Mozaika z regionů.
Obsah dílu
Hrad Bezděz
Pravidelné nedělní toulání po Česku začneme tam, kde se líbilo Karlu Hynku Máchovi, v místech, která si oblíbil a v nichž nacházel i svou inspiraci. Pohybovat se budeme po Státním hradu Bezděz. Je to vlastně mohutná zřícenina hradu v okrese Česká Lípa nacházející se na kopci Velký Bezděz, nad vsí Bezděz, v blízkosti Máchova jezera a obce Doksy. Vznik hradu spadá do období velkého kolonizačního úsilí českého krále Přemysla Otakara II. Hrad samotný byl panovníkem určen jako správní centrum rozsáhlého královského panství a k jeho ochraně, jakož i k ochraně významné obchodní cesty vedoucí od Mělníka okolo Bezdězu dále do Žitavy.
Výstavba hradu proběhla mezi lety 1265–1278 a je typickým představitelem rané gotiky. Přestavuje nejvyspělejší stupeň ve vývoji hradů vůbec. Díky velmi těžké přístupnosti nebyl v minulosti výrazněji přestavován. V 19. století se hrad stává inspirací pro mnoho romantických umělců, za všechny je třeba zmínit K. H. Máchu a B. Smetanu. Do roku 1932 byl hrad v majetku Valdštejnů, poté se stal majetkem státu. V současnosti je přístupný areál původního horního hradu (velmi významná raně gotická kaple s křížovou klenbou, starý královský palác, purkrabství), velká část zachovalých hradebních zdí, Čertova věž. Křížová cesta s barokními kapličkami podél přístupové cesty.
Z hradní 35 m vysoké věže je krásný kruhový výhled do dalekého okolí. Možná se o tom přesvědčíte i vy, když chytíte to pravé počasí. Vidět jsou odsud totiž vrcholy Jizerských hor i Krkonoš.
Hrad Bezděz
Geosvět
V pražské Galerii minerálů a fosilií vám ukážeme sadu dinosauřích vajec, jedno z Číny, jedno z Mongolska. Ve speciální expozici se potěšíme vnitřní krásou nerostů, která není patrná pouhým okem a dokonce ani pod mikroskopem. Nám pomůžou luminiscenční vlastnosti materiálu, které dokážou vykouzlit ultrafialové záření, jejich jakousi kouzelnou barvoměnu. Řeč bude i o zlaté horečce. Krása polodrahokamů ale učarovala i samotnému Karlu IV. Nechal si dokonce kvůli nim ve 14. století postavit několik vodních pil.
A vyleštěné polodrahokamy posloužily k výzdobě Svatováclavské kaple na Pražském hradě a dvou kaplí na Karlštejně. Ty jsou dnes jediné takto vyzdobené ve střední Evropě.
Geosvět
Šumperk
Zavítáme i na Moravu, a to do Šumperka. Město proslulé svými čarodějnickými středověkými rituály, ale dnes budeme nahlížet slavnostněji a mluvit budeme hlavně o jeho krásné a zajímavé minulosti i současnosti. I proto, že se mu někdy říká moravská Vídeň.
Šumperk pravděpodobně vznikl někdy během 13. století. A to kvůli těžbě drahých kovů. V roce 1391 udělil moravský markrabě Jošt Šumperku významná práva. V roce 1424 sice město obsadila husitská vojska, ale naštěstí tento incident přestál Šumperk prakticky bez větší škody.
Na místním zámku se v roce 1490 také zastavily dějiny. Setkali se zde nejvýznamnější zástupci moravské šlechty a zástupci slezských stavů, aby probrali podporu Vladislavovi Jagellonskému na českého krále. Situace Šumperku se otočila roku 1505, kdy jej získali Žerotínové do trvalého vlastnictví. Za Petra ze Žerotína Šumperk jen vzkvétal. Po velkém požáru v roce 1513 nechal obnovit klášter s kostelem a začal budovat kamenné hradby. Po jeho smrti se však vztahy mezi rodem Žerotínů a městem začaly zhoršovat. Vyvrcholily v roce 1562, kdy se Šumperk vykoupil a získal postavení svobodného královského komorního města.
Městu se nevyhnula ani třicetiletá válka. V roce 1643 bylo vypleněno švédskými vojsky a v roce 1646 dělostřelecky odstřelováno. V dějinách pak město držela nad vodou i výroba textilu, od císaře Josefa I. dokonce dostalo privilegium na výrobu několika speciálních druhů látek. Konec monopolu na konci 18. století však město přivedl do hospodářské krize. Místní německé obyvatelstvo nesouhlasilo se vznikem Československé republiky v roce 1918 a hlásilo se k separatistickému územnímu celku – Sudetenlandu. Město však obsadila československá armáda.
Definitivní změna v rozložení českého a německého obyvatelstva přišla po druhé světové válce, kdy byla převážná část německé komunity odsunuta. Roku 1911 zde vyrostla nová budova radnice, k malému náměstí neúměrně monumentální, a radní k výzdobě nezvolili z našeho pohledu vhodnou postavu: toto je arcivévoda Rudolf, který porazil na Moravském poli českého krále Přemysla Otakara II.
Šumperk
Pražská paroplavba
Už v roce 1841 se Pražanům předvedl vůbec první parník – anglický stavitel John Joseph Ruston – byl otcem téhle myšlenky. Patnáct let na to už vznikla Pražská paroplavební společnost a její plavidla začala Vltavu brázdit pravidelně. Jednou denně vyrážela do Štěchovic a 3x na bližší Zbraslav.
Pro Pražany výletní atrakce, pro obyvatele Štěchovic to byl ale jediný způsob, jak se dostat za prací do Prahy. Už ve čtvrt na pět ráno odplouval parník s tamními zelináři, kteří prodávali na trzích metropole. Dnes jsou tato plavidla spíš turistickou záležitostí. Jezdí pravidelně do ZOO nebo vyhlídkovou okružní trasu v centru metropole.
Nás proveze po vltavských vodách Dušan Sahula, ředitel paroplavby a bude to právě on, kdo spolu s historikem plavební dopravy Františkem Vichtou budou mluvit o tom, jakými cestami si prošla pražská lodní doprava, i tom, jak se po Vltavě na lodi jezdí dnes.
Napadlo vás třeba někdy, kdo má kdy na vodě přednost? A proč? Na Vltavě platí jedno řekněme jedinečné pravidlo. Vltavu pořád brázdí dva historické parníky, Vltava a Vyšehrad a oběma je 70 let. Maximální rychlost, kterou dokážou vyvinout, je kolem dvaceti kilometrů za hodinu. Nejužším a nejsložitějším místem pro lodě je průjezd pod Karlovým mostem. Ke srážce však nikdy zatím nedošlo.
Pražská paroplavba
Zemědělské muzeum
Muzeum zemědělské techniky Čáslav – náš další cíl. Ve svých expozicích představuje na místě bývalých leteckých opraven unikátní sbírky zemědělských strojů a zařízení z 19. a 20. století. Každoročně pořádá i akce spojené s předváděním historických traktorů, parních strojů a dalších zemědělských strojů v chodu.
Tyto akce jsou spojeny s prohlídkami muzea a soutěžemi. Nejznámější z nich je Pradědečkův traktor, přehlídka pořádaná obvykle v červnu. V provozu se představilo zhruba padesát funkčních exponátů ze sbírek zemědělského muzea Čáslav a dvacítka strojů ze soukromých sbírek. Pro návštěvníky byly připraveny komentované předváděcí jízdy s vystoupením mažoretek, ukázky stabilních strojů s motorovým pohonem, soutěže pro traktoristy a dětský program, ve kterém pro letošní rok nahradily šlapací traktůrky opravdové traktory John Deere.
Návštěvníci se po roce mohli opět svézt na vybraných traktorech, v kočáru taženém traktorem Svoboda, parním vozítku či válci, nebo historickým autobusem RN. Muzeum zemědělské techniky v Čáslavi se letos v červnu prezentovalo také na jednom z největších setkání sběratelů stabilních motorů a další historické techniky v Solvayových lomech. Letošní šestý ročník „Rotujících setrvačníků“ přilákal velké množství návštěvníků i vystavovatelů. Mimo stabilních motorů a traktorů byly vidět i parní stroje, historické automobily a motocykly, důlní stroje, modely, bicykly a mnohé další exponáty, které nám představí náš ochotný průvodce, Ing. Vladimír Michálek, ředitel muzea.
Zemědělské muzeum
Hranický kras
Putování s kamerou zakončíme tentokrát v Moravskoslezském kraji v jedněch jeskyních. Říká se jim Zbrašovské aragonitové a leží v malebném údolí řeky Bečvy. Jde o jedinečný jeskynní systém evropského významu vzniklý současným působením vod dopadajících na povrch a teplých minerálních vod vystupujících z velkých hloubek ve vápencích.
Unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále tzv. gejzírové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým. Jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14°C. Byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926. Nedaleko jeskyní se nachází nejhlubší propast České republiky „Hranická propast“.
Dna této propasti ještě nebylo dosaženo. Její suchá část, do níž lze volně nahlédnout, má hloubku 69,5 metru. Největší naměřená, ale nepotvrzená hloubka propasti je 329,5 metru, největší potvrzená 274,5 m. Předpokládaná hloubka je 700 metrů. V nejmladší fázi, někdy od konce třetihor počátku čtvrtohor, se v této oblasti projevilo takzvané hydrotermální krasovění, kdy hornina – vápenec, není zpracovávána krasově na pouze povrchovou vodou, ale na celé té „chemii“ se podílejí také teplé uhličitanové kyselky.
Jeskyně dostali název po právě po aragonitu – minerálu s typickými krystaly. Poprvé ho spatřili před necelými sto lety bratři Josef a Čeněk Chromí. Dobrodružnou výpravou, která se jim málem stala osudnou, se pak zapsali do historie. A k nim se váže i jedna pověst. Zatímco jeskyně byly objeveny na počátku dvacátého století, o hranické propasti vzdálené jen několik set metrů, se vědělo už o tři sta let dřív. Je dokonce prvním naším krasovým jevem zachyceným na mapě, a to Janem Amosem Komenským na jeho plánu Moravy. Dnes se ale turisti do jejího jícnu podívají jen přes zábradlí.
