii královskou.

Dobrodružný výlet si dopřejeme do nitra sopky. Ale nemusíte se bát. Hřídelecká horka už dávno lávu nechrlí. Na konci devatenáctého století se tu začal těžit čedič a díky těžbě uvnitř vznikla celá řada chodbiček a komor, které připomínají pseudokrasové jeskyně. Místo je rájem především pro sběratele minerálů, zejména v době těžby se tu totiž nacházelo asi třicet různých druhů. K nejvýznamnějším patřil aragonit. Cestou od bývalé sopky se ještě zastavíme v kostelíčku v Hřídelci. V 16. století vyrostl v dřevěné podobě, a když vyhořel, místní si postavili nový. Ten už byl kamenný.